ODVÁDĚNÍ DUŠÍ

Tak dnes začnu od jinud.
Jedním článkem, na který jsem narazila na FB.
 
ODVÁDĚNÍ DUŠÍ OBĚTÍ 11.9.2001
Před časem jsem dostala naléhavou informaci, že nastane událost odvedení obětí duší obětí 11.září 2001. Nemám prý zapomenout a bude jich kolem 2100.
V určitý čas jsem s přítelkyní se ctí a pokorou a láskou zhostila totoho úkolu. Bylo mi dovoleno o všem napsat:
Milovaní, představte si veliké prostrantsví, čistě dlážděné. Nejprve jsem zavolala AA Michaela na ochranu celého tohoto magického prostoru. Ihned vytvořil jakousi zlatou kupoli a zakryl prostor zlatým ochranným světlem. Povolala jsem také samozřejmě milovaného AA Azraela, jež otevřel veliký portál ve tvaru zlaté zdobené gotické brány. Stál vedle něj zářící a mocný. Nad bránu sestoupila milovaná Panna Marie, jež svými jemnými energiemi zářila na prostor před branou a její léčivé a konejšivé energie působily velmi blahodárně na každou duši, jež se před portálem ocitla.Naproti mne stál sám Ježíš, jež předával sílu a nesmírnou lásku každé duši, jež přicházela. Ano, duše začaly z mé pravé strany přicházet. Představte si jakýsi prvomájový průvod....mohutné procesí duší...veškeré duše byly poznamenány velikou bolestí, prožitým traumatem...některé šly odhodlaně a bez pomoci, většina však přicházela podepírána anděly nebo doprovázena svými zvířecími průvodci. Ve skupině silně popálených a zničených aurických těl jsem tu a tam zahlédla lvy, kterých se duše držely za hřívu a nechaly vést,viděla jsem medvědy, vlky, a jiné.....věřte, že přítelkyně,která mi pomáhala s odvodem celou tu dobu brečela a prožívala velikou bolest. Některé duše byly úplně rozervané....v přicházejícím davu jsem zaznamenala asi čtvrtinu nepozemských duší ( Arturiáni, Plejáďani, Síriani a další a další....) Na ně starostlivě dohlíželi přítomní členové Galaktické rady,jež také přišli. Jedna s těch duší úplně vyčnívala v davu. Byla vysoká přes 5 metrů, velmi útlá, po průchodu portálem se otevřela zeleným zábleskem červí díra a duše do ní zmizela....jak se zničené duše blížily k bráně, působení energií Panny Marie je jaksi utišily, působily jako jakési anestetikum, energie Ježíše jim dodaly sílu a neskutečnou lásku. Magické formule,kterou obvykle používám, nebylo potřeba.Za portálem, kam duše vešly ,bylo připraveno nesčetné množství pracovníků ,jež odváděly nebo na nosítkách odnášely zraněné k léčení. Arkturiáni některé duše nakládali a odváželi k léčení na mateřskou loď.Celý tento vzácný proces netrval dlouho. O to byl však silnější . Postupně vše zmizelo a utichlo....Nade vším bděl Bůh. Přátelé, poděkujte duším ve svých myslích a srdcích za splnění jejich nelehkého úkolu,který podstoupili....s pokorou a láskou Dana.
 
To je ale krásná pohádka rozumu.
Plná lidské lásky, lidských pocitů, lidské bolesti, lidských emocí a našeho přání, jak my si to představujeme. Aby bylo vše tak, jako v lidském světě. Aby vše probíhalo tak, jako v lidském světě. Jedni, co trpí a druzí, co s nimi cítí a chtějí je toho utrpení zbavit.
Zraněné duše, co odnášeli na nosítkách k léčení.
Galaktická rada, co si přebírala své zraněné.
Vesmírné lodě mimozemšťanů, co odnášeli své zraněné, mimozenšťany na své lodě. Jo, na své lodě. Já myslela, že duše má odejít k Bohu a ne na nějakou loď.
 
Tak mě napadá, kam vlastně ty duše šli?
Do lásky, k Bohu, nebo do nějaké relity, kterou si vymyslel rozum a kde jsou mimozemské lodě? Tak kde se to vlastně dělo? Kde toto existuje?
 
Copak u Boha jsou mimozemské lodě a galaktická rada?
 
