K ČEMU SLOUŽÍ ŽIVOTNÍ LEKCE
Dnes začnu trochu od jinud.
Většina z nás se potýká z různými problémy. Životními, pracovními, partnerskými, sourozeneckými, rodičovskými ...
Děláme věci, které musíme, které jsou potřeba a věci, které nás potom bolí. A my se snažíme přijít na to, jak to dělat správně, bychom se vyhli bolesti. Jak tomu předejít. Jak vědět, co udělat, když nastane nějaká situace, na kterou nejsme připraveni. Co teď? Co mám udělat? Jak se mám zachovat? Mám si to nechat líbit? Mám se ozvat? Mám přejít do útoku?
A tak si mnoho z nás vytvoří určitá pravidla, která nám poskytují jistotu. Takové zajeté koleje, jak reagujeme ať se děje, co se děje. A jiní jsou jak časovaná bomba. Dusí v sobě své emoce, protože říct, co si myslím, že se mi to nelíbí, to není správné, to není vhodné.
Co s tím? Jak vědět, co je správné a co ne. Když každý říká něco jiného.
Víte, vše, co se nám děje je reakce na naše myšlení a díky němu na způsob našeho jednání vůči druhám a celému okolí. Není možné vědět dopředu, co se stane a není možné si dopředu naplánovat, jak se zachovám. Není možné být připraven na všechny situace, které se ještě nestaly a vědět tedy dopředu, co udělám a jak to celé dopadne, jak na to bude ten druhý reagovat.
Jak jsem již napsala v jiných článcích, jediné, co lze s jistotou říci je to, že než se vaše duše narodila do tohoto světa, pečlivě si naplánovala, co chce zažít jako člověk skrze tělo, co chce poznat skrze situace, lidské chování a emoce a co chce skrze nás, lidskou bytost napravit. Napravit a odčinit to, co udělala špatně jako jiný člověk, v jiné době, v jiné situaci. Chce po nás, abychom to skrze tento náš současný život a problémy začali hledat. Protože tato naše minulá já, jejich způsob myšlení a jejich selhání a nepochopení svého jednání, tedy skutečného motivu, proč něco udělali, nás teď ovlivňují. Vrací se nám to, co jsme tam někde s prominutím posrali jako bumerang. Byl jsi zloděj? Kradl jsi? Tak v tomto životě budeš okrádán druhými. Vraždil jsi bez výčitek? Tak poznáš, jaké to je, když tobě teď někoho zavraždí. Týral jsi někoho? Budeš sám někým týrán. Nenáviděl jsi někoho? Budeš sám nenáviděn. Zbavil jsi někoho jeho vůle, ovládal jsi ho? Sám budeš zbaven své vlastní vůle a budeš ovládán jiným.
V podstatě se dá říci, že v karmě platí pravidlo, co jsi udělal jinému, sám jsi se tak odsoudil ke stejnému osudu.
To je karma. To je spravedlnost. Tomu není možné se vyhnout a uniknout. Není nad vlastní zkušenost. Poznat a zažít obě situace.
Blbý na tom je pouze to, že my to nevíme, nepamatujeme si to. Náš rozum si to nepamatuje, ale naše duše ano. Ona moc dobře ví, jací jsme byli, co jsme udělli, komu jsme ublížili a proč. Proč? Protože jsme se řídili a rozohovali rozumem a hlavně egem, které po nás neustále něco chce, chce nás mít dokonalé tak, jak jsme to někde slyšeli, že takoví máme být a když to nevyjde, tak nás za to pěkně seřve a potrestá výčitkama. Proč? Protože naše ego jen papouškuje to, co se naučilo a myslí si, že to je pravda. A tak nás nutí podle téhle naučené pravdy druhých, rodičů, kamarádů, společnosti, různých, článků a zaručených rad myslet a jednat. Vždyť ono, tedy my to víme nejlépe, že?
Toto vše si naše duše naplánuje. Situace a z nich plynoucí zkušenosti - karmu - osud.
