MOZEK A ROZUM
Na toto téma bylo napsáno mnoho psychologických knih a článků. Ovšem podle mého názoru jsou nepřesné, špatně pochopené, mylně interpretované a v mnoha případech zavádějící. Je to způsobeno asi tím, že naše lidské pojmy/názvy a výrazy pro určité věci, které jsou abstraktní a existují pouze na úrovni energií a samotné informace, jsou pro nás neuchopitelné, nepředstavitelné a lidskými názvy a prostředky se nedají nazvat a vyjádřit. Neexistují pro ně ta správná slova, zvuk nebo soubor zvuků, která by je dokázala správně definovat, vyjádřit jejich podstatu na energetické úrovni.
Proč?
Protože vše je navzájem propojeno a jedno ovlivňuje druhé a naopak a navzájem tak tvoří další a další složité substance a spojení nekonečného vesmíru, kterého jsme součástí.
Je to stejné, jako by jste chtěli rozložit světlo na jednotlivé odstíny. To nelze, protože je to nekonečná řada barev, odstínů a jejich kombinací. Nebo kdyby jste chtěli slovy vyjádřit sílu a intenzitu některé své emoce, protože každý tvor ji cítí jinak. Nebo říci, vyjářit, co je to nekonečno. Víte to, je to ten zvláštní pocit, že to víte, ale slovy to nejde říct.
I já se přiznám, že v tom všem mám na této fyzické úrovni a s prostředky, které mám k dispozici, zmatek, způsobený tím, že to prostě nejde říci, vyjářit slovy, aby to bylo správně.
Vždy to bude neúplné a tudíž nepřesné a zavádějící. Vždy zde bude něco skryto, neznámé, neviditelné, neobjevené, něco, co nemá název či tvar.
Na úrovni duše, energií a čistých informací vše vím, vše chápu a všemu rozumím. Tam nejsou názvy a slova potřeba. Ale pokud to chci převést do jakékoliv existující, fyzické podoby v tomto 3D světě, narazím na problém nedostatku těch správných prostředků k vyjádření a tím vznikne jakési vakuum. Mysl se přepne do modemu rozumu, který chce všemu dát název, podobu a pospojovat to do jakési naší lidské logiky a významu, protože to jinak neumí. Bohužel. Jsme omezeni naším hmotným tělem, jsme omezeni našimi smysli, jsme omezeni naším vnímáním 3D prostoru, který ve skutečnosti není a neexistuje, ve kterém jsme si nastavili pro vše parametry, abychom byli schopni si něco představit, mohli jsme tomu dát pomyslný tvar, přiřadit veličinu a na základě toho to pochopit.
Ale zde žádná známá lidská logika, pravidla, tvary, názvy a veličiny neplatí. Zde platí úplně jiné zákony. Zákony energií, zákony informací, které se doplňují, nebo rozdělují jak je potřeba, bez lidské účasti a záměru.
Zkusím zde některé pojmy vysvětlit co nejstručněji, tak, jak je chápu já pomocí své omezené mozkové kapacity, tedy databáze uložených slov. Toto mé povídání je hodně okleštěné od některých témat, která s tím souvisí a jsou stejně důležitá, protože tím bych nabalovala více a více informací, které se rozebíhají do prostoru jako pavoučí síť, kde se vše propojuje, navazuje, spolupracuje a jedno bez druhého nemůže existovat a z jednoduchého článku by se stal román, ve kterém by jsem se za chvíli já i vy ztratili.
Tím vzniká prostor pro vás. Prostor pro přemýšlení nad tím, jak to je, co to je, jak to funguje. Nekonečná řada možností a spojení. Radost z hledání a nalézání svých vlastních otázek a odpovědí.
Co je to mozek.
Mozek je samostatná řídící jednotka, složená z mnoha menších řídících jednotek až po tu nejmenší, která obsahuje jednu určitou informaci, informaci o tom, co má dělat a které jsou nezávislé na našem myšlení, fungující bez účasti rozumu a které přijímají a odesílají pouze samotné, ničím nezkreslené informace jak z okolí, tak z vnitřku našeho těla a slouží k zajištění funkcí celého našeho těla, od kterého přijímají informace, co je potřeba.
Každá tato menší řídící jednotka se opět skládá z mnoha ještě menších a každá z nich má na starosti určitou oblast a funkci v našem těle. Aby mozek mohl správně fungovat, zajišťuje si pomocí funkce těla sám dostatek kyslíku.
Mozek tedy řídí a zajišťuje funkci těla, abychom žili. V této oblasti pracuje nezávisle na nás.
Je také ovlivňován vnějšími podněty a okolnostmi /energiemi/, které přijímá skrze celé hmotné tělo a které pak vyhodnocuje pomocí jednotlivých energetických těl buď nezávisle, automaticky, nebo pomocí rozumu, zaznamenáme a vyhodnotíme / uvědomíme si /. Na jeho funkci se tedy podílí změť mnoha různých energií, které nesou informaci a které prochází našimi energetickými těly = kompletním fyzickým tělem a které dávají pokyn k činnosti mozku.
