EMOCE
Dnes budu psát o emocích.
Co jsou to emoce?
Velice jednoduše řečeno:
emoce vznikají na základě vzpomínky, události, která se stala. Vzpomínky jak vědomé, že si ji pamatuji + pamatuji si emoci, jakou jsem u toho cílila, jak mi bylo, tak nevědomé, nepamatuji si ji - vzpomínka duše + pocit + současný stav mysli, tedy jak myslím teď a tady.
Toto vše, skrze myšlenku, vzpomínku ve mě vyvolá emoci, která souvisí s minulostí a má vztak k budoucnosti.
Lpění = strach, že to ztratím.
Očekávání = strach, že se to nesplní.
Křivda = pomsta.
Strach, že mě to bude bolet.
Strach, že se to bude opakovat.
Na základě tohoto všeho, našich myšlenkových pochodů, které se udějí v naší mysli během jedné vteřině, aniž bychom si to uvědomili, uvědomili si všechny faktory a souvislosti, vznikne pocit a následně emoce.
Emoce je tedy pocit, který v nás vzniká důsledkem nějaké situace, tedy jak se cítíme, jak to uvnitř sebe prožíváme. Jak v tu danou chvíli vnímáme to, co se kolem nás děje, jak o tom smýšlíme a jak to na nás působí. A tento pocit nám rozum přeloží do nám známého slova - emoce.
Odmítám se zde zabývat nějakým dělením emocí na kladné, nebo záporné.
Proč? Protože kladnou či zápornou z ní děláme pouze my sami svou myslí - myšlenkou - rozumem.
Je to pouze energie vzpomínky naší, či druhé duše na nějakou situaci, která se nám promítne do těla v podobě NEVĚDOMÉ VZPOMÍNKY /nepamatujeme si rozumově/ - energie - emoce. Vzpomínky, kdy jsme se cítili dobře, nebo naopak špatně, ohroženi ...
A je pouze na nás, zda jí svou myslí, myšlenkou podpoříme, dáme jí sílu, uvedeme ji k životu pomocí strachu a vyšleme ji do okolí.
Tyto emoce mohou být naše vlastní, ale také mohou být druhého člověka a my je cítíme, jako by byly naše. Někdy jsou tyto emoce druhého tak silné, že to rozvibruje celé naše tělo.
Tato energie je ve své podstatě buď vědomá myšlenka - rozumový úmysl, naše vlastní rozhodnutí, že chci ublížit, nebo nevědomá myšlenka - vzpomínka naší duše, kdy nechápeme, co se s námi děje a proč, která projde vším, tedy i vaším tělem. Váš mozek je anténa, která tuto energii - myšlenku zachytí a pošle ji do vašeho těla. Je to jakýsi signál pro nás, že se něco děje.
Emoce je energie, která je naší součástí a je závislá na našich myšlenkách, vzpomínkách ruku v ruce se strachem z toho, co bude.
STRACH NENÍ EMOCE.
Strach je pouze pocit ohrožení. Následně pak na základě pocitu ohrožení - strachu vzniká emoce.
Jak jsem napsala výše, záleží na nás, co s touto energií - emocí uděláme. Necháme se jí pohltit, ovládnout, převálcovat, nebo si ji uvědomíme a rozhodneme se, co s ní uděláme?
Podíváme se na ní - uvědomíme si svůj pocit, pojmenujeme ho a uvědomíme si, proč ho tam máme. Co nám ten pocit a následná emoce chce říci o nás. Skutečný důvod tohoto pocitu, této emoce.
Není potřeba hledat v minulosti. Stačí si uvědomit, že tato emoce vznikla na základě mého strachu z toho, co bude, z pocitu křivdy, pocitu nespravedlnosti, pocitu příkoří, útlaku, viny ....
Uvědomit si, jak moc mi v tu chvíli tato emoce ubližuje a že k ní není důvod. Ten důvod nám tam většinou dává náš rozum, naše EGO.
Pokud si toto uvědomíme, tedy uvědomíme si skutečný důvod této emoce, přiznáme si pravdu, tato emoce ztratí sílu, přestane nás ovládat a my se můžeme rozhodnout, co uděláme, aniž by nás tato emoce měla pod svým bezvýhradným vlivem.
Toto je to nejtěžší v našem životě.
Naučit se rozumět svým pocitům - emocím a přiznat si pravý důvod těchto emocí, tedy našich myšlenek. Našich vlastních strachů a stínů v sobě. Příčin.
Není možné se tohoto zříkat, odmítat to a dělat, že to není, že to neexistuje, že takový nejsem. Nejhorší, co můžete udělat je, se za tyto emoce, myšlenky a pocity uvnitř stydět, trestat se, že jsou špatné, nepřípustné ....