Aby se to mohlo uskutečnit, naplánuje si, komu se narodí. Tím si zajistí potřebnou genetickou výbavu, kterou bude potřebovat pro naplánovanou zkušenost. Vlastnosti od rodičů, dispozice k chorobám, genetická výbava, dispozice pro zručnost, tak jako model chování a myšlení v rodině, jejich zvyky, jejich vzorce chování, které jako děti nevědomky přebýráme za vlastní, způsob naší výchovy a už zde v mnoha případech začíná naše zkušenost, kterou si duše naplánovala. Tedy něco, co jsme my sami udělali v jiném životě svému dítěti. Že jsme ho opustili? Tak nás jeden z rodičů opustí. Že jsme ho nechtěli? Tak teď jsme my nechtěnné dítě.
Vše, absolutně vše má svou příčinu a ta leží v minulosti, jen my o tom nevíme a nechápeme, proč se nám to děje. Že se nám vrací pouze a jenom to, co jsme my sami udělali jiné lidské bytosti.
Naše duše si to naplánuje ve spolupráci s dušemi našich blízkých, rodičů, kteří také naplňují v tomto životě svou vlastní karmu - osud. Vše je pěkně provázáno, aby všichni zůčastnění prožili to, co mají, co si naplánovali.
A tak, jako my, i oni o tom neví, co udělali. Tak jako my, i oni neví, že zde naplňují zákon karmy, rovnováhy a spravedlnosti, zažít to samé, co udělali druhým a že si to sami sobě naplánovali, aby se energie srovnali, vyrovnali.
Jak vidíte, není to trest. Nikdo nás za nic netrestá. Jen enegie, kterou jsme poslali - zlost, nenávist ... vůči někomu se nám jen vrací zpět skrze jiného člověka.
A naše ego piští, vřeští a vzteká se, jak je to možné? Proč se mi to děje? To je nespravedlivé. Já to nechápu, co jsem komu udělal? A protože to neví, protože nemá jak to vědět, začne hledat viníka a vymýšlet různé teorie o tom, proč se nám to děje a kdo za to může a na základě těchto egorozumových výmyslů začneme jednat. Začne nám tam dávat pocity smutku, nespokojenosti, vzteku, marnosti, méněcennosti nebo nadřazenosti a zároveň nás za tyto pocity a emoce začne trestat. A my začneme opět dělat další chyby, další špatná rozhodnutí na popud našeho ega, toho milého rádce v nás, co ví vše nejlépe a rozumových důvodů, proč, opět začneme dělat špatná rozhodnutí a ubližovat druhým a tedy i sobě. Tím roztáčíme nekonečné kolo karmy.
A přitom je to tak jednoduché.
Přestat poslouchat své ego, které zná a má na vše odpověď. Vše ví nejlépe. Vše zná nejlépe. Ví, co si ten druhý myslí a jak to myslí, že?
Jak poznáme, že nám radí naše ego?
Když se sami sebe zeptáme PROČ? Vždy nám odpoví : PROTOŽE, KDYŽ on, ona, oni a začne nám to pěkně vysvětlovat a obhajovat skrze naučené poučky, které jsme se naučili.
Ne milí zlatí.
Ne on, ona, oni. Ale pouze já. Proč já jsem to udělal. Bez okecávání ega. Proč? Co jsem tím sledoval? Proč jsem měl vztek? Co mě ve skutečnosti tak navztekalo. Nesouhlas druhého? Jeho tón? Že mi řekl NE? Že mi řekl pravdu a já ji neumím přijmout? Že neumím ustoupit? Že se neumím rozhodnout? Že si dovolil něco říct?
A kumu ve mě to tááák moc vadí? Kdo ve mě se tááák moc vzteká? Kdo v nás to nedokáže skousnout?
NO PŘECI EGO. To EGO, co ví vše nejlépe a nepřipustí, aby vypadalo jako blbec, zbabělec, budižkničemu, ten, co neví a už vůbec, že nemá pravdu. To naše ego nesnese.
Vše je to jen o nás a ne o druhých.
Takže je potřeba se naučit mít pod kontrolou své ego a nevěřit každé blbosti, co vymyslí a do které nás nutí a nenechat se unést každou emocí, kterou vyplodí.
