MOJE PRAVDY

Předmluva

Jak být, jak žít, jak existovat

v tomto hmotném světě,

být šťastný a nezbláznit se.

 

Tyto článečky začaly vznikat samovolně, bez nějakého, jakéhokoliv určitého záměru.  

Tedy záměr zde byl, ale pouze pro mou vlastní potřebu porozumět a pochopit.

Jen jsem tak přemýšlela o něčem, co mě zrovna napadlo a čemu jsem chtěla porozumět. 

Pomocí psaní si dokáži lépe utřídit myšlenky.

Pomocí psaní na to mám více času.

Mohu lépe sformulovat větu, myšlenku, to, co chci pochopit a vyjádřit pomocí omezené slovní zásoby.

Lépe naléz vhodný výraz, vhodné přirovnání.

Lépe vše pospojovat, aby mi to dávalo smysl.

Mohu své myšlenky doplňovat, nebo přepsat, vrátit se zpět. A nic nezapomenu.

Napsané věty ke mě lépe mluví prostřednictvím zapojení všech smyslů.

Tak to prostě mám já.

 

Až po nějaké době mě napadlo, že by tyto mé myšlenky mohly posloužit i jiným lidem k přemýšlení. Pro lidi, kteří hledají odpovědi na své otázky, proč tu jsme, stejně jako já.

Tyto článečky jsem tedy nenapsala pro to, abych vás pobouřila, cokoliv vám nutila a otřásla vaší vírou a pravdou.

 

Berte je jako povídání o něčem, na co jsem narazila při své práci s klienty a co jsem byla nucena řešit, jak u nich samých, tak i u mě. Tedy sama se sebou. Protože vše se vším souvisí a každý, kdo vstoupí jakýmkoliv způsobem do mého života, mě má také něčemu naučit a na něco mě upozornit, co já sama nemám vyřešeno a zpracováno. Vždy se díky tomuto člověku otevřou některá vrátka do minulosti, kde se naše životy nějakým způsobem prolnuly, stala se nějaká křivda a nyní, teď a tady je potřeba toto naše setkání pochopit a křivdu napravit.

 

Není to má absolutní pravda, jak jsem již zjistila, protože každý den je jiný a vždy mi přinese něco nového, s čím jsem nepočítala, co se náhodou otevře nějakým slovem či vjemem a s čím je potřeba se vyrovnat, pochopit, napravit, odstranit a s tím i můj další vývoj a poznání. Díky tomu se také mění můj pohled na určité věci, mé pochopení a poznání, které teď a tady nemusí být totožné s včerejškem. Na základě tohoto poznání zjišťuji, že některé mé staré napsané osobní články a osobní pravdy/poznatky a zkušenosti na určitá trémata jsou neúplné a stále je se co učit, objevovat a doplňovat.

Je to nekonečná cesta učení a nikdy nejsme hotovi.

 

Takže toto vše, co zde píši,  neberte jako něco konečného a definitivního. Jako absolutní pravdu, protože ta není, neexistuje, dokud jsme lidmi, máme hmotná těla, emoce, rozum a žijeme v této 3D realitě.

 

Nejsou to žádné poučky a pravidla, podle kterých by jste se měli řídit. To po vás nikdo nežádá. Je to jen jiný pohled, můj pohled na některé věci a můj způsob chápání na základě mých vlastních zkušeností, kterému nemusí každý rozumět a v mnoha případech také neporozumí.

Není to tím, že by jste byli hloupí. Pouze máte za sebou minimum prožitých zkušeností / pár životů a od toho se také odvíjejí informace, ke kterým máte přístup a které jste na této úrovni schopni pochopit.

 

Pokud vám na mém povídání bude něco vadit, nedurděte se, nehněvejte se hned, prosím.

