KDO JSEM - Něco málo o mě, aneb jak to
všechno začalo.
Je mi 53 let a vlastně celý svůj život jen hledám zaměstnání. Jak říkala jedna moje známá : já nehledám práci, té mám doma dost.
Poprvé jsem s tím začala po dokončení střední školy.
Pak následovalo zamilování, chození, svatba, narození tří dětí, mateřská a šťastný/nešťastný konec, rozvod.
A v té době to vše začalo. Byla sametová revoluce a vše bylo na ruby. Spousta pracovních míst a pozic se rušila a tak i já, jako mnoho jiných, jsem přišla o své zaměstnání a tím pádem i o pravidelný příjem. Co teď? Začala jsem hledat zaměstnání. Nejdříve takové, kde bych uplatnila své zkušenosti a dovednosti. Nic. Pak následovalo dlouho nic. Nakonec jsem slevila ze svých požadavků a byla jsem ochotna dělat cokoliv. Zase nic.I na obyčejnou uklízečku se vypisovalo výběrové řízení. Moc jsem tomu nerozuměla. Podle čeho se dělalo výběrové řízení? Podle toho, jak umím zametat, nebo vytírat? A do finále mě dorazilo, že mě nikdo nezaměstná, protože mám malé děti.
A tak jsem skončila na úřadu práce. Každý měsíc jsem se hlásila k raportu, abych se dozvěděla, že pro mě žádnou práci nemají a za to jsem dostala od Městského úřadu almužnu/podporu, abychom s dětmi neskončili na ulici. Bylo to v té době docela krutý pro samotnou, rozvedenou ženskou s třemi malými dětmi. Když jsem vše poplatila, tak nám na den zůstalo přesně 60,- Kč na jídlo a na vše ostatní. Ale pořád jsem to nevzdávala. Snad bude líp, až děti povyrostou.
Mezi tím jsem prošla rekvalifikačními kursy, kde mě učili např. jak být asertivní, v pohodě, jak napsat životopis, jak si věřit a zvládnout přijímací pohovor atd. Docela príma, ale na nic, když vás po ukončení kursu nikdo nezaměstná. A kolik to celé stálo? Ani se neptejte. Stejně o nic nešlo, vždyť to bylo placeno z fondů Evropské Unie. A nejvíc si vydělali zase jenom různé agentury.
No, děti už vyrostly, já měla za sebou pět rekvalifikačních kursů, dokonce jsem si pořídila počítač, když jsem už měla ten certifikát a udělala jsem si i řidičák, protože ho všude chtěli a tak jsem si říkala, že snad konečně najdu nějakou práci, když jsem tak důkladně vyškolená. Omyl. Nikdo mě nezaměstnal. A víte proč? Protože jsem byla pro ně už stará.
V těch různých obdobích jsem samozřejmě občas nějakou práci dostala, ale bylo to jen vždy buď na dobu určitou, nebo záskok, nebo práce na černo. Takže jsem pracovala jako: kreslička strojních výkresů, sekretářka, prodavačka, kuchařka, OSVČ, pokladní, pojišťovák, finanční poradce atd.
Nyní, ve svých 53 letech jsem to vzdala. Nemá cenu spoléhat se na tento stát, že vám pomůže, když nebudete vědět kudy kam. Hystorie se stále opakuje. Bohatý bohatnou a chudý chudnou. A zaměstnavatelé stojí jen o mladé, krásné a svobodné zaměstnance, nebo o příbuzného kamaráda, který zase udělá naoplátku něco pro vás. Nic není zadarmo.
Do důchodu mám ještě daleko a nejsem si jistá, jestli vůbec nějaký důchod dostanu, až nastane ta radostná událost. Možná se i dočkám toho, že aby se nemusely důchody vyplácet, protože na ně nebude, tak se odchod do důchodu prodlouží do 75 let. To už pak bude jedno, jestli mi ho dají, nebo ne. Stejně si ho dlouho neužiju. A o to tu jde.
Začala jsem tedy hledat nové možnosti, jak vydělat peníze na běžný provoz rodiny a domácnosti a jak si zajistit stálý příjem peněz i do budoucna, abych se již nikdy nedostala do té samé situace jako před léty. A abych si konečně mohla občas udělat radost a něco si koupit. A ne pořád sledovat slevy a nakupovat v sekáči obnošený šaty, kus za 5,- Kč.
