DUŠE - CO TO JE ?
Mno, duše je energie. A není vidět.
Je v celém našem těle.
Je součástí každé naší buňky v těle. Takový neviditelný zářič.
Co je to za energii?
Bezpodmínečná láska.
Je to něco, co si náš rozum nedokáže představit, nedokáže tomu přiřadit slova, pocity, emoce, tvar, nedá se to chytit. Dá se to nazvat pouze světlem, ale ne takovým, jaké známe. Toto světlo není možné vidět pouhým lidským zrakem.
Odkud se vzala?
Je utvořena z bezpodmínečné lásky a bezpodnínečná láska je něco, čemu jsme dali název Bůh. Je to energie, ve které není nic a zároveň v ní je úplně vše. Opět pro náš rozum něco nepochopitelného. Energie, ve které je klid. Absence emocí, pocitů a bolesti, které vytváří pouze lidský mozek a rozum.
V této energii jsou jen holé, samotné informace bez jakéhokoliv lidského vyhodnocování na dobré, špatné. Informace, které nemají hmotný základ. Ten jim dává náš mozek a rozum, že je převede na slovo, obraz, zvuk ...
Každá duše je tedy kousek boží, bezpodmínečné lásky, kdy se oddělí od celku, dostane další příměs, esenci - kód - informaci, lidskou podstatu a stává se samostatnou jednotkou, když vstoupí do hmoty.
V tuto chvíli je součástí hmoty, tohoto světa.
Pomalu zapomíná, čím je, protože je ovlivněna lidským rozumem, lidským myšlením, chápáním a vnímáním pouze skrze hmotu a neschopností našeho mozku přečíst neviditelné informace.
Jednoduše řečeno se ztotožní s naším lidským rozumem a přebere jeho způsob vnímání a uvažování. Opět jednoduše řečeno, duši překřičí náš rozum.
Náš lidský rozum, který pracuje pouze s tím, s těmi informacemi, které zná skrze hmotu.
Tedy náš mozek a rozum se napojuje pouze na informace, které už zná skrze obraz + slovo a to pak skládá do výsledné podoby, aby to souhlasilo s tím, co vidí, slyší, cítí. Aby tomu rozuměl.
Duše je však i nadále spojena se vším, co kdy zažila jako člověk.
Všechny tyto její existence, všechny okamžiky její existence jako člověka jsou její součástí v podobě neviditelných informací, které jsou pro náš mozek a rozum neviditelné, protože je neumí přečíst.
Toto je pak mylně vykládáno a interpretováno jako dimenze, jiný svět. Tedy, že naše duše existuje vícekrát, je ve více tělech.
Je to stále tento svět, jedna duše, jen nás oddděluje a rozděluje čas. Tedy minulost. Vzpomínka v podobě záznamu o nás jako neviditelná informace. Film, který není přečten a zhmotněn naším rozumem skrze hmotné prostředky - slova, obaz, pocit...
Duše je neviditelné světlo, bezpodmínečná láska, ve které je vše, esence života a všeho, čím jsme. Ona vyživuje naše tělo, každou naši buňku, kterou naplňuje tímto světlem, ve kterém jsou všechny potřebné informace.
Je v naprosté symbioze s fyzickým tělem. Ona dává podněty tělu a mozku.
Jak tyto podněty - informace, které nejsou hmotné, vyhodnotí náš rozum, nad tím už ona nemá žádnou moc. Co z toho náš rozum vytvoří, co z toho vyvodí a v co to přetvoří.
Rozum totiž dá podnět mozku a ten začne s pomocí našeho rozumu hledat mezi informacemi ty, o kterých si myslí, že jsou správné, už je někdy slyšel, viděl. Tedy hledá a přehrabuje se v informacích všude kolem sebe, v éteru. Vše, co kdy bylo viděno, napsáno, řečeno, vytvořeno, prožito, je v podobě záznamu, neviditelné informace a tam začne náš mozek hledat. A tyto informace si pak stahuje a vytváří si z nich svou vlastní podobu, svou vlastní verzi, která mu dává smysl. Rozumovou, hmotnou verzi, která je ovlivněna našimi emocemi, vzorci a přesvědčeními.
Původní impuls, informace od duše, pravda je nahrazena rozumovou pravdou, přesvědčením.
No a může lidské, fyzické tělo existovat bez duše?
Ano, ale pouze omezenou dobu.
Bez duše není život. Bez duše není, kdo by dával buňkám palivo. Nejsou podněty od duše pro náš mozek a rozum k činnosti, k akci, k myšlení.
Mozek vykonává pouze základní, udržovací činnost po určitou dobu.
Bez duše je fyzické tělo k ničemu a zbytečné. Postrádá smysl své existence. Stává se z něj pouze biologický, mechanický stroj bez života.
Co se stane, když duše opustí tělo?
V lepším případě odejde zpět, odkud přišla, tedy stane se opět bezpodmínečnou láskou. V tom horším případě zůstane zde a stále si myslí, že je člověk a že má tělo skrze vzpomínku na sebe, která je tak silná, že sama sebe stále vidí a vnímá jako člověka.
A tyto jednotlivé existence naší duše v čase a prostoru, záznamy, kdy jsme a zároveň nejsme, jsme pouhou vzpomínkou naší duše, která neví, že je to jen vzpomínka, mají vliv na nás teď a tady. Protože naše duše teď a tady v tomto našem těle je zároveň i tam, v minulosti, jen o tom nevíme.
Naše duše ano, ale náš rozum ne.
A naše duše teď a tady nám ukazuje skrze vzpomínky, které si neuvědomujeme rozumově, ale jednáme pod jejich vlivem, po nás chce, abychom nalezli tu vzpomínku na naši existenci a pochopili, co nás, naši vlastní duši v té vzpomínce drží a má na nás vliv teď a tady.
Když tuto vzpomínku pochopíme, pochopíme lekci toho jednoho konkrétního života, vzdáme se ho, vzdáme se té vzpomínky na toho, kým jsme byli, přestaneme lpět na tom, kým jsme byli, propustíme ho skrze odpuštění, naše duše tam se osvobodí a toto se pak stává naší součástí, naší zkušeností a naší moudrostí. Moudrostí jak duše, tak našeho rozumu.
Jak vidíte, tato moudrost je úplně něco jiného, než rozumová, nasbíraná moudrost.
A nedá se získat skrze žádné hmotné prostředky, texty, slova, rozum, myšlenky druhých ...
Lze ji získat pouze skrze vlastní zkušenost, prožité a odžité.
No, trochu jsem se rozepsala, tak se omlouvám, pokud je to moc dlouhé. Ale není to jednoduché téma na vysvětlení skrze pár vět. Je to jen možný úhel pohledu. Námět pro váš rozum. Někomu to bude dávat smysl, jinému ne. A tak je to v pořádku.