Protože EGO a náš rozum, skrze který s námi naše EGO mluví myšlenkami, NIC NEVÍ. NEZNÁ SKUTEČNOU PRAVDU. NEMÁ JAK. JEN SE DOMNÍVÁ. Nemůže, protože EGO NENÍ DUŠE. EGO DUŠI NEPOSLOUCHÁ. EGO DUŠI NESLYŠÍ. EGO SI JEDE PO SVÉM, Z TOHO, CO KDE SLYŠELO A CO SE NA ZÁKLADĚ TOHO DOMNÍVÁ.
A my lidé si tááák moc na tom rozumu zakládáme, že? A ono ejhle, ono je to jen EGO, co jen něco papouškuje.
No a pak přichází to hlavní. Přestat dál roztáčet to karmické kolo do budoucna. Přestat dál ubližovat sobě i druhým díky nevědomosti. Začít hledat, proč se mi to děje. Co jsem kdy komu udělal a nyní se mi to vrací jako bumerang. A já nevím, proč se mi to děje.
Proč takový jsem. Proč neumím říci NE. Proč se mi smůla lepí na paty? Proč jsem sám? Proč mě nemá má máma ráda? Nebo proč ji já nesnáším? Proč jsem chudý? Proč mě stále někdo využívá? Proč jsem tak důveřivý? Proč se bojím tmy? Proč nedokáži odejít? Proč se nedokážu rozhodnout? Proč, proč, proč?
Vše má příčinu a ta leží hluboko v minulosti a zasahuje nám do přítomnosti.
Když ji najdete, tedy v té minulosti a v tom příběhu najdete sebe, uvidíte pravdu o sobě, co jste tam udělali a pochopíte, čemu vás to mělo naučit, co na tom bylo špatného a proč, komu všemu jste ublížili, pak pochopíte, proč se vám teď děje to, co se vám děje.
Pokud to, co se tam stalo přijmete jako zkušenost, smíříte se s ní a odpustíte si, tak jako odpustíte i těm, co vám ublížili a vy požádáte za odpuštění ty, kterým jste ublížili, tato událost se skrze pochopení a odpuštění pročistí a už vám nebude ubližovat. Už na vás nebude mít vliv, protože bude vyřešena. Už nebude třeba této zkušenosti. A vy se trochu změníte. Zmení se váš způsob uvažování na základě této pochopené zkušenosti. Uberete svému EGU páru.
Uvědomte si, že ten tam někde, kým jste byli, že to jste pořád vy. Máte stejnou duši, která pouze teď a tady má jiné tělo, ale jinak jste jedno. Takže nejdůležitější věc je, aby ten, kým jste byli odpustil a odešel do světla. Jedině takto je vše uzavřeno. Pokud ten, kým jste byli je stále zde a nemůže odejít, není to hotovo, není to dokončeno a stále to na vás bude mít vliv, dokud neodejde.
Jedině takto můžete začít rušit a pomalu zastavovat kolo karmy - osudu - příčiny a důsledků jak nyní, tak do budoucna.