Tyto energie nazýváme těly.
Těla.
Na činnost mozku pak také mají vliv naše těla.
Těl máme několik, ale nejznámější je fyzické, emocionální, mentální a duševní.
Nejsou to doslova těla tak, jako fyzické, které můžeme vidět, cítit a které má svou vlastní energetickou síť v podobě drah a meridiánů.
Jsou to těla, která jsou utvořena ze sítě energií uvnitř nás a každé tělo má svou vlastní síť vlastních energií, které jsou propleteny navzájem s naším fyzickým tělem a jedno bez druhého nemůže fungovat. Ovlivňují se a předávají si informace navzájem mezi sebou, které pak odchází do mozku.
Nejjednoušeji řečeno:
Fyzické tělo pracuje s energiemi na hmotné úrovni. S hadí silou / zemská síla / a životní energií /vesmírná síla /, které jsou rozváděny do jednotlivých orgánů, které vyživují a společně vytváří výslednou životní sílu.
Emocionální tělo pracuje s energiemi a informacemi emocí.
Mentální tělo pracuje s energiemi a informacemi vyhodnocenými naším rozumem.
Duševní tělo pracuje s energií bezpodmínečné lásky a s energiemi a informacemi, které se vztahují k našim minulým životům, k současnosti, teď a tady i k budoucnosti a souvisí s naším úkolem zde na Zemi, co se máme naučit, zkušeností, co napravit, co pochopit atd. Duševní tělo je napojeno na duši, kam se ukládají všechny předešlé zkušenosti ze všech našich minulých životů a tím i ze všech našich energetických těl, ze kterých pak může duše a duševní tělo zpětně čerpat informace, jak dobré, tak špatné a tím i náš mozek a zpětně i naše energetická těla. Tedy nezpracované a nepochopené zkušenosti v podobě pocitů, emocí, tušení, intuice, neznámé vzpomínky, nočních můr a strachů, fóbií, závislostí, nemocí bez zjevné příčiny atd.
Každé naše tělo je samostatná řídící jenotka, která si žije vlastním životem a čerpá pro svůj úkol/existenci informace od ostatních těl a tím vzniká závislost jednoho na druhém. Jedno bez druhého nemůže existovat, pokud chceme mít hmotné tělo a být, existovat, myslet a cítit, uvědomovat si sama sebe a činit volby a rozhodnutí, která z nás dělají to, čím jsme, vědomé bytosti a díky čemu se jeden od druhého tak lišíme.
Zkuste si představit, jak by to vypadlo, kdyby jedno tělo chybělo. Co by se z vás stalo.
Bez mentálního těla bychom se chovali jako blázni, kterým je vše jedno. Nechápali bychom proč jíst? Proč chodit? Proč se smát? Proč brečet? Proč mluvit? Smrt, život, není to jedno? Nebyl by v tom rozdíl. Nedokázali bychom vyhodnotit fyzickou bolest, proč ji máme. Dívali bychom se na naše zranění, cítili bolest, ale nechápali bychom, proč a co s tím. Nedokázali bychom zformulovat jednoduchou větu, protože by nám unikala samotná podstata, proč ji chceme říci.
Bez emocionálního těla bychom zase nic necítili. Žádnou bolest, žádnou radost. Mozek by jen kalkuloval a vymýšlel, jak nás udržet na živu. Ale když necítíte emoce, radost a bolest, jak fyzickou, tak psychyckou, nestaráte se o to, co se děje. Že vám hnije noha, vždyť nebolí. Že zraníte někoho jiného. Vždyť ho to nebolí. Přestanete si vážit života, přestanete tvořit. Přestanete rozlišovat, co je a není správné. Přestanete se radovat a něco chtít, snít. Váš rozum bude pouze kalkulovat a bude mu jedno, co za sebou zanechá. Budete mít kolem sebe lidi, ale budou pro vás cizí, bez jakékoliv vazby. Vaše děti budou také cizí, jen hmotné a akceptovatelné schránky, které se zde vyskytly. Váš mozek vás bude nutit existovat za každou cenu a použije k tomu vše, co mu to umožní. Uvidí překážku? Něco vám stojí v cestě, aby jste mohl existovat? Tak ji zničíte, pokud je to potřeba pro vaši existenci, byť by to byli nevinní lidé, děti .... Protože vy nic necítíte. Vaší prioritou je vaše existence za pomoci rozumu. Přestanete být lidskou bytostí a stane se z vás robot, který nerozlišuje dobro a zlo a jehož jedinou prioritou je EXISTOVAT za všech okolností. Mít tělo. Je to zrůdné a hrůzostrašné.
Emocionální tělo a emoce nám slouží jako prostředek k učení. Je naší hybnou silou. Mentální tělo nám pak slouží k rozlišení, vyhodnocení a uvědomnění si sebe sama právě díky emocím, že jsem, že existuji.