Tak kdo vlastně tuto realitu a představu vytvořil?
 
Ty jo. Copak duše má tělo? Duše potřebuje léčit?
Duše je sama o sobě bezpodmínečná láska, ta nepotřebuje léčit. Duši nemá co zranit. Duše necítí bolest. Duše nemá emoce.
No pěkně si s vámi ten váš rozum a představivost, jak vy si to předstvujete, pohrál. Vaše lidské chtění, vaše lidské emoce a váš pocit, jak tito lidé trpěli, vaše představa o jejich utrpení a vaše lidská touha je ho zbavit a zchránit udělala svoje.
Bylo to tak skutečné, že? To umí emoce a rozum. Ukáže vám, navodí a sprostředkuje to i s pocity, co chcate.
Ale tohle byla jen vaše fantazie, které jste uvěřili, stejně, jako sen, ve kterém také vše cítíte tak reálně. No, já vám tu iluzi brát nebudu. Je to vaše pravda.
Pokud by byla duše nemocná, což není možné, nikdy by se nahoru nedostala. Odchází jen čistá, samotná duše, bez těla, bez šrámů, bez emocí, bez vzpomínek, až když ona sama s rozhodne a odpustí jak těm, co jí ublížili, tak sobě a přijme a smíří se s tím, co se stalo, jen jako bezpodmínečná láska.
 
Tohle přeci za ní nemůže udělat a rozhodnout ani anděl, ani Ježíš, ani Marie jen tak, zbavit ji její vlastní bolesti bez toho, aby ona sama přišla na to, odkud se ta bolest bere, čím si ji způsobuje.  
To by byla z jejich strany manipulace, bez tohoto ji někam protlačit, dotlačit.
To by šli proti její vůli, proti jejímu rozhodnutí, proti jejímu pochopení a poznání, které toto vše obnáší.
 
A odchází do lásky. Jen ona ji vnímá. Jen ona sama ji může otevřít, protože se pro ni rozhodne.
Žádný portál, žádná brána. Jen láska.
Ach jo. To mi připomíná jeden natočený film, jak si někdo představovl, že to je.
 
Když duše odchází do světla, utomaticky se přemění z duše na vyšší energii, vyšší formu bezpodmínečné lásky. Jen je ošištěna od zbytků lidství, lidské podstaty.
 
Také jsem pomáhala odejít obětem Hirošimi.
Ale na rozdíl od vás jsem jim pouze ukázala, že už nejsou, neexistují jako lidé, že jsou už jen duše a řekla jim, že se mohou sami rozhodnout, zda chtějí odejít a pokud neví jak to mají udělat, ať se zeptají Boha. A ony se svobodně rozhodli. Některé zůstali, některé odešli. Proč neodešli, to už není na mě. Možná ještě nesmí, nenastal jejich čas. No, a toto vše bez ovací, pompéznosti, portálů, archandělů ... Protože vím.
 
Můj rozum to nepotřeboval, tak jako jsem neměla potřebu se s tím všem pochlubit, jak jsem dobrá.
 
 
No, na toto téma ODVÁDĚNÍ DUŠÍ odpovím opět skrze své vlastní zkušenosti se svou duší a jejími, tedy mými minulými já.
 
