Výklad pojmů : MYSTIKA, DUCHOVNO, OSVÍCENÍ, ESOTERIKA
Jeden z mnoha možných výkladů. Tak, jak tato slova vnímám a rozumím jim já. Takže to nemusí nutně korespondovat s druhými, jak jim oni rozumí, jak je chápají a s čím je mají spojena. Je to jen pro to, podívat se na ně a popřemýšlet nad nimi. Co se mnou souzní a co ne.
MYSTIKA
Co to je?
Je to název pro zážitek, který odporuje lidskému rozumu a všemu, co známe a víme. Zážitek, který se nezakládá na racionálním myšlení, jednání a konání.
Zážitek, který popírá a odporuje, jde proti fyzikálním zákonům.
A mystika jako taková to nerozporuje, ale přijímá, že to je možné, že to existuje. Tedy mystika se zakládá na vlastním prožitku tohoto zážitku.
DUCHOVNO
Co to je?
Je to název pro soubor všech mystických zážitků, které jsme měli a s kterými pak posléze pracujeme ve svůj prospěch. Pro svůj růst. Pro své vlastní poznání.
Duchovno znamená, že víme, protože jsme to zažili, že máme duši. Ne, že to někdo říká, že ji máme, ale že to víme na základě prožitku.
Na základě prožitku jsme pocítili dotek bezpodmínečné lásky.
Duchovno také znamená práce sama na sobě skrze duši.
To znamená, že hledáme, co nám ten který mystický zážitek chtěl o nás říci, ukázat. A také hledáme, kdo nám ho poslal. Hledáme, zda je to od naší duše, nebo od někoho jiného. Hledáme, co je pravda a co lež. Zda mluvíme opravdu se svou duší, nebo pouze se svým rozumem a egem.
Skrze tyto mystické zážitky se dozvídáme, jak myslíme, na co myslíme, čeho se bojíme .... Dozvídáme se, proč máme potřebu pomáhat druhým. Dozvídáme se pravé významy slov, která máme skrze kolektivní vědomí zaškatulkovaná a špatně chápaná, interpretovaná.
Učíme se rozeznat, kdy je potřeba pomoci a kdy ne a také proč.
Učíme se nebát udělat chybu.
Učíme se nelpět na minulosti.
Učíme se nebát se budoucnosti.
Učíme se odpouštět – propouštět.
Učíme se poznat naše emoce a vlastnosti. K čemu je máme.
Učíme se poznat naše vlohy a nadání. A smířit se s tím, co neumíme, co nám nebylo dáno.
Učíme se poznat naše schopnosti. Proč, k čemu je máme a jak NÁM mohou pomoci.
Učíme se porozumět, co je to vůle. Odkud se bere, jak funguje a k čemu je.
Učíme se, že vše dohromady, tělo, mysl, emoce, ego, duše, to celé jsme my. A není možné jedno z druhého vyčlenit. Upřednostnit jedno před druhým. Že jedno je dobré a druhé špatné. Jen poznat a pochopit, jak to vše dohromady spolupracuje.
Učíme se mít rádi a co to doopravdy znamená, mít se rád. Ne rozumem, ale skrze duši.
Učíme se porozumět slovu sebehodnota. Co vše toto slovo zahrnuje a co vše k němu patří.
Učíme se porozumět slovu pokora. Co vše toto slovo zahrnuje a co vše k němu patří.
Učíme se porozumět slovu víra. Co vše toto slovo zahrnuje a co vše k němu patří.
Učíme se poznat, co znamená MOC, MANIPULACE a OVLÁDÁNÍ. Jaké nástroje používá.
A toto vše se učíme skrze naše vlastní mystické – duchovní zážitky.
Toto vše je duchovno.
OSVÍCENÍ
Co to je?
Je to kousek, maličký kousek poznání, porozumění určitému tématu v duchovnu. Takový ten moment AHA, když něco hledáme a kdy najednou, z ničeho nic víme, aniž bychom o tom mudrovali rozumem. A vás napadne : Jak to vím? Odkud to beru? Kdo mi to říká?
Osvícení neznamená, že vše vím a všemu rozumím.
Protože to není možné. I toto je osvícení. Přijetí toho, že vím pouze to, co mám a smím vědět. Na co jsem duchovně zralý vstřebat a pochopit. Porozumět tomu právě skrze mystiku – zážitky a skrze duchovno – práci sama na sobě.
Čím více mystiských, nebo chcete-li duchovních zážitků máte, tím více máte možnost pochopit a porozumět sami sobě. Když porozumíte sami sobě, můžete pak porozumět i druhým.
Pouze skrze vlastní duchovní zážitek – prožitek a skrze odpuštění – propuštění se tento prožitek může stát vaší moudrostí. Kdy víte. Vy a pouze vy. Protože toto je nepřenosné. Vaše vlastní zkušenost a moudrost z ní pramenící je nepřenosná. Moudrost, která se stává součástí vaší duše a tedy i vašeho rozumu. Rozum už nad tím nepotřebuje mudrovat. On to ví.
