SOUČASNOST
Co se doopravdy děje? Proč EU tlačí na přijímání uprchlíků?
Pane Bože, novodobý Babilon? Ten už zde jednou byl. A jak to dopadlo? A oni si nedají říct. Jim nedochází, že člověka není možné změnit, pokud on sám nechce. A oni se změnit nechtějí a dávají nám to na jevo všemi prostředky.
Je to stejné, jako kdyby jste chtěli předělat psychopata, který mlátí svou manželku tím, že ho oženíte s jinou, kterou bude také mlátit a pak s další a další. On s tím přestane? Jen tak, z ničeho nic? Pro něčí krásné oči? Nebo pro lásku? Oni neznají, co je to láska. Oni nemají úctu k životu a ke všemu živému. Oni si neuvědomují, že nebýt jejich matek a jejich lásky k nim, nikdy by se nenarodili. Oni fungují pouze a jenom na základě těch nejnižších lidských pudů. Jak uspokojit sám sebe, aniž bych za to cokoliv dal a obětoval. Bez práce a vlastního přičinění. Vždyť vše již je, tak proč si to nevzít. Co na tom, že to není moje. Když si to vezmu, už to moje je. A mohu si s tím dělat, co chci. Takto pohlížejí i na ženy. Na majetek, na věc, která nemá žádnou hodnotu. Věc, která mi slouží. Věc nemluví, nemyslí, necítí, jen slouží.
Tak proč zavíráme vrahy, zloděje atd, když je to tak jednoduché. Proč je nepustíme mezi sebe? Vždyť my sem pouštíme právě jenom tyto lidi. Násilníky. Kdo chce něco takového mít doma a splodit s tím dítě? Žádná rozumná žena nic takového neudělá ani dobrovolně. Nechat se mlátit ve jménu milti kulti a říkat si, že možná za tisíc let se to změní. U nich se to nezměnilo po tisíce let, tak proč by se to mělo stát zde, teď a tady? Nebo je to jinak? Je to nová zbraň? Jak zničit lidstvo pomocí zla v lidech? Připomíná mi to válku Severu proti Jihu. Bohužel to není možné zastavit.
Představte si obrovské, nekonečné jezero, které je utvořeno ze všeho, co si jen dokážete představit a po čem toužíte. Zlato, peníze, domy, auta, restaurace, jídlo, moc .... A u tohoto jezera se protrhla hráz a teče z něj široká řeka, čistý a dravý proud peněz. Řek se rozlévá a tvoří další a další mohutné řeky, které sílí díky malým potůčkům, lidem, kteří přicházejí k této řece a chtějí si nabrat vše, po čem jejich srdce touží. Proč ne? Vše si můžeš vzít. A tento proud je k sobě strhává a již je nepustí. Protože je to tak omamné, mít vše. Problém je v tom, že když se od této řeky odpojím, tak o vše přijdu. Takže se nechám dál tímto proudem peněz nést bez vlastní vůle. Vím a tuším, že tato řeka jednou narazí na překážku, odpor a její mohutný proud tak zničí vše kolem sebe. Ale to bude za dlouho. To již zde nebudu, tak proč si z toho dělat těžkou hlavu a neužít si těchto peněz a výhod této řeky, že? A toto se právě děje. Každý, kdo tuto řeku napájí, kdo si z ní jde nabrat, jí dává sílu a umožňuje jí ničit. Kam ta řeka teče? Do všech lidských srdcí. A ti, co ji napájí a dávají jí sílu, jsou naši europoslanci, kteří jsou napojeni na tuto řeku. Plavou s ní, splynuli s ní, stali se její součástí díky svému chtění a lačnění po penězích. Oni již nejsou lidmi, ale tou řekou, těmi penězi. Otázka zní, na co tato řeka narazí a co tím zničí. K čemu dojde. Co tímto nárazem vznikne? Třesk. Výbuch lidské zloby, kdy lidé zapomenou, že jsou lidmi. Koho a co zničí. Zničí lidi. A o to zde jde. Zničit lidi a jejich dobro v nich pomocí třesku, války. A to jen za pomoci hamižnosti hrstky lidí, kteří za nás rozhodují a díky tomu si mohou dopřávat výhody této řeky, peněz. Bohužel z toho není jak utéci. Peníze dávají moc. A moc je tak opojná. Vždy je to ale něco za něco, že?