Duše fakt není a ani nemůže být nemocná. To, co nazýváme psychické problémy - psychická nemoc, nemá nic společného s duší, ale s funkcí našeho mozku a tedy i s karmou, že jsme si to vybrali. Psychické problémy = psychika = emoce a myšlení. Je toho fakt mnoho, co do toho zasahuje, co na to má vliv a jkaým způsobem se to projevuje, ale duše uvnitř je v pořádku, zdravá. Jen se nemůže projevit, nemůže jít proti rozumu, proti tomu,co polodí a vytváří za myšlenky naše ego, tedy ta lidská, hmotná, rozumová část. Ono je to vše úplně jinak, ale těžko se to vysvětluje, protože náš rozum to není schopen pochopit. Ta naše munulá já, kterými jsme byli, tím byla naše duše. A ta minulá já jsou její vzpomínka. Ta její a tedy i naše vzpomínka existuje v prostoru a čase jako otisk, echo, jako energie, záznam. Protože jsme tam zanechali energii našeho bytí, našeho života. No a těchto záznamů jsou tam stovky. Takže pro nás, jako by tam byl kousek naší duše. A my těmto kouskům, našim kouskům, pomáháme pochopit, proč jsou v tom čase chyceni. Jediné, co je zničeno, co není, je tělo, které jsme kdysi měli. Ale to ten kousek, otisk, záznam nás v tom čase neví. Pořád si myslí, pořád jede skrz mysl, skrze ten záznam v čase - život, že je, že existuje. Je to tedy vzpomínka naší duše na to, že existivala jako někdo jiný, záznam - otisk jejího života v čase a dokud ta vzpomínka nebude vyřešena, tedy nepochopíme, co tu vzpomínku v tom čase drží, stále tam bude existovat. Tedy když řešíme minulý život, tak vlastně mluvíme se svou vlastní duší a její vzpomínkou. Proto stále říkám, že vše, co hledáme, cheme vědět a znát, co nám dělá teď a tady problémy je uloženo v nás samých, v naší duši, v jejích vzpomínkách, které existují tak dlouho, dokud je nevyřešíme. Tedy my skrze naši vlastní duši mluvíme s její vlastní vzpomínkou, která je a existuje v prostoru, protože ji zde drží lidské emoce, které tam v té době měla. Strach, vina, pomsta, touhy, přání ..... My tedy řešíme její a tedy naši vlastní vzpomínku, o které náš rozum neví. Vzpomínku, které říkáme duše, naše minulé já. Když my teď a tady pomůžeme své duši se napojit na svou minulost, na její - své minulé já, pomůžeme jí - sobě a svému minulému já pochopit, poznat skutečnou pravdu a odpustit, přestane tato vzpomínka duše - naše minulé já existovat v tomto čase a tato vzpomínka se změní, přemění na lásku a poznání - moudrost, která je pak uložena v naší duši a v jejím vědomí. A tomuto procesu my říkáme, že jsme pomohli odejít duši. Tedy vlastně naší duši, její a naší vzpomínce z tohoto prostoru, kde existuje díky nezpracovaným, nepochopeným neodpuštěným emocím do vyšší úrovně, kde již přestane existovat jako otisk, ale stane se jen láskou. Naše a její vzpomínka se stane láskou a přestane nám ubližovat. Stane se z ní naše a její moudrost. No a protože to náš rozum není schopen pobrat a pochopit, co to ve skutečnosti je, je pro nás jednodušší si to předstvit jako duši, se kterou pak díky tomu můželme mluvit. Ale my ve skutečnosti mluvíme se svou vlastní vzpomínkou naší duše, která existuje, dokud není vyřešena. Když je vyřešena, pak to vidíme jako že ta vzpomínka odchází do světla. Tedy pořád je to naše vlastní duše. Tak je zničená? Je spálená? Je potrhaná? Není. Duše je věčná a není možné ji ničím zničit, protože ve skutečnosti je utvořena z bezpodnínečné lásky. Jediné, co lze zničit, je naše fyzické tělo. No a v době smrti, když to tělo opustíme, tak naše duše odchází nahoru, aby pokračovala ve svém učení se a poznávání skrze nový život a to, co zde zůstává, je její malinktá část, ozvěna, vzpomínka, kterou zde drží bolest, emoce a všechny ty myšlenky, které mají součsně vliv i na to, čím a kým budeme, co si tedy naše duše zvolí, že chce prožít. Co to její minulé já nepochopilo, nevyřešilo, co udělalo .... To je celý princip karmy. Když je její a tedy zároveň naše minulé já chyceno v čase a realitě strachem, nebo touhou po pomstě, nebo křivdou, nedokáže odpustit, tak si naše duše zvolí takový život, který bude obdobný, aby nás to donutilo hledat, proč. Když najdeme příčinu, tedy ten správný život - otisk v čase - vzpomínku a pochopíme, co jsme tam tenkrát udělali a odpustíme tam, v tom čase, jako ten někdo, kým jsme byli, přestane to existovat, přestane to na nás mít vliv a naše duše už toto nemusí opět zažívat v dalším životě. Protože už to není potřeba. Už je to pochopeno a odpuštěno. Tomuto se říká čistit si svou vlastní karmu. Jak píšu, je to pro náš rozum něco, co si nedokáže představit, protože to není hmotné, je to jen určitý druh energie a není možné to vidět a vnímat skrze lidské základní smysly, prostředky, jako je zrak atd. Toto lze vidět, vnímat a slyšet pouze v odosobněném stavu, kdy přestanete být a smýšlet o sobě, jako o osobě, bez identity a jakéhokoliv názvu a zařazení, bez minulosti, současnosti, budoucnosti, tedy rozumově, rozum vám přestane říkat, kdo jste skrze myšlenky a pocity a vy jen budete, tedy na chvíli se spojíte, propojíte se svou duší a na ničem nelpíte. Nekecá vám do toho vaše ego, vše identita, která chce všemu rozumět. A to naše ego a jeho způsob, jak nás ovlivňuje skrze myšlenky má obrovský vliv na naši duši, kdy jí zablokuje přístup ke vzpomínkám a vnutí jí svůj pohled na věc. Tedy naše duše přebýrá v tu chvíli i náš chrakter, způsob myšlení a ona zapomene, že je duše, že je láska a chová se stejně, jako naše ego.
 
