DIMENZE. CO TO JE?

Všichni lidé, vědci, léčitelé, duchovní učitelé - průvodci, šamani, věřící, nevěřící, zarytí materialisté, všichni bez rozdílu víme a cítíme, že je něco víc, než jen hmota.

Něco, nad čím nemáme absolutně žádnou moc. Není možné to pochopit rozumem, natož to ovládnout skrze a pomocí rozumu.

A každý to nazývá jinak, podle sebe, tak, jak to je pro něj přijatelné, srozumitelné, pochopitelné pro jeho rozum. Že si to rozumově dokáže představit, dát tomu formu. Tedy rozumovou podobu ve formě obrazu a názvu.

Ovšem rozumová podoba není to, co to ve skutečnosti je.

A tím se dostáváme k těm záhadným dimenzím.

Rozumově, abychom to byli schopni pochopit, nám náš rozum nabídne variantu jiného prostoru, který je oddělený od toho našeho. Jakousi neviditelnou příčku, skrz kterou projdeme do tohoto jiného prostoru, alternativního prostoru, alternativního světa, alternativní reality.

Někteří lidé je mají, jejich rozum je vytváří nad sebou, jako patra.

Dimenze jako taková není, neexistuje. Není to žádný prostor.

Dimenze je název pro energii, prostor a čas.

1D je pouze plocha.

2D je plocha + výška

3D je plocha + výška + šířka = prostor

K tomu zde máme ještě čas, veličinu, která určuje délku úseků mezi našimi jednotlivými úkony. To, co se již stalo, nevidíme, jen si to pamatujeme. Co bude nevidíme, jen si to představujeme. A tomu, abychom se dokázali v prostoru orientovat, nám slouží tato veličina, čas, pro časové úseky.

My žijeme ve 3D – dimenzi. Náš mozek a rozum funguje na základě schopnosti vidět hmotu prostorově a kde, v jakém časovém úseku se právě nacházíme. Vidíme a vnímáme jen energii, kterou náš mozek a rozum dokáže přečíst a převést na obaz nebo slovo.

A co ty další dimenze?

Není to nic jiného, než schopnost našeho mozku vidět, vnímat a slyšet jinak, než jen pomocí 3D nástrojů.

Dimenze je název pro něco, co nemá hranice. Co náš mozek a rozum nedokáže pojmenovat, dát tomu formu, ohraničenost skrze formu, slovo a skrze časový úsek.

Jak taková dimenze vypadá?

Náš mozek dokáže vidět kolem sebe jak energii, tak hmotu zároveň. Nedělá mu to problém.

Náš mozek dokáže vidět co se děje teď a zároveň dokáže vidět děj, který již proběhl. Vše najednou, zároveň a nedělá mu to problém.

To znamená, že umí pracovat s dalším rozměrem - časem. Umí ho vidět. To je dimenze. Schopnost našeho mozku vidět čas.

Náš mozek dokáže vidět energii emocí, energii myšlenky, energii světla – bezpodmínečné lásky, energii temnoty – zla …....

Takže v podstatě vše, co nazýváme dimenzí, nikde neleží. Je to všude kolem nás. Vše jsou to energie, které nevidíme, necítíme.

Jsou to energie, které nevidíme, protože je neumíme vidět.

Některé jsou hrubé, některé jemné, některé úplně nejjemnější.

My a náš svět - hmotný svět je z té nejhrubší energie, kterou dokážeme vidět.

A zároveň s námi jsou zde další energie, všude kolem nás.

Myšlenky = energie.

Slova = energie.

Emoce = energie.

Duše = energie.

Světlo – bezpodmínečná láska = energie.

Temnota – zlo = energie.

Hmota = energie.

Jakýkoliv děj = energie v podobě záznamu.

A všechny tyto energie mají různé vlnové délky, vibrace, rychlost. Čím blíže hmotě, tím hrubější, pomalejší. Čím dál od hmoty, tím jemnější, rychlejší.

Všechny tyto energie jsou v samé podstatě informace.

Vezměte si takovou myšlenku. Pomyslím na něco a můj rozum mi to uvnitř vizuálně ukáže. Přiřadí tomu známou podobu v hmotném světě. Tomu se říká představivost, vizualizace, která se zakládá na tom, co znám.

A pak zde máme emoci. Opět je to myšlenka na něco, na někoho. A ta myšlenka v sobě nese záznam na minulé. Co jsme zažili. Jak nám při tom bylo + jak je nám teď. Co chceme, aby se stalo. A na základě tohoto tvoříme myslí, rozumem v mozku určitou, konkrétní myšlenku - konkrétní děj s konkrétním nábojem - emocí a informací, co má ta naše myšlenka - emoce udělat.

Vždy jde o záměr.

Co vlastně ve skutečnosti chceme, čeho chceme dosáhnout, docílit. A my tomu záměru - myšlence - informaci dáváme směr a sílu emocí /energií pocitu těla a mysli/ a touhou, chtěním směrem do budoucna.

A vše toto jsou neviditelné energie, které náš mozek jak přijímá, tak sám vytváří.

Myšlenka = emoce + záměr - informace.

Vše je promíchané. Není to ničím ohraničené.

Pro všechny tyto energie není, neexistuje čas, časový úsek, časová ohraničenost.

Ta existuje pouze pro nás a náš rozum.

Dimenze je tedy rozšířené vnímání, schopnost našeho mozku vidět a vnímat – překládat do srozumitelné řeči našeho rozumu neviditelné energie v prostoru.

Není na tom nic tajemného, záhadného.

Takže, nějaké ohýbání prostoru a času je s prominutím krávovina, protože prostor ani čas není hmotný a nedá se z nich udělat hmota, s kterou můžete manipulovat.

To je, jako kdyby jste chtěli to něco - prostor, co máte kolem sebe v obýváku, ohnout. Tedy ohnout veličinu pro něco. To je jen veličina, číslo pro rozměr, ohraničený prostor zdmi pro náš rozum. Nic víc.

Lidé a hlavně vědci se snaží přijít na to, co je to to něco kolem nás, co nevidíme. To, co drží vesmír pohromadě. Planety a galaxie tam, kde jsou. A bláhově si myslí, že to vytvoří v laboratoři.

Bohužel, děje se to. Ale jediné, co vytvoří, je opět a jenom hmota, složená z nepatrných hmotných kousků.

To, co hledají, není hmota. Není to ani energie. Je to jen vibrace - informace, která se neřídí lidským rozumem.

Není možné ji zastavit, přesměrovat, chytit, zničit, vytvořit, změřit, poroučet, ovládat .....

Toto lze pouze s energií, kterou vytvořil člověk skrze hmotu, pomocí hmoty.

Jak chcete vytvořit, tedy zhmotnit něco, co není a nikdy hmotné nebylo?

To je podobné, jako kdyby chtěli v letu chytit vaši myšlenku, emoci, zavřít ji do nějakého prostoru a udělat z ní pomocí přístroje hmotu.

Vytvořit emoci v laboratoři.