Strávila jsem spoustu hodin u počítače hledáním, čtením a tříděním informací. Párkrát jsem nalítla na podvod. To, když po mě chtěli zaslat peníze dopředu na zaslání seznamu domácích prací a nakonec jsem dostala doporučení zase já žádat o peníze atd. Nebo jsem zjistila, žen to není pro mě to pravé ořechové. Další pro mě cenná zkušenost, co nemám ani zkoušet a čeho se mám vyvarovat. A protože nemám žádné volné finanční prostředky, snažila jsem se najít takovou možnost, kde mohu začít od 0, bez financí
A výsledkem jsou tyto stránky, kde inzeruji všechny aktivity a pracovní příležitosti, které dělám já.
Můj pracovní nástroj je počítač a
můj mozek.
V žádném případě nečekejte, že zbohatnete během půl roku.
Tato práce je běh na dlouhou trať.
Chce to trpělivost a nebýt hamižný.
Vydělané peníze je nutno opět investovat, aby vám
vydělávali další peníze a tak dokola.
A po nějakém čase již budete mít dostatek investovaných
financí, že si budete moci každý měsíc vybírat jen úroky.
A vaše sny se vám začnou plnit.
Jak říká staré přísloví : prachy dělají
prachy, aneb : čert sere vždy na velkou
hromadu.
A můj nejoblíbenější slogan zní :
Štěstí je krásná věc, ale prachy si za
něj nekoupíš.
Bohužel je taková doba, že to platí dvojnásob. Dnes se platí za vše a pokud nemáte peníze, tak máte smůlu a nikdo vám nepomůže.
K čemu vám bude zdraví, když umrznete
pod mostem, protože nemáte na nájem?
Mám si prý ještě pořídit skleněnou kouli. Kočku už mám.
V současnosti se snažím nalézt odpovědi na své nekonečné otázky. Vždy, když na nějakou naleznu odpověď, vynoří se nová, která je s tou původní spojena. Takže je to nekonečná cesta hledání odpovědí. O těchto svých závěrech a nalezených odpovědí na dané otázky k daným tématům, tak, jak je chápu já, píši v jednotlivých rubrikých.
Jak jsem se dostala až sem?
Jmenuji se Naděžda Košťáková a je mi 53 let. Bydlím v Novém Boru a jsem vcelku normální. Nebo spíš byla, dokud se mi nezačaly zdát sny, při kterých jsem se vzbudila celá zpocená.
Začalo to v mých 17ti letech. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost. Postupem času jsem si začala všímat, že některé věci ze snů se později splnili. Ze začátku jsem tomu moc nerozuměla, protože sny byly zmatené, jakoby šifrované s použitím děje a symbolů. Vždy jsem se všeho účastnila, jakoby se to dělo mě. Budila jsem se s hrůzou, co se mě, nebo mé rodině stane. Až postupem času jsem se naučila rozeznávat, co se týká mě, a co úplně cizích lidí, které vůbec neznám.
Prošla jsem si obdobím, kdy jsem nevěděla kudy kam. Byla jsem v těžké životní situaci a potřebovala jsem vědět, zda to dopadne dobře. Navštívila jsem kartářku, ale ta mi toho moc neřekla. Spíš obecné věci, které se dali aplikovat obecně na každého. Měla jsem jen ty své sny, ale neuměla jsem zařídit, aby se mi zdál sen o tom, co potřebuji vědět. Někdy se to povedlo, někdy ne.
To mě přivedlo k vykládání karet. S vykládáním budoucnosti jsem začala ve 35ti letech a to s mariášovými kartami. Pak jsem si koupila TAROTY a po nich ještě věštecké karty. Ke kartám přibyla numerologie. Chtěla jsem vědět, zda jde zjistit, co nás čeká i z data narození. A po numerologii zase automaticky přišlo REIKI - léčivá energie. A s tím vším dohromady zájem o tajemno, inkarnaci, minulé životy, auru atd.
V žádném případě nepoužívám techniky z bílé a černé magie. Těmto tématům se vyhýbám. Někdy dobře míněná pomoc se může obrátit proti nám. Nečaruji, jen pracuji s intuicí a energií, kterou máme všichni vrozenou. Jen ji neumíme používat, nebo jsme vůči ní málo vnímaví.
Pokud chcete něco vědět, napište svou otázku do rubriky: Na co se chcete zeptat.