Toto, co jsem napsala je jen opravdu stručně, i když to tak nevypadá. Je tam mnoho věcí, co se dějí, než se úplně narodíte - nadechnete. Jak od matky, tak od otce, tak z éteru. Duše se rodí mezi ty, co zná, to ano, ale těch lidí, které zná a které kdy potkla je opravdu mnoho. A v některém životě to tak je v některém ne. Ono to nejde za sebou chronologicky, ale na přeskáčku. Můžete se narodit do rodiny, které jste byla součástí třeba před 5ti životy nazpět. A mezi tím můžete utvořit rodinu s jinou skupinou, kterou znáte, nebo se můžete narodit lidem, které jste potkala třeba před 10000 lety. Někdy to jde opravdu hodně daleko. A aby to náš rozum dokázal vidět a pochopit, přizpůsobí si tu tamní dobu dnešní, k té, kterou známe a dokážeme si ji představit. Protože jenom s tím, co náš rozum zná, s tím umí pracovat. No a další faktor, který do toho zasahuje, je paměť buněk. Skrze minulost si buňky pamatují z té minulé doby na to, že jsme umřeli na otravu, měli nějakou nemoc, amputci, operaci, sněť, že jsme se dusili, že jsme umrzli .... To jsou případy, kdy lékaři nemohou niíc najít a my jsme přesto nemocní. Nemusí to být hned, ale může se to objevit během života. Protože ty minulé životy se nám otvírají v takových určitých sekvencích, kdy k nim máme přístup a můžeme je vidět. Pak se zvřou, ale problémy přetrvávají. Už jsem se setkala i s tím, že mi přišlo, že mám u sebe něco řešit že to musím stuhnout do půlnoci. Takže jsem na to měal třeba jen 3 hodiny. Ale to je ojedinělé. Ano, malé dítě v podstatě ze začátku funguje jako duše, která je volná a pamatuje si,odkud přišla, takže si může chodit, kam chce. Může chodit nahoru, může chodit dolů, protože ona neví a nerozlišuje dobro a zlo. To se opět učí poznávat skrze tělo a rozum. Může chodit do minulosti, do budoucnosti. Ale zároveň na ní má vliv tělo a mozek - rozum, který nic nezná a neumí to, co duše vidí přeložit, nemá k tomu nástroje a vše se učí. A učí se to z okolí, že. Takže pak zapomíná díky naučenému, rozumu. Děti vidí to, co my dospělí nevidíme a pro ně je to normální. Ony nepotřebují vědět, co to je. Nebojí se toho. Pokud to není vzpomínka z minulosti, která jim připomene, co tam tenkrát cítili. Ono je toho opravdu mnoho a mnoho a není možné to chtít pochopit a vysvětlit rozumem. Ani na to není, neexistuje manuál, jak to pochopit rozumem. Jsou to různé nitky, různé životy, které se proplétají a duše si volí, kolik nitek, kolik životů na ní teď bude mít vliv. U někoho to mouhou být 2 životy, to je většinou u mladých duší, co mají odžito málo životů a u jiných, hodně starých duší, co mají za sebou stovky životů napříč časem, jako třeba u mě, je to třeba 200 životů, které se mi otvírají postupně díky mé práci sama na sobě. Vyřeším jeden a otevře se mi druhý. Zda je zvládnu všechny, to opravdu nevím. Ale to si také má duše naplánovala a díky těmto životům jsem se naučila to, co umím a vím a z toho se skládá má moudrost. Ne rozumová moudrost, ale duchovní moudrost. Díky této moudrosti, kdy nejsem vedena egem, se mi také zpřístupňují další schopnosti, které jsem neměla, protože nehrozí, že bych je použila ze sobeckých důvodů, vedená egem a nějakou svou vlastností. A tyto nové schopnosti mi opět mají pomoci nalézt a vyřešit mé další životy, které jsou mnohdy schovány, zatemněny, znepřístupněny jinými energiemi a já k tomu potřebuji úplně jiné prostředky - schopnosti, než doposud. Toto neberte jako vychloubání. Omyl. Je to obrovské břímě a obrovská odpovědnost, kdy jsem zároveň ve střehu a musím mít na zřeteli, že není vše tak, jak to na první pohled vypadá. Že ve vesmíru a při této práci existuje řád, posloupnost a zákonitosti, které je potřeba dodržet a jedno navazuje na druhé.
Lidé chtějí a touží mít schopnosti, ale už neví, co vše je s tím spojeno. A že je to žádný člověk - učitel nemůže naučit. To se mohou naučit je sami skrze práci sama na sobě. S každým svým vyřešeným životem získáváte svou duchovní moudrost. Tu není možné nalézt skrze rozum, ale pouze skrze duši.
Když na sobě začne člověk pracovat, je to už po zbytek života, je to až do konce života. Stále je co u sebe řešit.
Jenže sami to nedokážete. Proč? Protože nám do toho s prominutím kecá ego a rozum, protože si myslí, že ví a zpochybní vše, co vám v mysli vytane. Buď se mu to líbí, nebo nelíbí. Když se mu to nelíbí, to, co slyší, začne si vymýšlet různé důvody. Nebo vám tam naskočí nejistota. Je to pravda? Není to pravda? Protože naše ego a rozum to neví. Nemá jak.
Co s tím?
