MAGIE
Každý člověk má jiné cítění jak pro zlo a ohavnost, tak pro dobro a krásu. Obrázky, které sem vkládám, jsou pro mne, mé cítění a mé vyjádření dané problematiky nejpřesnější, ale nemusí se shodovat s představami druhých.
Pokud si tyto mé stránky, a zejména rubriku MAGIE přečte člověk, který vyznává nějakou víru, nebude se mnou souhlasit. Má na to plné právo. Je to tím, že jeho víra se opírá o fakra a dogmata této víry, která jsou nezpochybnitelná a on je musí v rámci této víry přijmout tak, jak jsou, bez pochybností.
Já však, protože věřím/jsem věřící, mám víru v duchovno, ale nejsem žádného vyznání, to znamená, že se nepřikláním k žádnému konkrétnímu náboženství, se snažím nalézt odpovědi na své otázky i otázky druhých bez zatížení a ovlivnění jakýmkoliv vyznáním a náboženstvím. Nemohu upřednostnit žádné vyznání a ve jménu jednoho zavrhnout jiné , tak i životní formy a energie, které toto konkrétní náboženství neuznává a o kterých vím, že existují. V samé podstatě všechny víry věří v jednu věc, pouze jí dali jiný název podle kultury a prostředí.
Snažím se na vše nahlížet jako cizinec/vědec, který navštívil tuto planetu a chce se o ní vše dozvědět. Jako novorozenec, bez jakýchkoliv zkušeností a vědomostí. Sbírám informace, třídím je a dávám je do logických souvislostí. Přemýšlím o nejskrytějších věcech, o podstatě, moci, složení, hmotě, síle a účincích veškeré přírody, čím se věci odlišují a v čem se shodují. Snažím se dívat na vše z vnějšku a z různých úhlů pohledů. Tyto pohledy se pak snažím dát dohromady jako celek, bez toho, abych něco vynechala, nebo zamítla. Protože vše má své místo a vše se vším souvisí.
Magie je spojována s praktikami léčitelskými, ale i věšteckými, s cestami do astrálu i s vyvoláváním ,,duchů“. Důkladně pojednává o nejskrytějších věcech, o podstatě, moci, složení, hmotě, síle a účincích veškeré přírody.
Se slovem magie je spojováno mnoho významů
od varietního iluzionismu přes lidové čarodějnictví, určitý druh renesanční filosofie přírody až k posvátné vědě perských a staroegyptských kněží. Magie je spojována s praktikami léčitelskými, ale i věšteckými, s cestami do astrálu i s vyvoláváním ,,duchů“.
Důkladně pojednává o nejskrytějších věcech, o podstatě, moci, složení, hmotě, síle a účincích veškeré přírody. Učí nás poznávat, čím se věci odlišují a v čem se shodují a jenom v tom tkví její zázračné účinky; slučuje různé síly, všude spojuje a snoubí vhodné nižší s dary a silami vyššího. Proto je magie nejdokonalejší a nejvyšší vědou, vznešenou a posvátnou filosofií. Ona je svrchovaným vyvrcholením té nejušlechtilejší filosofie.
Definice, kterými byla magie vymezovaná, můžeme rozdělit na tři základní druhy
První druh se opírá o zkušenosti studující zcela vnější projevy magického, tak jak se během historických dob objevily v oblastech, jež jsou předmětem zkoumání antropologie, sociologie, historie, folkloru a filosofických dějin.
Druhý druh magii chápe jako jistou, ať již vyšší, či nižší odrůdu náboženství, vylučují ji z řádu tohoto světa a dávají v ní zasahovat silám nadpřirozeným, duchům, démonům, andělům a bohům. Magie náleží do zkušeností náboženských, citových nebo mystických.
Třetím druhem je ten, který se snaží pochopit magii v její vnitřní podstatě pokládaje ji buď za podlidské vůle a určitého výcviku, anebo za vědu či nauku s vlastním oborem zkoumání, za odvětví lidského myšlení svého druhu. Filosof Hieronymus Cardanus píše ve čtvrté knize ,,Pravé moudrosti“, že magie, démonická věda, je čtyřhlavá a má výlučně hlavy hadí.
Vědění a moudrost
K pravdě náleží i schopnost rozlišovat správně vědění od moudrosti. Vědění je ve všech odvětvích lidské činnosti závislé od zralosti, dále na vnímací schopnosti a na inteligenci rozumu a paměti bez ohledu na to, jak a čím jsme své vědomosti obohacovali, zda čtením nebo jinými zkušenostmi. Mezi věděním a moudrosti je ohromný rozdíl a mnohem snáze se získává vědění než moudrost. Zdroj moudrosti je v Bohu, tedy v principu příčiny (v akáše), ve všech úrovních hmotného, astrálního a mentálního světa. Moudrost nezávisí ani na rozumu, ani na paměti, nýbrž na zralosti, čistotě a dokonalosti každého jednotlivce. Moudrost můžeme považovat také za vývojový stupeň vlastního Já. Dospíváme tudíž k poznání nejen rozumem, nýbrž převážně intuicí nebo inspirací. Vědění a moudrost musí držet stejný krok. Mág bude proto vždy dbát na to, aby spěl kupředu jak ve vědění, tak i v moudrosti, neboť ve vývoji nesmí ani jedno ani druhé pokulhávat, protože jen tehdy je zasvěcenci daná možnost pochopit veškeré zákony mikro- a makrokosmu.