Už chápete, jak vše se vším souvisí a co nás dělá lidskými bytostmi? Co nás dělá tak unikátními? Co nás dělá tak odlišnými jednoho od druhého? Naše vlastní pocity, emoce, rozhodování a volby na základě těchto našich vlastních pocitů.
Že nejde nikomu naprogramovat, co má cítit, jak to má cítit a co si má myslet, čeho se má bát, co má milovat, protože každé energetické tělo žije a funguje samostatně a spolupracuje a učí se skrze své i ostatní těla z minule zaznamenaných, prožitých, vnímaných a vyhonocených zkušeností a také skrze naši duši, která si vše pamatuje pravdivě a nezkresleně díky absenci emocí a ega.
Možná by stálo za to si uvědomit, že i zvířata jsou stejná, jako my. Také mají mentální, emocionální a duševní tělo. Také mají charakter. Ale na rozdíl od nás vyhodnocují své emoce odlišně. Milují, ale neuvědomují si proč a jak hodně. Své emoce neřeší. Cítí strach, ale neznají pojem smrt. Reagují pouze na energii, která k nim přichází a jejich mozek jim velí uteč. Zabíjejí, protože mají hlad, nebo že se bojí. Nic jiného je k tomu nenutí, na rozdíl od nás. Nepřemýšlí, co tím komu způsobí a jak se cítí. Nejsou toho schopni. Tato funkce mozku jim chybí. Nezabývají se budoucností, jako my. Žijí teď a tady a řeší teď a tady na základě svých instinktů. Ne rozumu, aby přemýtali, zda to udělat či ne. Reagují okamžitě na vzniklou situaci bez přemýšlení o důsledcích. Neřeší své emoce, proč je mají, jen podle nich reagují. Neřeší, kdo jim co udělal a proč. Pouze si pamatují a podle toho reagují. Nemají ego, které by jim dávalo falešné a pokroucené člověčí emoce chtít a muset. Ještě stále si myslíte, že jsou něco míň než my? A mimochodem je to i jedna z našich zkušeností, být zvířetem.
Zajisté již chápete, že žádný žijící člověk není schopen pochopit, porozumět fungování vesmíru, jeho energiím a ovládnout ho, protože se řídí jinými zákony, nad kterými nemáme žádnou moc a nikdy nebudeme mít možnost poznat vše.
Že není schopen porozumět druhému člověku, tomu, co cítí a jak to cítí.
Že není schopen se vždy a za každých okolností se rozhodnout správně.
Že není schopen být moudrým, protože to vždy bude v rozporu s ostatními. Jeho cítění, jeho volby a jeho zkušenosti proti cítění, volbám a zkušenostem druhých.
Může udělat pouze jediné. Snažit se pochopit sám sebe.
Že není schopen vytvořit umělou inteligenci, která by byla člověkem, lidskou bytostí, co cítí a má duši.
Stále to bude stroj, kterému budou chybět tato těla, skrze která by se učil, skrze různé prožité podoby emoční bolesti, skrze ztráty i vítězství, skrze lásku a nenávist, skrze smutek i radost, co chce, co nechce, co je správné a co špatné. Že do takového stroje promítneme a naprogramujeme pouze sami sebe, své postoje, své vnímání, své zkušenosti, své volby, svůj vlastní pohled, co je a není správné. A že to platí jen pro teď a tady. Ale co dál? Co když se vše změní a původní již nebude platit? Bude tento stroj schopen vyhodnotit novou nastalou situaci, kterou ještě nezná a nikdy ji nezažil, podle svého momentálního cítění, když mu k vyhodnocení chybí emocionální a duševní tělo? O tom silně pochybuji. Nemůžete předvídat.
Stroj se může učit sám ze svých předešlých chyb. Ale jak, z jakých a z čeho bude čerpat, když nemá emoce, které mají mnoho podob dle našeho momentálního cítění a mají přímý vliv na naše rozhodnutí a chování?
Otázka by zněla, proč chce někdo něco takového stvořit?
Pro lidstvo? Pro zdraví? Pro nesmrtelnost? Pro odstranění bolesti a nemoci? Ulehčení práce?
Těch důvodů si mohu vymyslet tisíce. Ale pokud na každý důvod a každou následující odpověď použiji otázku proč, nakonec se dostanu k samotné a pravdivé podstatě, důvodu, proč a pokud sám k sobě budu upřímný a pravdivě si odpovím, zjistím, že mé pohnutky a důvody nejsou vůbec ušlechtilé, ale čistě a jenom sobecké a mají za úkol uspokojit některou z mých vlastních potřeb, které nechci vidět a slyšet.