ESOTERIKA
Co to je?
Je to soubor nauk o duchovnu, mystice, osvícení, pouček a postupů. A že těch osvícených, co si myslí, že ví, je opravdu hodně. A protože ví, tak se s námi o to musí podělit, že. Jak to máme dělat. Jak tomu máme rozumět.
Já tomu říkám novodobé náboženství. V podstatě náboženství, které převléklo kabát, začalo se nazívat jinak a zvolilo jinou formu, jak z lidí nenásilnou formou udělat něco, co chtělo i náboženství. Dokonalého člověka, který bude splňovat všechna kritéria, jak my si myslíme, jací máme být. Jak je to od pradávna zakódováno v kolektivním vědomí. Touha člověka být dokonalým a nedělat chyby, nechybovat.
Je to opět název pro různé postupy, příručky, návody, poučky, moudra druhých, jak se stát duchovním. A jak naučit druhé, aby se jimi také stali. Jak mají něčemu rozumět. Tedy pisatel manuálů, postupů nutí druhé, aby něčemu rozuměli stejně, jak tomu rozumí on sám. Měli stejné schopnosti, jako on sám. Mysleli, cítili a prožívali stejně, jako on sám. Slepě věřili tomu, co on zjistil a poznal. Ale jak? Když je toto poznání nepřenosné? Je pouze platné pro toho jednoho, který k němu dospěl?
Poznání může být dvojího druhu. Buď je založeno na rozumu-převzatém, nebo je založeno na prožitku - osobní zkušenost . Pokud je založeno na prožitku, má daleko větší význam a hloubku, než rozumové. Tomuto poznání se říká moudrost, která pramení z prožitku jednotlice a není rozumová. A tato moudrost je nepřenosná, nelze ji předat. Nelze ji interpretovat skrze slova. Patří pouze a jenom tomu, kdo něco zažil, prožil a na základě svého vlastního, jedinečného prožitku si něco uvědomil skrze lásku, duši. Tato moudrost nemá slova. Rozum této moudrosti nerozumí. Jen ji přijímá a je s ní smířený, aniž by měl potřebu jí rozumět.
Kdyby byl člověk-jednotlivec opravdu duchovní, v mezích, které jsou pro nás v určitém směru omezené, to znamená, že by věděl, nikdy by nikomu své poznání, svou pravdu a to, co ví, nenutil. Neměl by touhu druhé předělat na duchovní. Neměl by touhu je zachránit před jejich vlastní cestou, o které nemá absolutně ponětí, jaká má být a skrze co, před jejich vlastním tempem, jak k němu dojít a vlastním duchovním poznáním. Touhu udělat z druhého něco, čeho ten druhý není schopen. Udělat z něj hodného, laskavého a milujícího člověka, co vše chápe. Přetvořit ho ku obrazu svému. Aby byl takový, jakého já chci, aby byl. Jak já si myslím, jaký má být. A tím ho já zachráním před jeho vlastním utrpením.
To je touha ega a rozumu, který tomu nerozumí. Nechápe, že jen skrze bolest a prohry se v nás něco vzchopí a řekne dost. Takto už ne. A tímto rozhodnutím začne přemýšlet o sobě. Tímto rozhodnutím začne koloběh mystiky, duchovna a osvícení. Jeho vlastní. Ne vaše, ne druhých. Ale jeho. Jeho vlastní způsob hledání, poznání a porozumění. Protože každý člověk má svůj vlastní způsob, jak hledat. Ne ten váš. Ne těch druhých. Přebírat něčí myšlenky, moudra a postupy a ztotožnit se s nimi. Přijmout je za vlastní. To není moudro. Jsou to jen vzorce a návody pro rozum.
Není možné křekročit svůj stín. Přeskočit svůj vývoj. Vynechat cestu, která je součástí poznání, porozumění a moudrosti skrze životní prožitky radostí-smutku, proher-výher, pádů-vzletů a síly, bolestí- smíření a přijetí, zrad-věrností, nespravedlností-spravedlností, pomst-vzdání se a odpuštění .... Vynechat a vzdát se všeho, co život dělá životem a co nás učí a stává se naší součástí, naší moudrostí a rovnou skočit na konec. Člověk není schopen porozumět, dokud není připraven porozumět.
A esoterika - esoterik úplně stejně, jako náboženství – církev a církevní hodnostáři, ukazuje a předvádí druhým své duchovno. Svůj stupeň duchovnosti. Koukejte, jak já už jsem duchovní. Už mám vše vyřešené. Už jsem dokonalý a vím. Dělejte to jako já a budete také stejně duchovní, dokonalí, jako já. Ku obrazu koho? Jeho? Boha? Vesmíru? Národa? Předků? Ježíše? Madony? Modly? Svatých? Starodávných bohů? Duchovních mistrů? Duchovních učitelů?
ESOTERIKA NENÍ DUCHOVNO !!!!!!