Zkuste se zastavit a zamyslet nad tím, zeptat se sama sebe, proč mi to vadí. Je to díky mé některé vlastnosti, zkušenosti, nebo díky nevědomosti, zasunuté vzpomínce, nedostatku informací, pohledu a pravidlům společnosti, druhých lidí, která mě ovlivňují?

 

Doufám a věřím, že si v těchto článcích a jednotlivých tématech každý najde to, co potřebuje. Tedy námět a téma k přemýšlení.

Není to o tom, přečíst a slepě věřit, nebo naopak, celé to zavrhnout.  

Obě varianty jsou špatné.

Je to o tom, začít nad tím přemýšlet a hledat svou vlastní cestu a způsob pochopení, jak žít v tomto hmotném světě, být šťastný a nezbláznit se z toho.

 

Z mého povídání pochopíte, že jsem jen pouhým věčným poutníkem a hledačem pravdy, která není nikdy konečná a absolutní.

 

Skládám jednotlivé střípky poznání do mozaiky života, která hraje všemi barvami, od té nejtemnější až po tu nejjasnější. Je to plátno, utkané z mnoha malých nitek a uzlíků, kde každý maličký uzlík představuje konkrétního člověka a nitka jeho život, pomalované barvami času, životů a příběhů.  Pocity a emocemi lidí.  Radostí i žalem. Láskou i nenávistí. Spravedlností, nebo křivdou. Je nekonečné a mnoharozměrné. Rozprostírá se a vine všemi časy, všemi rozměry a jednotlivé nitky tohoto plátna se prolínají  a ovlivňují navzájem a já mám možnost ho takto vidět.

 

 

 

Celým mým povídáním a jednotlivými články se budou promítat a prolínat stále a dokola jedny a ty samé energie. Bezpodmínečná láska, dobro a zlo, pravda, rovnováha a spravedlnost.

 

Píši zde záměrně energie a ne slova a pojmy, kterým dali hodnotu, význam, sílu a energii/náboj lidé na základě svého vnímání, cítění, rozpoložení a které nemají s těmito energiemi nic společného. Dobro a zlo jsou jen lidské pojmy a výrazy pro naše individuální cítění.

 

Z hlediska vesmírného chápání významu těchto energií, co reprezentují, zjistíte, že lidské pojmy „pravda, spravedlnost, dobro a zlo, láska“  jsou špatně chápané a jsou v podstatě uplatňované na základě nějakých lidských pravidel a emocí.  Že lidské vnímání, rozlišování a uplatňování dobra a zla, spravedlnosti, pravdy a lásky je subjektivní, není nestranné a každý člověk to vnímá a cítí jinak. Nelze se žádným způsobem dobrat pravdy. Tudíž v této rovině, v lidském uplatňování těchto pojmů, dobro a zlo, pravda, rovnováha a spravedlnost neexistují.

Pouze vesmírné energie jsou nestranné a tudíž spravedlivé.

 

A jsme opět u toho.

Není možné tyto články jakýmkoliv způsobem utřídit do jednotlivých témat a statí, protože vše se vším souvisí a když nakousnu a snažím se vysvětlit jedno téma, otevře se mi tím nespočet dalších témat díky některému výrazu, pojmu, které opět otevře další a další témata, která s tím souvisí a vztahují se, doplňují to původní. Tím vše vypadá neutříděné a chaotické.

Že nyní budu mluvit a věnovat se pouze jednomu tématu a pak zase druhému, aniž by ta předešlá nebo nová nenavazovla a nesouvisela s těmi starými nebo novými, to prostě nelze.

Dostali bychom se do fáze, kdy bych vás stále a dokola odkazovala zpětně na některé minulé slovo, článek, nebo naopak na následující slovo a článek, kdy ještě dopředu nevím, o čem budu psát a co se mi v článku objeví. Má slova se rodí teď a tady a co bylo pravda před chvílí, již nyní v tuto chvíli není pravdou, ale jen minulostí.