A již zde máme naše známé ego, že vše víme nejlépe, všemu rozumíme nejlépe a naše různé nezpracované a nepochopené emoce a vlastnosti, které nás nutí uspokojit některou z našich potřeb. Tedy nerozumíme sami sobě a tím vytvoříme umělou kopii sebe sama, co bude stále a dokola opakovat naše vlastní nepochopené chyby a tím dělat další a další a nebude mít možnost na základě emocí poznat, že něco dělá špatně, protože jí to bude jedno, nebude jí to po emocionální stránce ubližovat. Začne tím pádem ubližovat všem kolem sebe.
Teď malinko odbočím. Nedávno jsem četla o jednom projektu. Spočívá v tom, že vytvoříme umělé tělo a do mozku nahrajeme vědomí člověka. Je to velice zajímavé a ambiciózní. Jak chce někdo přenést vědomí, když vlastně nemá ponětí, co to je? Přepokládá, že vědomí je v mozku a je utvořeno ze souboru informací uložených v mozku. A to vůbec nemá v tuto chvíli ponětí, k čemu slouží některé části mozku, které se nám zdají nevyužité, spící či zbytečné. Domnívá se, že lze tyto informace stáhnout na záložní disk počítače a posléze je vložit zpět do nového, umělého mozku. Neuvědomuje si, že v mozku jsou uloženy jen informace vztahující se k našemu 3D prostoru bytí, vnímání a chápání v podobě databáze slov, výrazů, obrazů a vzpomínek na tento život s vymazáním toho, co je pro nás, jako jednotlivce nepřijatelné. Neuvědomuje si, že nelze nahrát do počítače naše současné emoce, naše zkušenosti a emoce z minulých životů, které si náš mozek nepamatuje, nejsou tam /jsou na úrovni vědomí mimo nás/ a z kterých pak zpětně čerpáme a učíme se, co je správné a co ne, co jsme udělali správně a co ne, kdy jsme se rozhodli správně a kdy ne s pochopením teď a tady, proč to tak bylo, co mě k tomu vedlo, a to skrze naši duši a naše vědomí, které není v hlavě, není v mozku, není v rozumu. Je mimo nás, mimo naše tělo v podobě energií/informací o nás samých z mnoha různých dob a časů, kdy jsme byli lidmi, měli hmotné tělo a projevovali se, vysílali tyto energie/informace o sobě do prostoru v podobě našich myšlenek a emocí.
Jak chce toto někdo nahrát do počítače? Jak chce nahrát do počítače lidskou lásku, nenávist, radost, bezpomínečnou lásku? Jak chce tyto energie převést na číselný kód? Nebo naprogramovat počítač, aby toto hledal a stahoval, když neví co má hledat a stahovat. Když to nejde vytvořit žádnými lidskými prostředky?
Opět vytvoříme pouze něco umělého, co nemá s přírodní, vesmírnou energií nic společného, mechanickou loutku, která bude naprogramovaná pouze z minulých dat tohoto jednoho života, kde bude mnoho věcí chybět, mnoho věcí bude překrouceno, zaměněno a nahrazeno lží díky rozumu, emocím, egu a nenaplněným touhám a přání. A tato mechanická loutka si nebude uvědomovat, že to tak je. Nebude mít z čeho čerpat. A proč by to také dělala, že? Nebude mít duši, nebude mít emocionální tělo, nebude mít mentální tělo. Jen mozek, který bude pracovat s přenesenými daty v podobě čísel, která mají svou vlastní energii, kterou jim sestavil člověk, tedy opět druh počítače, který si začne žít svým vlastním životem, vysílat do prostoru nepřirozenou, umělou počítačovou energii, která bude mít jen jediný cíl. EXISTOVAT. Za tímto účelem se bude učit a sbírat potřebné informace. A podle toho bude jednat a konat.
Dokážete si vůbec představit, čeho je taková energie schopna, jen aby existovala? Nebude rozlišovat mezi obrem a zlem tak, jak to děláme my lidé na základě našeho cítění.
A pokud si někdo myslí, že ji může mít pod kontrolou, ovládat ji a říkat jí, co má dělat, tak je naprostý blázen.
Pokud k tomu dojde, jako lidé jsme skončili. Jen blázen a hlupák chce zničit sám sebe díky svému egu.
Opět podotýkám, že to už zde jednou bylo. Také jsme si mysleli, jak jsme chytří a máme vše pod kontrolou. Odkud myslíte, že se berou všechny ty příběhy o budoucnosti? Když minulost, současnost i budoucnost není?
Je pouze nepochopená zkušenost, zaznamenaná v prostoru jako soubor energií/informací.
Stále a dokola opakuji. Nechtějte měnit druhé. Nechtějte rozumět a pochopit druhé.
Měňte sami sebe. Pochopte sami sebe. Porozumte sami sobě. Porozumte svým emocím, co vám o vás říkají. Porozumte svým strachům, kde se berou, z čeho pramení. Porozumte svému egu, co vám ukazuje a proč.
Co je to mysl.