A jejich odmítáním je v sobě potlačit. Rozumově je vytlačit, že nejsou, neexistují. Viz. já takový nejsem.
Opak je pravdou. Jde o uvědomění si, proč je tam mám. Pochopit, proč je tam mám. A kdo mi tam tu emoci dává a proč. Uvědomit si, že emoce jsou jen energií naší myšlenky, jak v danou cvhvíli myslíme a je pouze na nás, co s touto energií - myšlenkou uděláme.
Buď pochopíme, co nám ukazuje - říká o nás, o našem smýšlení /rozumovém uvažování o dané situaci z pozice EGA/ a tím jí vezmeme vítr z plachet, nebo ji v sobě potlačíme jako něco špatného a ona při nejbližší situaci opět vyskočí, nebo pod jejím vlivem začneme jednat a konat, tedy ubližovat.
Lidé si myslí, že když na sobě budou pracovat, tak se těchto pocitů - emocí /negativních emocí/ zbaví. Ony nebudou. Že budeme mít jen ty dobré /kladné/ emoce.
Milí zlatí, to není možné, protože máme rozum a EGO - myšlenkové pochody - rozumové uvažování, kdy rozum a EGO si myslí, že ví vše nejlépe. Umí vše vyřešit na základě naučeného a přijatého. Tedy různých vzorců, schémat, pouček co je správné a co není, co smím, co nesmím, co musím......
Jenže rozum a EGO nebere v potaz duši, která nám posílá podněty - pocity - emoce - vzpomínky na situace, které nemáme vyřešeny a pochopeny.
Duši nezajímá, jak o tom smýšlí náš rozum, EGO a proč. Duše nám posílá a ukazuje pravdu o tom, jací jsme teď a tady. Jak myslíme teď a tady. Proč tak myslíme. Co nás ovlivňuje teď a tady. Pravdu. Skutečnou pravdu, kterou náš rozum a EGO odmítá.
Tyto vzpomínky jsou zatím nepoznány - zvědomněny naším rozumem teď a tady. Až jejich zvědomněním si, uvědoměním si - jejich pojmenováním s nimi mohu pracovat, mohu je pochopit.
A protože jako lidská bytost teď a tady mám za sebou nespočet životů, nespočet situací - zkušeností uložených v paměti své duše, tak není možné nemít nevědomé vzpomínky, které se projeví jako pocit - emoce. Stále nás budou provázet a ovlivňovat teď a tady.
Odmítáním, potlačováním či nepochopením toto, co se se mnou děje a proč, budu tvořit další a další situace, kdy jsem jednal pod vlivem emocí a ublížil jak sobě, tak druhým. Tedy budu mít stále co řešit a napravovat tím, že mi tyto situace budou stále vstupovat do života, dokud je nevyřeším, nepochopím a neodpustím.
Smyslem celého cyklu životů - všech životů jedné lidské bytosti zde na Zemi je pochopení situací, ve kterých se kdy vyskytla a které se projevují skrze současnost - způsob myšlení - emoce, mají vliv na současnost. Pochopení způsobu myšlení a vzniklých emocí, které nás ovlivňují teď a tady a ubližují jak nám, tak druhým.
To je to, když nám někdo říká, abychom se přijímali takoví, jací jsme.
Přijímali, ano. Takoví jsme. Ale je na nás, zda budeme tak jednat, pod vlivem toho, jací jsme, bez ohledu na důsledky. Vymlouvat se na to, že takový jsem a nic s tím nenadělám. Nebo se rozhodneme jednat jinak, skrze poučení se z chyb. Budeme hledat způsob, jak toto pomyslně špatné v sobě pochopit, abychom měli možnost volby a nebyli pouze svými vlastními otroky svých myšlenek a emocí.
Náš rozum a naše EGO vždy bude hledat výmluvy pro to, jací jsme a proč takoví jsme. Bude nám zkreslovat pravdu o tom, jací jsme. Proč? Protože rozum a EGO /způsob myšlení/ jsme také my = my chceme být dokonalí. My jako lidé chceme být dokonalí dle představ rozumu a EGA. Dle naučeného, jak by to mělo být, jací bychom měli být. Rozum + EGO, tedy my, naše rozumová část nepřipustí, že jsme nedokonalí. Že děláme chyby. To je nepřípustné. Je potřeba se za to trestat, že nejsem dokonalý. A tak nás náš vlastní rozum a jeho představy o nás drží v šachu.
Pouze pochopením o co tu vlastně jde a kdo se hoho snaží předělat a proč, nám pomůže se z toho vymotat.
Viz článek : MYSL