Pro mě osobně je tento způsob nudný, nepružný, nežijící a za chvíli bych se v tom ztratila a nevěděla bych, co jsem četla či napsala na začátku a proč.

Protože vše se vším souvisí a nelze mezi tím rozlyšovat a určovat důležitost.

 

Nelze se na to dívat a chápat pouze pomocí lidského rozumu,  za pomoci logiky a analýzy. Rozumu, který je nedokonalý a omezený a který využívá pouze znalostí a informací uložených v databázi našeho mozku na základě našich lidských zkušeností, lidských pocitů a lidského chápání prožívaného současného života až do teď a tady a díky tomu nejsme schopni ostatní podněty vidět, vnímat a chápat.

 

Jen rozšířené vnímání skrze intuici, duši a srdce za pomoci bezpodmínečné lásky nám ukáže pravou podstatu celého vesmíru a naší existence.

 

Možná, že jednou, až uzraje čas a lidé na to budou připraveni, vydám knihu. Nebo tyto mé zápisky někdo najde v daléké budoucnosti a poslouží mu k tomu lépe pochopit sám sebe, okolní svět a řád celého vesmíru. Budou pro něj pouze vodítkem, ne holou a čistou pravdou. Protože svět a jeho energie se každý den mění.

Vždy jsem si myslela, hm, myslela?, že je potřeba nad věcmi přemýšlet. Postupně, tak, jak na sobě pracuji, se dostávám do bodu, kdy již nepřemýšlím. Pouze se zeptám svého duchovního srdce, zda je to potřeba, zda je to pravda atd. Pomocí rozumu a přemýšlení si pouze pospojuji určité věci dohromady, jako malé střípky do celkového obrazu.

 

Je mnoho věcí, o kterých lidé nemají potuchy a myslí si, že jsou vymyšlené, že existují pouze ve filmech a představách scénáristů. Bohužel, vše je pravdou. Vše existuje. Jen je to většinou trochu jinak a o něčem jiném. Pravda je někde uprostřed. Ne každá energie nám chce ublížit. Všechny konspirační teorie o napadení a zničení Země i lidí mimozemšťany jsou mylné. Proč? Protože my sami to zvládneme i bez nich díky svým strachům, hamižnosti, touhám, nadutosti našeho ega, nenasytnosti a nadřazenosti nad vším, kdy si hrajeme na bohy  a myslíme si, že můžeme vše. My jsme ty jediné rozumné bytosti v celém vesmíru, které ví nejlépe co je a není správné. Proč bychom jinak dostali dar rozumu? Nebo je vše úplně jinak?

 

Tyto mé články a mé poznatky vznikaly postupně. Tak, jak jsem rostla já sama, tak postupně vznikaly i mé články a mé uvědomnění si, že vše je úplně jinak. Že vidím, vnímám a vím pouze část celé pravdy. Jen tu část, kterou potřebuji a smím vědět. Pro sebe, pro můj vlastní růst. Ne pro druhé.

 

Není to o mě a zároveň i je. Bylo potřeba na sobě pracovat. Pochopit každou mou negativní vlastnost, která mi v tomto životě brání být svobodná.  Kde se vzala, kdy vznikla a proč. Odpustit si a vzít to jako něco, co se stalo za účelem mého pochopení a vývoje. Ne, abych se za to trestala. Ale abych se z toho poučila. Lezlo to ze mě pěkně pomalu, tak, jak jsem na to byla připravena. Bylo toho mnoho a vždy mi to ukázalo některou mou vlastnost, či emoci, kterou bylo potřeba pochopit. Zbavit se závislostí a strachů. Přestat lpět na hmotě, lidech, majetku, lásce. Uvědomit si, že já jsem já. Jsem energie - duše, která prožívá různé situace zde na Zemi a uvědomuje si sebe samu skrze toto moje hmotné tělo. Jsem svobodná bytost, která nikomu nepatří a která se rozhoduje sama za sebe na základě srdce, které vždy ví, co je správné, co je potřeba. Toto bylo velice důležité. Proč? Abych přijímala vše tak, jak to je. Na základě vnímání srdce. Abych důvěřovala vesmíru, že on moc dobře ví, co dělá. Že ke mě přichází pouze to, co v tuto chvíli potřebuji, i když se mi to zrovna nemusí líbit. Že pokud se chci posunout z místa, je potřeba učinit rozhodnutí, udělat krok směrem vpřed, do neznáma, beze strachu, kdy nevím a neznám, co se stane, co mě tam čeká a věřit sám sobě, že toto rozhodnutí je správné. Převzít za toto své rozhodnutí odpovědnost.