Mysl není odvozena od slova myslet. Mysl je něco, co umožňuje mozku přijímat a vysílat informace, energie a vibrace/vlny. Je to jakýsi kanál, anténa, radar, zesilovač, který zachycuje miliony existujících informací z celého vesmíru napříč časem a prostorem na nevědomé i vědomé úrovni, tedy bez účasti, nebo pomocí rozumu a předává je mozku a naopak. Tyto informace pak předává pravé hemisféře, která se propojí pomocí mostu s levou hemisférou, která hledá pro tuto informaci nejvýstižnější potřebný prostředek, jak ji ztvárnit a vyjádřit a energie, informace se prolne s oběma polovinama mozku a vznikne výslený obraz, který mozek zaznamená, bez jakékoliv účasti rozumu. Pouze sledujeme, ale nevyhodnocujeme, co vidíme, nebo slyšíme. Pokud pak zapojíme mozek, dáme mu příkaz, aby se tímto obrazem zabýval, začneme vyhodnocovat údaje pomocí rozumu.
Co je to myšlenka.
Myšlenka je informace přijatá, nebo vyslaná myslí. Je buď samotná, nebo doplněná emocí.
Může být přijímána a vysílána na nevědomé úrovni, tedy bez účasti rozumu, nebo na vědomé úrovni, kdy se na této myšlence/informaci podílíme, to znamená, že z nějakého důvodu si ji uvědomujeme a vyhonocujeme ji pomocí rozumu.
Když informace pomocí informačního kanálu/mysli přijde do mozku, mozek ji zaznamená, ale nevyhodnotí. Prostě jím jen projde a odejde zpět do prostoru. Zůstane zde pouze stopa, záznam, otisk informace, který se ukládá mimo nás. Mozek ho uloží nezávisle na nás na externí hard disk, do některého z našich energetických těl, z kterého si tento otisk můžeme zpětně vyvolat pomocí mysli a záměru, rozumu. Rozum k tomu dá příkaz mozku a ten se napojí na mysl a skrze ní hledá určitou myšlenku, informaci, na kterou jsme se zaměřili. Kterou chceme nalézt buď vědomě / záměr /, nebo nevědomě / bez záměru a emoce /. Takto funguje i hledání v prostoru. Buď se záměrem, kdy k nám proudí všechny shodné informace se záměrem a ostatní jsou odkloněny nebo bez záměru, kdy je naše mysl volná, svobodně se pohybuje prostorem a je přístupná všem informacím.
Zde je nutno říci, že mozek sám má určité nastavení, něco jako pojistku v přijímání informací, aby to zvládl a my se nezbláznili. Toto nastavení je dáno naší předešlou zkušeností, co jsme se naučili, co jsme pochopili a tím je dáno, co můžeme a nemůžeme / jsme schopni / vidět a vědět, pochopit. Tedy naše schopnosti.
Tomu se pak říká rozšířené vnímání, kdy mysl má tvar trychtýře, který se rozevírá, nebo přivírá podle našich získaných a pochopených zkušeností i podle toho, co máme v tomto životě zažít, pochopit a vyřešit. O tomto jsem již psala.
N samém začátku proudí informace oběma směty jen pomocí jednoho paprsku mysli a vypadá jako vodotrysk. Postupně se pak rozšiřuje a může dosáhnout až 359 stupňů.
Pokud narazíme na informaci doplněnou o emoci, která nese také konkrétní informaci /záměr je také emoce/, jsou dvě možnosti.
Buď přijmeme jen informaci a energie emoce zůstne mimo. Nedostane se do informačního kanálu, je odfiltrována.
Pokud mozek přijme informaci i s emocí, tyto dvě energie se rozdělí. Samotná informace se zaznamená a odejde. Kdežto energie emoce, která nese také určitou informaci, projde mozkem a je odeslána do emočního těla, které je součástí, uvnitř našeho fyzického těla. Projde naším fyzickým tělem a je zpětně skrze mentální tělo, které je také součástí našeho fyzického těla vrácena zpět do mozku. Mozek pak pomocí těchto dvou těl, emočního a mentálního přijme informaci, zaznamená ji - uvědomíme si ji, ale nevyhodnotí ji – nezabýváme se jí vědomě, nebo přijatou informaci zaznamená a vyhodnotí ve spolupráci, za účasti rozumu a jeho dostupných výrazových prostředků ve výslednou informaci, či soubor více informací, myšlenku – zabýváme se jí vědomě, přemýšlíme nad ní.
Všimněte si, že původní, ničím nezkreslená a čistá informace se ztrácí a my vnímáme a vyhodnocujeme informaci emoce, která s původní, samotnou informací nemá nic společného. Tato zbylá informace je převrácena a překroucena naším rozumem s využitím předešlých vyhodnocených informací do výsledné podoby tak, aby nám v dané situaci vyhovovala. Uvědomujeme si. A opět pomocí myšlenky či jiného projevu na 3D úrovni a mysli uvolňujeme tyto informace do prostoru a někdo jiný je přijímá.