Ještě dodám, že problém těchto rádoby probuzených esoteriků je ten, že si něco někde přečtou, jdou na přednášku, nebo na kurz k dalším stejným, úplně stejným esoterikům, kteří zase svá moudra načerpali u jiných a věří tomu. Jeden blud o tom, jak si to někdo myslel, že to je, je předáván dál a dál, jako přes kopírák. Protože jejich ego tomu chce rozumět, jejich ego to chce vědět, jejich ego to chce znát, jejich ego to chce umět, jejich ego to ví nejlíp, jejich ego jim to vysvětlí tak, aby to zapadlo do jejich způsobu myšlení, egového myšlení. Ego nám říká, že když tomu budeme rozumět, tak to budeme vědět a to vědět povžuje naše ego za moudrost. To je ale egová, rozumová moudrost, kterou vytvořilo naše ego. To, že tomu rozumíme, rozumí tomu naše ego, našemu egu to dává smysl, zapadá to do jeho pohledu, neznamená, že je to pravda. Je to pravda našeho ega, projevená skrze rozum, skrze naučené. A my se toho s prominutím držíme jak hovno košile a lpíme na tom, jako na tom jediném, rozumovém, protože nám to dává smysl, rozumíme tomu. A když tomu rozumíme, je to pravda. Ne, není. Rozum jen překládá informce do vět. A ty informace dostává buď od duše - pravda, nebo od ega - jeho závěry, které čerpá z toho, co kde slyšel, četl .... A kdo nepracuje sám na sobě, nedokáže poznat a určit, od koho rozum dostává informace. Kdo jeho rozumu zrovna velí a proč. Je jedno staré učení, které říká : Vše, co jsi kdy slyšel, co jsi si kdy přečet, co jsi se kdy naučil a co jsi si kdy o tom myslel, zapomeň. Měj prázdnou hlavu a otevřenou mysl všem možnostem. Nechtěj jim dát tvar, smysl, myšlenku skrze to, co jsi se naučil. Jen tak k tobě může přijít pravda. Bez lpění na naučeném. Na tom lpí jen ego. Postupy a manuály potřebuje ego, protože bez nich by s prominutím bylo za idiota. Čím víc informcí, tím větší chytrost pro naše ego. Ego nemá přístup k moudrosti a pravdě. Proto vaří z vody, z toho, co kde slyšelo, co se kde naučilo a to pak vydává za svou moudrost, naši moudrost.
 
V tomto týdnu 1.10. 2019 zemřel Karel Gott.
Jedna paní položila otázku : Zajimá mě,  co se děje teď s dusí Karla Gotta.
 
Má odpověď : To, co většinou.
Zůstává zde, dokud si neuvědomí, že už není člověk, ale jen energie - láska, která nemá vůči nikomu a ničemu žádný závazek, nelpí na lidech, věcech, slávě, že již nic nepotřebuje a neodpustí si věci, které udělala špatně. Dokud svůj život nepřijme takový, jaký byl i s tím špatným, nesmíří se s ním a neodpustí.
 
Otázka : ako dlho to moze trvat?
 