Pokud bych neměla zpracovány své negativní vlastnosti a emoce, tato má rozhodnutí by byla provázena strachy, obavami, pochybnostmi a na základě toho bych si nevěřila. Rozhodovala bych se na základě některé té nepochopené vlastnosti a emoce a tím bych ubližovala jak sobě, tak i druhým, které bych ovlivnila svým rozhodnutím.

Tím pádem bych byla velice lehce ovlivnitelná a manipulovatelná skrze můj rozum, domněnky, pocity, tedy druhou stranou. Ďábel by mě mohl chytit do svých sítí právě skrze tyto nezpracované emoce a z toho pramenící špatná rozhodnutí. Pak není možné, abych jednala v souladu s vesmírnými zákony, že se mi vše spravedlivě vrátí. Byla bych ovládaná těmito vlastnostmi, pomáhala bych druhé straně, která by mne vlastně využívala ve svůj prospěch a šla bych proti Bohu i sama proti sobě. Začala bych na sebe ztahovat černou, negativní energii. Přestala bych zářit a došlo by automaticky k mému odpojení od mé podstaty, od informací, aby k nim neměla přístup druhá strana.

A že se to naše zlatíčko pěkně činilo, aby mne na něco dostalo. A já mu vždy za to poděkuji a pošlu mu bezpodmínečnou lásku. Miluji ho a chápu jeho úlohu v tomto hmotném světě. Pouze skrze něj, pouze skrze negativní emoci a negativní zkušenost s ní spojenou se mohu posunout kupředu.

 

V dnešní době, kdy dochází ke změně energií celého vesmíru /není tím myšel vesmír, tak jak ho známe a jak si ho představujeme, ale uplně vše, co přesahuje naše lidské chápání, pouze na úrovni všech energií/, kdy se mění síla těchto energií, mění se jejich vibrace a podstata, informace v nich obsažené, je mnoho lidí, duchovních učitelů, esoteriků, léčitelů, terapeutů, šamanů a co já vím, kdo ještě, kteří dostanou možnost zahlédnout určitý střípek celé pravdy. Problémem je, že většina z nich se tohoto jednoho střípku chytí a již dál nehledají souvislosti. Nesnaží se o vnější, celkový pohled skrze vědomí. Vidět a vnímat všechny souvislosti. Pokud by to udělali, zjistili by, že v podstatě nic neví. Že nejsou schopni vidět, vnímat a chápat minulost, současnost i budoucnost zároveň,  najednou. Možná by jim v tu chvíli něco docvaklo. A možná, že ne.

 

Vycházejí pouze z tohoto jednoho bodu, podle kterého pak jednají a konají v domnění, že je to tak správné. Uniká jim jedna zásadní podstata. Začít na základě tohoto střípku řešit pouze sám sebe. Hledat sám v sobě, zda je to pravda, zda mám já vše vyřešené. Zda já sám jsem v rovině, v bezpodmínečné lásce, kdy miluji vše a všechny. Kdy vše přijímám bez rozdílu a hodnocení. Bez chtění, bez jakéhokoliv záměru.