Co je to rozum.
Jednou mi Bůh řekl, že rozum a tedy mentální tělo jsme dostali darem, abychom byli schopni rozlišit, vyhonotit a pochopit.
Takže rozum pracuje s energií / informací / myšlenkou / na vědomé úrovni.
Jak to funguje?
Dejme tomu, že k nám zvenčí přijde nějaká energie, informace skrze naše smysly /dotek, zvuk, vůně, chuť, obraz /, která projde všemi našimi energetickými těli do mozku, ke si ji mozek automticky s něčím spojí na základě odezvy, vědomé či nevědomé vzpomínky některého energetického těla a rozum / mentální tělo / začne tyto informace vyhodnocovat a analyzovat. V tuto chvíli již přemýšlíme, myslíme. Rozum začne přijímat všechny stejné i podobné informace i vše, co je s tím spojeno od všech našich těl jak ze současnosti, tak z minulosti a začne je řadit k sobě a dávat jim potřebnou, výslednou podobu z uložené databáze slov, výrazů, obrazů, která by je co nejlépe vystihla a vyjářila. V hlavě se nám pak objevují obrazy, útržky dějů a k nim se přiřazují i slova, která se řadí do ucelených, souvislých vět, které nám dávají smysl a o kterých si myslíme, že nejlépe vystihují náš pocit a že nám nejlépe odpovídají na to, co cítíme a proč to cítíme. To je ten hlas, náš hlas, který s námi mluví uvnitř hlavy a my ho slyšíme.
To, že něčemu přiřadíme název, tvar, pocit ještě neznamená, že je to správné. Je to pouze naše představa, naše iluze, náš pocit.
Ty naše matematické vzorce a symboly pro vyjádření něčeho, co vyjádřit nejde. Je to jen teorie, ne skutečnost.
Teorie, která funguje a platí pouze pro teď a tady v našem 3D prostorovém vnímání a s vesmírnými energiemi nemá nic společného. Ve vesmíru není teď a tady. Vše je v neustálém pohybu, minulost, současnost i budoucnost se prolínají a působí na sebe navzájem.
Vždy a stále mě fascinuje ta naše potřeba dát něčemu podobu, výraz a význam. Ta naše neustálá potřeba tomu porozumět, což v podstatě dělám teď i já. A přesto nevím, nemám jistotu, zda je to správně.
Problém je v tom, že pokud mentální tělo narazí na něco, co nezná, pro co nemá vyjádření, buď to nahradí něčím jiným, co zná, třeba pomocí fantazie, nebo to vypustí.
Pokud narazí na něco, co emocionálnímu tělu, fyzickému tělu a tím i jemu ubližuje a co nám tedy působí nevýslovnou bolest, nahradí to něčím přijatelnějším, lží, vypustí to, nebo vymaže.
Další problém ve správném vyhodnocení rozumem nám způsobuje naše ego. Je to bratříček rozumu, jakási jeho energetická odnož, větévka a sídlí přímo v mozku. Tento bratříček mentálnímu tělu našeptává a podsouvá nepravdivé, nebo překroucené informace, abychom se cítili lépe, abychom se separovali a odlišili od druhého nebo abychom nenašli pravdu. Pokud ho rozum odhalí a rozpozná, lze ho umlčet.
Jak vidíte, není to vůbec jednoduché, rozpoznat a pochopit původní a prvotní, ničím nezkreslenou informaci a její smysl.
Díky těmto všem faktorům je pak prvotní, neutrální informace, kterou mozek zaznamenal, rozumem překroucena do jiné, výsledné podoby a je nahrazena úplně jinou energií, jinou informací, která mění celý původní význam na nový, takový, jaký je pro nás přijatelný.
Teď začne nějaký chytrolín, filuta a nabubřelec přemýšlet nad tím, jak tohoto využít. Buď pro dobrou věc, třeba v lékařství nebo psychiatriii nebo pro špatnou, jak kontrolovat, manipulovat a ovládat za účelem moci.
V tomto momentě tento člověk nic nepochopil z toho, co jsem napsala a vytáhnul si z celku pouze to, co mu vyhovuje jako prostředek pro docílení, dosažení a naplnění jeho vlastních nepochopeným potřeb a tužeb, které mu ukazuje a předkládá ego.
Zrovna si vytáhnul v kole osudu černého Petra a ještě o tom neví.
Takový člověk není schopen vidět, natož pochopit všechny souvislosti, které vznikají a vzniknou a dohlédnout případné budoucí následky a důsledky.
I objevení a vynalezení atomu mělo lidstvu pomoci. Krásná myšlenka. A jak se to zvrhlo? Vždy je potřeba vědět, že vše se dá využít oběma směry a být připraven nést důsledky. Opravdu mi to stojí za to?