Potřebujete k sobě někoho, kdo je nezúčastněný a dokáže vám říci, hele, tady pozor. Tady s tebou mluví tvoje ego a ne duše.
K tomu existují terapeuti, kteří se zabývají regresí.
Ale pozor na to, koho si vyberete.
Nechte se vést svou intuicí, vnitřním pocitem a ne rozumem, že vypadá dobře a presentuje své výsledky, jak je dobrý. To už je první ukazatel, že není dobrý. Protože se chlubí jeho ego. A to jeho ego chce každému ukázat jak umí a ví.
To nemá nic společného s moudrostí duše.
Další důležitá věc, co v tom hraje roli a určuje výsledek je ta, že vy se potřebujete opravdu rozhodnout, že to chcete změnit, že se chcete změnit. Ne pro to, že vám to říká rozum a ego, aby jste měli klid, ale že to tak cítítě uvnitř. Že víte, skutečně víte, proč to chcete. Že se máte rádi.
Bez tohoto rozhodnutí vám nikdo nepomůže. Jen budete klouzat po povrchu a nic nepochopíte. Opět se to bude snažit vyřešit a pochopit jen váš rozum a vaše ego bez účasti duše.
I ten, kdo dělá, provádí regresi, by měl mít dar. To znamená, že u toho využívá svých schopností. Zde vidíte, jak důležité je, aby takový člověk byl moudrý, duchovně moudrý a ne rozumově. To je ta obrovská odpovědnost, kterou takový člověk má. Nesmí tam být ego. Nesmí tam být, já vím, já znám, nesmí tam být žádné čerpání z toho, co se rozumem naučil. Nesmí tam být žádné čerpání z toho, jak to bylo minule a jak to dělal minule.
Jen vám pomůže se dostat tam, kam je potřeba. To si režíruje vaše duša a může se klidně stát, že se vám otevře úplně jiné téma, než kvůli kterému jste přišli.
Dobrý terapeut to sleduje s vámi. To, co vidíte vy, vidí i on. Nic vám nenutí. Žádnou svoji domněnku, jak to je. Jen hlídá, co vám uniklo. Vrací vás zpět, do konkrétního momentu, dokud to nevidíte přesně a není pochopeno, co se v té chvíli skutečně stalo, pravdu a pak vás pustí dál.
Dobrý terapeut je nezůčastněný, nelpí na výsledku, nelpí na vyřešení, nikam nespěchá. Hlídá, kdo s vámi ve skutečnosti mluví. Vidí a vnímá, když je něco špatně a upozorní vás na to.
Když je vše, co je potřeba uviděno a z vaší strany pochopeno, mělo by u vás dojít k přijetí, smíření a odpuštění. Pokud to nejde, terapeut vás vrátí zpět a vy hledáte to, co jste ještě neviděli a nepochopili. Když je vše z vaší strny pochopeno, přijato, smířeno a odpuštěno, vaše minulé já může odejít do světla, a vy sami požádáte všchny ty, co v tom příběhu figurovali, aby ti, co mohou odejít, odešli do světla.
Ti, co nemohou, ty neřešíme. To se nás již netýká.
Toto by měl dobrý terapeut, co dělá regresi, umět. Dokončit to odchodem vaší duše nahoru. Měl by umět poznat a vidět, zda k tomu doopravdy došlo.
Špatný terapeut vám otevře život, nechá vás jím projít a nechá vás v tom pláct se. Neumí to dokončit a uzavřít.
Špatný terapeut nepozná rozdíl, zda vás vede vše ego - rozum, vaše fantzie, nebo duše.
Špatný terapeut nepozná, že se vám tam namontoval někdo jiný, jiná, cizí duše, která vám ukazuje svůj a ne váš příběh. Která ho prezentuje jako váš vlastní.
Tam pak dochází k záměně identit, kdy řešíme úplně někoho jiného, než sebe a terapeut klientovi vůbec nepomůže.
Vše je to moudrosti a vyspělosti duše a ne o tom, co jsme se kde naučili skrze rozum. Nějaký postup. Zde žádný postup není. Zde nás vede naše duše. Jak terapeuta, tak nás.