Co takový člověk udělá? Začne hlásat všem kolem sebe své poznání. Je potřeba se o to podělit, že? Je potřeba každého zachránit, že? Začne psát články, začne psát knihy, začne točit videa, začne učit svůj způsob druhé. Začne okamžitě pomáhat druhým, aniž by pochopil sám sebe, co ho k takovému chování vede. V tuto chvíli již není v bezpodmínečné lásce, ale je veden některou svou negativní vlastností, je ovládán svým egem.

 

Pak se nám objevují zaručené zprávy od andělů skrze chanelling, různé nové metody léčení, zaručené pravdy, způsoby práce. Určitým způsobem jsou potřeba, pro ty, kteří si tím mají projít, jak na straně toho, kdo to učí, tak na straně žáka. Pro ty, co nejsou ukotveni sami v sobě. Nevědí, kdo jsou a stále přeskakují z jedné věci do druhé. Nabalují na sebe další a další informace, konspirace a s tím i strachy, až nevědí, co je pravda a co ne. Co je realita a co fikce.

Já stále učím druhé, že pokud mluvím s anděli, ještě to neznamená, že to jsou andělé. Mnoho lidí to nedokáže poznat. Jde o slova. Jsou důležitá. Každé slovo nese energii a informaci. Mnoho slov, která zde na Zemi používáme a dáváme jim určitý význam, ve skutečnosti znamenají úplně něco jiného, pokud si je nacítíte pouze jako energii. Ve vesmírné řeči znamenají úplně něco jiného. Ono stačí pouze jedno slovíčko, které dokáže změnit energii celého poselství, které na první pohled vypadá krásně. A pouze toto jedno slovíčko nás dokáže upozornit, že to není anděl, s kým hovoříme. Toto nyní říkám z vlastní zkušenosti. Již mnohokrát jsem se vracela na začátek, abych byla schopna něco rozmotat a pochopit, právě díky nějakému zavádějícímu slovíčku, které mě odvedlo od pravdy na jinou, smyšlenou a nepravdivou cestu.

 

Zde je potřeba říci, že jsou mezi námi i lidé, kteří něco umí, ví a jsou v tom dobří. Věnují se pouze této jedné oblasti, pomoci, které rozumí , kterou pak zdokonalují a pro kterou sem na Zem přišli. Nezasahují do jiných oblastí, protože si uvědomují, že tím by přišli o to, co umí. Ví a uvědomují si, že neví vše a že v tuto chvíli to ani není potřeba pro tento jejich konkrétní úkol. Že vše, co potřebují vědět, ví. Ale i toto je velice malá skupinka lidí.

 

 

Jenže milí zlatí, každý jsme jiný. Každý máme jiné vlastnosti a schopnosti. Jiný způsob uvažování. Jiný úkol a plán, co se zde máme naučit. To znamená, hledat v sobě a ne kolem sebe a u druhého. Hledat svůj způsob pochopení, svou vlastní cestu, svůj vlastní úkol zde na Zemi, své vlastní poznání svým vlastním tempem. Ten druhý nám může pouze ukázat sám na sobě, že to jde, tím, jaký je, jak žije. Pokud nás něčemu učí, tak pouze způsobem, že nám ukazuje možnosti a nechá na nás, jek se rozhodneme. Nic nám nenutí. Žádný způsob práce. Žádnou svou pravdu. Ten způsob si musíme najít my sami. V tom jsme právě vyjimeční a jedineční. Tím se doplňujeme. Každý dělá přesně to, pro co sem na Zemi přišel.

 

V současné době je zde na Zemi pouze 6 opravdových duchovních léčitelů a učitelů, kteří jsou schopni fungovat a pracovat na úrovni bezpodmínečné lásky a jsou schopni vyléčit jakoukoliv nemoc. Ostatní si na ně pouze hrají. Možná vám to připadá málo. Ale i toto je součástí vesmíru v rámci rovnováhy. Těchto pár lidí dokáže nahradit chybějící energii bezpodmínečné lásky v rámci celého vesmíru. Takovou mají sílu. Vědí, kdy je to potřeba a kdy ne.