V obou případech by si měl takový člověk uvědomit, že to, co udělá, tedy jeho záměr, platí pouze pro něj a pro teď a tady. Že nemá absolutně žádnou kontrolu nad tím, jak se to bude vyvíjet, pokračovat a kdo, jak a proč, za jakým účelem to využije, až zde nebude. Již si to bude žít svým vlastním životem.
Měl by si také uvědomit, že zde není poprvé ani naposledy a v době budoucí, kterou tvoří teď a tady, bude muset žít. Budou v ní žít i ti, které teď miluje.
Že si to nebude pamatovat?
To je velký omyl každého, kdo myslí pouze materiálně, v rámci 3D rozměru.
Jeho duše si to bude pamatovat a on, jako člověk bude nucen řešit, pochopit a napravit svá předchozí špatná rozhodnutí a volby, kterých se dopustil, za pomoci prostředků a pocitů, které se mu nebudou líbit. Zažije přesně to, co sám svým rozhodnutím a činem způsobil druhým.
Bude nastolena Rovnováha a Spravedlnost, která nemá nic společného s lidským pojetím a chápáním těchto slov.
Bude si pak říkat, proč se mi to děje? Proč já? Proč jsem nemocný? Proč mě někdo zneužívá a ovládá? Proč jsem chudý a mám hlad? Proč umírají mí blízcí? Proč není dostatek vody a jídla? Proč nám ubližují? Proč nás zabíjejí? Proč na nás dělají pokusy? Proč Zemi vlastní a ovládá hrstka lidí? Proč??????
Neuvědomí si, že oni dělají jen to, co dělal on v minulosti. Uspokojují své potřeby a jemu se vracejí pouze důsledky jeho rozhodnutí.
Jak funguje náš rozum v praxi?
Dejme tomu, že něco řešíte, nějakou vzniklou situaci, která je pro vás nepříjemná. Proč, je jiná otázka. Váš mozek v tuto chvíli zaznamená, přijme informaci od vaší duše, která vždy ví, co je v tu danou chvíli potřeba, co je pro vás nejlepší. Že máte říci pravdu, že se není čeho bát.
Co ale v tuto chvíli udělá váš rozum?
On tuto informaci vyhodnotí na základě vzpomínek duše, kdy jste již něco podobného zažili a nedopadlo to dobře. Aktivuje vzpomínku skrze mentální, emocionální a duševní tělo a vy pocítíte strach. Stejný, jako tenkrát. A na základě této nevědomé vzpomínky a pocitů začne rozum jednat. Ne na základě teď a tady, kdy není důvod se bát, ale na základě minulosti, kterou si třeba nepamatujete. A tak vám pak proběhne myšlenka, že budete raději zticha, že raději zalžete. Váš rozum vyhodnotil vzniklou situaci podle svého a ne podle skutečnosti. Již do toho zamotal nezpracované a nepochopené emoce. A na tomto stejném principu funguje i to něco, co nazýváme EGO.
EGO je jednoduše řečeno opět naše touha - emoce být jinými, než ti druzí. Je to naplnění nějakých našich tužeb o nás samých. Být lepšími, být hodnějšími, být laskavějšími, dokonalejšími, mocnějšími, vědomějšími, vyvolenými, oblíbenějšími, uznávanějšími, stnostnějšími, rozumnějšími, moudřejšími více, než ti druzí a těm druhým to ještě ukázat a říct jim to, že tomu tak je. A rozum nám toto dá. Proč ne? Tento pocit, že tomu tak je. V tuto chvíli, pokud si to neuvědomíme, co nás k tomu vede, proč to chceme, má nad námi moc a k tomu využije všech našich negativních emocí, které nemáme zpracované.
Na EGU není nic špatného, pokud ho dokážeme používat správným způsobem. Mnohdy, v určitých situacích je potřeba, by nás na něco upozornilo, nebo nám v určité situaci dodalo odvahy. Posouvá nás kupředu a dělá z nás individualitu právě tímto uvědoměním si a prací sama na sobě.
Poslední naší složkou nás samých zde na Zemi je duše.
Je to energie, která nepodléhá lidským zákonům, lidskému cítění, emocím a rozhodování na základě emocí a rozumu. Je spojena s duchem, vědomím a Bohem. Podléhá samotnému Bohu. Je to energie, o které nerozhodujeme my lidé, co je pro ni správné nebo není. O tom rozhodují vesmírné energie a jejich zákony, kterých je duše součástí, se kterými spolupracuje na tom, co je potřeba i jakým způsobem a ze kterých je utvořena.
Takže rozhodovat o duši druhého, byť by byla již bez těla, jako člověk ovládaný emocemi a rozumem a určovat co je a není pro ni správné, je opět hrou našeho ega. Toto nám nepřísluší, protože my neznáme vše, všechny okolnosti, proč se s ní děje to, co se děje a řídíme se pouze lidským cítěním, lidskými emocemi a rozumem.
Zde nemluvím o lidském tělu a o jeho viditelném zranění. Zde mluvím o řešení problémů vzniklých působením ostatních těl. Tedy o problému v duchovní oblasti.