Rozhodíme pár drobných, návnadu, přesně to, po čem kdo touží a počkáme, kdo si pro ně přijde. Kdo? Hamižnost. Chceš? Vem si je. Nikdo ti nebrání. Chceš další? Není problém. Ale něco pro mne udělej. Maličkost a já ti dám víc. Naber si ze mne, co hrdlo ráčí, nic to nestojí a staň se mým otrokem. Dej mi svou svobodu výměnou za peníze a pohodlný život, kdy již nejsi svým pánem, ale patříš mě. Ale běda, pokud mne zklameš, pokud mne zradíš. Vezmu ti vše. To je ten Ďábel v nás, kterého se tak bojíme a odmítáme ho vidět.
K tomuto tématu se hodí ještě jeden článek, který napsal někdo jiný.
NEDĚLE 2. ČERVENCE 2017
Dnes pro vás mám nepříjemnou předpověď. Není to ani trochu dobrý den. A nejhorší na tom je, že to není kvůli vnějším okolnostem, kvůli "vlivu hvězd", ani proto, že "na nebi je teď opozice Marse a Pluta". Je to kvůli VÁM. Horoskop pouze popisuje situaci takovou, jaká je. Je to všechno vaše odpovědnost. Všechny ty drobné i větší nepříjemnosti ve vašich životech, všechny ty komplikace a zádrhele, všechno si to děláte sami. A musím říct, že s velkým masochistickým zalíbením. Rádi se trýzníte, rádi si ubližujete a rádi ubližujete i druhým. Paradox je, že si zároveň tvoříte krunýř ze všech možných obran, ať už to jsou masky drsňáků, intelektuálů, kteří se nad to všechno povznesou, nevinných holčiček potřebujících ochranu, tazatelů, zpochybňovačů a skeptiků, ale i esoteriků, kteří ve všem hledají jakýsi "vyšší" smysl, a to všechno jen proto, abyste nemuseli cítit to, co považujete za nepříjemné, ošklivé. Udržujete se v dětských a nezralých rolích jen proto, abyste nemuseli dospět a převzít zodpovědnost, abyste nemuseli zahodit všechny ty vaše iluze o tom, kdo jste a co vlastně děláte. Žijete své životy jako zombie, na autopilota, slepě následujete to, co vám druzí vytyčili, stávají se z vás kopie a kopie kopií a kopie kopií kopií, a jakmile se objeví někdo originální, kdo vám třeba i ukáže, že to všechno můžete mít jinak, tak ho pro jistotu ze strachu ukřižujete, či hodíte dislike a prostě vymažete z vašeho života. Tak...a teď když tohle víte, tak vězte, že dnešní den vám mimo jiné ukazuje, že tento váš přístup NEFUNGUJE. Nikdy nefungoval a nikdy fungovat nebude. Tož včil co s tím?
Je to jako rána, do které se dostala infekce. Můžete se modlit, můžete si vizualizovat a představovat si, jak jste zdraví a v pořádku, jistě...ale jediné, co zde pomůže, je ostrý skalpel a říznout. Bude to kurevsky bolet, ano, proč lhát...a vyhřeznou všechny ty sračky, hnis, to, co jsme si tak hrozně drželi a ne a ne se pustit. Přijde pláč, přijdou scény, proti kterým je Itálie klidná vesnička, půjde to všechno do hodně velké intenzity...a potom přijde velká úleva. Ideální je ještě udělat desinfekci, pomocí bdělého ostrého nekompromisního vědomí. Loupat další a další vrstvy jako cibule...rozdíl je ten, že jdeme k jádru, k sobě samým. A najednou budeme stát, vzpřímení a bdělí a budeme se smát tomu, jak jsme měli tendenci se neustále proti něčemu chránit, vůči něčemu vymezovat, hrát různé hry, vytvářet si závislosti, potřeby, vztahy-stahy...najednou tu stojíme sami za sebe, ve své síle. To stačí. Zahodili jsme svá falešná já a vzpomněli si, že nemusíme nic hledat ani vytvářet, dávno to v sobě máme.
Tak co, budete dělat jako že nic a pojedete si dál své pohádky, anebo se rozhodnete taky říznout?
Štěpán Tušják