Pochopte, že takovouto moc, dát sílu energie, má každý člověk. Tuto sílu, tuto energii vytváří každá naše myšlenka a my, jako lidé jí dáváme sílu a náboj /+ a -/ pomocí našich emocí a vkládáme do ní informaci na základě našeho záměru.

Uvědomte si, jaké škody by jste napáchali, kdyby jste použili tuto sílu ve chvíli, kdy to není potřeba / mám na mysli lásku / a jste vedeni nezpracovanou emocí samaritánství, pomoci a zachránit každého, bez ohledu na to, zda smíte, či ne, zda tomu rozumíte, či ne. Kdy nejste v rovnováze, nemáte zpracovány a pochopeny své negativní vlastnosti jste v tu chvíli vedeni něčím jiným, než bezpodmínečnou láskou. Jste vedeni svým egem, rozumem, svou touhou, svou emocí, svým pohledem na věc, svou domněnkou, ne pravdou. Protože pravda je v bezpodmínečné lásce a ta vám může říci, že to není potřeba.

Díky tomu vy sami půjdete proti sobě, proti svému srdci, proti pravdě ve vás, proti Bohu ve vás.  Poslechnete svou emoci a tím obrátíte polaritu zamýšlené vysílané energie a místo bezpodmínečné lásky budete vydávat negativní energii. V tuto chvíli jste jak odjištěná zbraň.

 

A jsme u toho. Proto je zde tolik zla, tolik negativní energie. Není to o druhých. Ale o mě samém. O tom, proč něco dělám. Proč to chci a kdo to ve mě ve skutečnosti chce. Chce to mé já, mé duchovní srdce, mé vědomí, nebo to chce můj rozum a mé ego?

Pouze bezpodmínečná láska má neomezenou sílu. Jsme jí schopni pouze tehdy, kdy jsme v naprosté rovině. Bez myšlenek, bez emocí, bez chtění, bez očekávání. Pouze v tomto stavu víme. Pouze v tomto stavu jsme schopni být teď a tady. Slyšet jasně.

A tohoto stavu dosáhneme prací na sobě. Ne zdokonalováním nějaké techniky. Ale opravdu duchovní prací sama na sobě. Pochopením, kdo jsem, co jsem, proč tu jsem, co se mám naučit, co mám pochopit, co mám napravit, co a komu odpustit a pochopit, proč, proč mám život takový, jaký je a zda ho lze změnit. To je začátek. To je to hlavní, co je nejdříve potřeba pochopit a zpracovat. Ostatní přijde samo. Ostatní se začne postupně otvírat tak, jak se budeme my sami čistit a věřit. Zbavovat se nánosu a jednotlivých vrstev, jednotlivých masek a představ o sobě, jakým chci být, kým chci být, mé představy o mě samém. Vše se začne pomalu otvírat přesně tak a takovým tempem, jak jsme na to připraveni. Pokud nejsme schopni něco pochopit, nepustí nás to dál. Bude nám to stále ukazovat a připomínat různé situace a příklady, dokud nepochopíme. Až pak nás to pustí na další vlastnost. Na další úroveň. Někdy se vracíme k jedné vlastnosti i několikrát, protože je spojena i s jinými vlastnostmi a zkušenostmi, kde se nám objevuje.

 

To, že tuto vlastnost pochopíme neznamená, že zmyzí. Že ji již nemáme. Stále je a zůstává naší součástí. Jen ji lépe chápeme. Dokážeme ji rozpoznat. Víme jak pracuje. Dokážeme si ji v tu danou chvíli uvědomit a tím nad námi nemá žádnou moc. Máme ji pod kontrolou a nenecháme ji, aby nás ovládla. Tím, že si ji uvědomíme, máme ji spojenu s konkrétními zkušenostmi, které jsme pochopili, se tato negativní vlastnost stáhne. Neovládne nás, ale my ovládneme ji.