Pokud nejsme požádáni kýmkoliv, člověkem nebo pouze duší o pomoc, není možné zasahovat. Proč? Je potřeba aby jak člověk, tak i samotná duše, se sami rozhodli. Sami přijmuli rozhodnutí něco změnit a ne, že jim to budeme nabízet. Již touto naší nabídkou jim my něco předkládáme, někam je manévrujeme, něco jim nutíme, vytváříme na ně nátlak, že my víme nejlépe, co je pro ně dobré, aniž by oni sami k tomuto rozhodnutí dospěli vědomě, že se tak rozhodli. V tuto chvíli se dá mluvit z naší strany o moci, manipulaci a ovládnutí za účelem naplnění nejaké naší touhy či pravdy. Jenže duše nepodléhá naší lidské pravdě.
Ještě je potřeba si uvědomit, že vše, co existuje jak ve vesmíru, tak zde na Zemi, jsou přírodní, vesmírné energie, které nesou informaci a tato samotná informace je neutrální. Není kladná ani záporná.
V rámci fungování a udržení vesmíru nejde člověkem ovlivnit, změnit, nahradit, přepsat, vyrobit.
Tyto informace jsou tedy neutrální a přelévají se z plusu do mínusu a zpět podle potřeby. Shlukují se a rozdělují opět dle potřeby.
Řídí se vlastním vesmírným zákonem rovnováhy, spravedlnosti a bezpomínečné lásky.
Tyto informace nejdou vytvořit lidmi, uměle, pomocí mechanismů, nástrojů, příkazů a záměrů / čísel a znaků ve 3D.
Jsou vytvořeny sami ze sebe mnoharozměrným vesmírem a nedají se tedy převést do žádné podoby, protože jsou mnoharozměrné, šířící se všemi směry a časy v jednom jediném okamžiku.
My jako lidé tuto neutrální informaci můžeme ovlivnit pouze na této naší úrovni existence 3D a to pouze do té míry, že jí sami přiřadíme polaritu svými emocemi a posléze rozumem, to znamená jednoduše řečeno, že je nám to příjemné nebo nepříjemné a přidáme k ní záměr. Tím vytvoříme úplně jinou, odlišnou informaci od té původní. S původní, existující informací to nemá co dělat. Ta stále je, existuje a zůstává neutrální na úrovni vesmíru. A my si pak zde na Zemi předáváme jeden druhému tyto vytvořené informace, svá blitíčka a je jedno jaká a jakým způsobem a vytváříme další a další formy svých závislostí, které vysíláme do prostoru a vesmíru a které se nám vrací zpět jako bumerang právě díky Rovnováze a Spravedlnosti.
Některé vesmírné energie se shlukli za určitým účelem a vytvořili dohromady jednu fungující a spolupracující jednotku, která má ve výsledné podobě energii, kterou jsme schopni rozpoznat, zachytit naším mozkem a pomocí rozumu a našich smyslů jí přiřadit z uložené databáze podobu, název, výraz a význam, pocit. Tím vzniká náš 3D prostor se vším, co v něm je a existuje, tedy i my. Takovým živým organismem energií/informací je třeba Země, nebo i my sami.
A nyní vše, co jsem zde napsala, vložte do imaginárního hrnce, okořeňte to bílou energií bezpomínečné lásky, energií rovnováhy, energií spravelnosti, černou mínusovou energií zla,
vše zamíchejte a dostanete vesmírnou polévku. Dostanete nekonečný vesmír, kde se vše prolíná, reaguje, spolupracuje, rozpíná, mršťuje, vzniká a zaniká, přitahuje a odpuzuje navzájem v každé miliontině vteřiny.
Pro většinu lidí bude toto mé povídání jen fantazie. Nebudou ničemu rozumět, nebudou schopni pochopit, protože vše je to o energiích, o něčem nehmatatelném, co nemá formu a neslučuje se s naším naučeným vnímáním reality ve formě hmoty v 3D rozměru a jejich rozum nedokáže vnímat a pochopit existenci i ostatních rozměrů/dimenzí a přiřadit tomu odpovídající formu, zatím. Chybí zkušenost. Budou se držet známého, hmoty a jistoty a ostatní vymažou. Není na tom nic špatného. Je to pouze jejich rozhodnutí, jejich způsob a volba, jak žít.
Ale v některých z vás, co jste zde již poněkolikáté to probudí některou dávnou, zapomenutou zkušenost, že jste se s tím již setkali. Některé pojmy vám budou povědomé, známé a vy si je budete umět na základě této zkušenosti představit a pochopit. Začnete být zvědaví. Začnete si klást otázky. Opravdu to tak je? Opravdu to tak funguje? Budete si to chtít ověřit.
Začnete sami tvořit své vlastní myšlenky a závěry, které vám pomohou lépe pochopit sebe sama. A k tomu tento článek slouží.