Má odpověď :  Určit, jak dlouho není možné.
To záleží pouze a jenom na samotné duši, kdy si uvědomí, že už nemá tělo. Protože ona si stále myslí, že je a ten otisk života a její identita se jí stále drží. Pořád myslí jako člověk. Drží se toho, co bylo, co se stalo. Bojí se trestu za to, co udělali, nebo jim jejich ego, součást lidské podstaty nedovolí odpustit. Bojí se, co bude, co je čeká, úplně stejně jako my, za života. Protože to nikdo neví, že. Není jak to zjistit, není hmatatelný důkaz. Je to většinou zdlouhavá práce, nalézt skutečnou pravdu a k té je dovést, aby ji sami uviděli a sami pochopili. Oni sami to musí chtít, rozhodnout se pro pravdu, uvidět to přesně tak, jak to doopravdy bylo se vším všudy, i s tou bolestí a ne jak jim to předkládá rozum. Není to fakt nic lehkého a někdy prostě ta duše na to ještě není připravena. Pak nezbývá, než ji nechat být, dokud ona sama se nerozhodne. Nelze jít proti její vůli a někam ji tlačit jen pro to, že my chceme. Že ji chceme zachránit. To by nás mohlo svést z té pravé cesty, začalo by nám to ukazovat bludy a my bychom ublížili hlavně sobě. Některé duše jsou zde fakt hodně dlouho, na naše počítání let to může být i 2000, 5000 let. Je pěkné pomáhat druhým duším, ale zde jde hlavně o to, pomoci sobě, tedy svým vlastním otiskům, které jsou zde chyceny a mají vliv na náš život a na naše myšlení.
 
Což mě přivádá k tomu, co se v numerologii nazývá karmická zátěž.
Že na vás má vliv váš otisk z minulého života, který je stále zde a ovlivňuje vás tak dlouho, dokud ho nevyřešíte, tak jako karmická zátěž v rodové linii. To je to samé. Může na vás mít vliv buď váš vlastní otisk nebo otisk někoho z té rodiny, z minulosti, který se na vás v tomto životě nalepí a vy myslíte a jednáte jako on, děláte stejné chyby, jako on.
Proto se někdy stává, že když někdo v rodině umže a hned na to se narodí miminko, myslíme si, že se ten mrtvý hned inkarnoval do miminka. A ono je pouze ovlivněno otiskem, tedy duší toho zemřelého, který neodešel. Což je špatně. Je to jakési parazitování na té nové dušičce a jejím těle.
 
No a ještě poznámka k tomu odvádění duší.
Ti, co neví, jen si myslí, že ví a umí a otvírají nějaké pomyslné portály a kdo ví co ještě, tak ty duše ve skutečnosti pošlou někam, kde jsou tyto duše pak chyceny a je fakt těžké je odtamtud dostat.
Proč?
Protože ty duše nic sami nechtějí řešit a myslí si, že to někdo za ně vyřeší, že je jen tak protlačí nahoru bez toho, aby ony sami pochopili a odpustili a nechají druhého, aby to za ně vyřešil, tedy se tam nechají dobrovolně poslat. 
Jsou chyceny v nějaké představě toho, co je tam poslal. Tedy jsou stále zde, v tomto světě, jen si myslí, že jsou jinde, v ráji. A takovou duši těžko přesvědčíte, že to není pravda, že je to klam, pro ni je to skutečné, reálné. A pokud pak někdy v budoucnu narazíte na problém, který je spojen s touto duší, tímto vačím otiskem, který někdo někam poslal, protože byl hnán svým egem, nemáte se k ní jak dostat.
Dveře jsou zavřené a můžete za to poděkovat tomu, kdo si myslel, že ví a umí. A pak se tím ještě chlubí na FB, jak je dobrý, jak odvedl všechny duše nějakým potrálem.
 
Žádný portál, žádná díra, žádná brána není. A neexistuje nikdo a nic, co by je tam nahoru, do světla protlačilo. Ani andělé, ani samotný Bůh. Nikdo ho nemůže změnit na to, čím ve skutečnosti je. Jen on sám.
Dokud se duše - otisk sám nezbaví té vzpomínky na to, kým byl a jak žil. Nezbaví se toho člověčenství, dokud nepřestane lpět na té své identitě člověka.
Když duše, otisk pochopí a odpustí si, jeho energie, jeho lidská podoba, vzpomínka zmizí a on se změní na bezpodmínečnou lásku - světlo. kterým ve skutečnosti jsme o on odchází v podobě světla. Stane se bezpodmínečnou láskou, protože se pro to sám dobrovolně rozhodl.