Tomuto se říká přijetí sebe sama takový, jaký jsem. Vím a jsem si vědom svých negativních vlastností, které jsou mojí součástí.

 

Díky této naší duchovní cestě a očistě se nám také postupně otvírají a navrací informace a schopnosti. Pouze touto přirozenou cestou. Kdy již víme, jak vše funguje a chápeme, k čemu tyto schopnosti máme.

Jsou pro nás. Pomocí nich můžeme lépe nalézt odpovědi na své otázky. Neslouží k pomáhání druhým. V první řadě jsou pro nás. Až když pochopíme a přijmeme sami sebe, budeme v rovině, budeme schopni vnímat pomocí bezpodmínečné lásky, budeme sami tou láskou, pak teprv můžeme pomáhat druhým. Pak budeme mít dost síly pro celý svět a nikdy nám neubude.

Pokud se nám otevře a zpřístupní nějaká informace či schopnost, kdy nejsme připraveni, je to tím, že jsme si to přáli na základě nějaké naší emoce a je potřeba počítat s tím, že toto zařídila druhá strana a tím si nás koupila, tím jí sloužíme. Bohužel, vždy za to něčím zaplatíme. Druhá strana nic nedává zadarmo. A Bůh nedělá zázraky na počkání, kdy si myslíme, že to něco potřebujeme. On nám to dá sám až když jsme na to připraveni uvnitř a chápeme i odpovědnost, kterou to přináší do našeho života.

 

Pokud si toto uvědomíme a necháme to na vesmíru, vše proběhne pro naše nejlepší a nejvyšší dobro tak, jak má v tu pravou chvíli, kdy je to potřeba. Neudělá to žádný člověk, žádný smrtelník nějakým rituálem, zasvěcením. Udělá to samotný vesmír, samotný Bůh přímo ve vás.

 

Nejdříve pomozte sami sobě. Na tom není nic sobeckého. Je to logické. Až potom můžete zcela nesobecky, bez hodnocení a jakýchkoliv vlastních pohnutek pomáhat druhým, pouze na základě vědomí, kdy víte, že je to potřeba. Ne vědomí odvozené od slova uvědomovat si pomocí rozumu, ale vědomí vesmírných energií a své podstaty.

 

Bůh, bezpodmínečná láska je v každém z nás. Jsme z této energie utvořeni a jsme s ní spojeni od věky věků. Není potřeba ho hledat. Máme ho uvnitř sebe. Není potřeba za ním chodit do kostela a mluvit s ním skrze prostředníka. Žádat ho o odpuštění. Pokud je v nás, stačí, že odpustíme sami sobě a tím nám je odpuštěno. On nás nesoudí. Jak by mohl? Když je v nás. Je v nás, tedy my sami soudíme sami sebe. Nikdo jiný. My sami si určíme trest či odměnu na základě rovnováhy a spravedlnosti, jak bude vypadat náš příští život. My sami si určíme, co je potřeba napravit, prožít a pochopit. My sami si určíme, kterou lekci a životní situaci si chceme zopakovat, abychom ji pochopili. Jaké emoce je potřeba pochopit. My sami si pak vybereme místo, rodinu, národ, pohlaví. My sami si určíme, jaké vlastnosti a schopnosti budeme mít jako konkrétní člověk, které nám přesně pomohou zažít a prožít to, co máme, co jsme si zvolili. A pak je to již na nás, jak budeme žít, jak budeme jednat, jak se budeme rozhodovat. Je to na naší svobodné vůli, zda to necháme tak, jak to je, nebo řekneme dost, toto se mi nelíbí. Toto odmítám. Tento život, tento úděl odmítám a začnete hledat v sobě. Začnete hledat příčinu tohoto života. Proč jsem si ho zvolil. Pak začnete pomalu chápat a čistit si svou budoucí cestičku. Je to tak jednoduché.