ROZDÍL MEZI INTUICÍ A MIMOSMYSLOVÝM VNÍMÁNÍM - SCHOPNOSTMI.

Mimosmyslové vnímání NENÍ intuice.

Je to schopnost našeho mozku přečíst, vidět, slyšet, rozumět energiím kolem nás.

Přeložit energetickou informaci bez toho, abychom se jí dopředu báli a dopředu určovali, vyhodnocovali rozumem, zda je dobrá, špatná. Zda je nebezpečná, nebo není.

Proč myslíte, že děti to umí?

Protože nejsou zatíženy myšlenkami o tom, co to je. Co to má být, zda to má být, nebo nemá ....Teprve se učí. Mají mysl prázdnou a informace k nim proudí bez myšlenkových zábran. Vidí a vnímají vše tak, jak to je, bez vyhodnocování rozumu, zda to existuje, nebo ne.

Ještě jedna poznámka k Bohu.

Asi, ani si neumíte představit, jak je Bůh smutný a unavený z toho, jak mu spíláte. Jak na něj vše svádíte. Jak ho ze všeho viníte. Jak se na něj zlobíte.

Proč to udělal?

Proč to dopustil?

Proč tomu nezabránil?

Proč?

Kde je nějaká spravedlnost?

Je unavený z toho, jak mu vkádáte do úst slova, která neřekl ve formě příkazů - přikázání, zákazů, pravidel, nařízení, co smíte, co nesmíte, jací máte být a když takoví nebudete, nebudete plnit tyto příkazy a slova, která nikdy neřekl, nebude vás milovat. Naopak vás potrestá.

Je unavený z toho, jak mu dáváte a přisuzujete lidské, domělé ušlechtilé vlastnosti, lidské myšlení a lidskou podstatu a podobu.

Jak se oháníte slovy, která nikdy neřekl.

Že po vás chce to a to. Když to splníte, bude vás milovat.

Je unavený z toho, jak si z něj někdo – člověk – náboženství udělalo nedosažitelnou modlu, která je obrazem dokonalého člověka.

Bůh je bezpodmínečná láska. Bezpodmínečná láska nikoho nesoudí, netrestá, nedává příkazy a zákazy, nekupčí s láskou něco za něco. Jak by mohla, když je bezpodmínečná. Neklade si žádné podmínky. Pouze je.

Ten, kdo si v nás klade podmínky, je náše lidská, rozumová podstata, ego.

Ten, kdo v nás nás trestá, je opět a jenom náš rozum, ego, svědomí.

To my lidé svou myslí, tím, že se svobodně rozhodujeme, roztáčíme kolo života, bytí jak svého, tak i těch ostatních.

To my lidé se svobodně rozhodujeme skrze rozum, co uděláme. Jak se zachováme. Jen my sami o sobě rozhodujeme, čemu a komu nasloucháme.

Srdci – duši - intuici, nebo rozumu – egu.

To je poze naše odpovědnost. Ne Boží.

Bůh za to nemůže, jak my se rozhodneme a proč se tak rozhodneme, co nás k tomu vede.

Bůh nemůže jít proti naší vůli, změnit to, změnit nás.

Může nám pouze ukázat cestu, co je pro nás dobré, ale nemůže nám to vnutit proti naší vůli. Co uděláme. Jak se rozhodneme. Může to pouze sledovat a chápat.

On chápe, že potřebujete dělat špatná rozhodnutí, aby jste vy sami přišli na to, že byla špatná a proč, v čem. Aby jste poznali své motivy, které vás k tomu vedli. Aby jste poznali, odkud se ve vás vzali. Komu jste v tu chvíli naslouchali. Duši - Bohu, nebo rozumu – egu. Světlu ve vás, nebo temnotě ve vás.

Bůh ví, že toto je jediný způsob, jak v sobě rozeznat světlo od tmy. Jen skrze vlastní zkušenost. Jen skrze špatná rozhodnutí. Bez tohoto, této zkušenosti bychom nevěděli, že byla špatná. Že nám ublížila a jak nám ublížila.

Bez tmy – temnoty v nás bychom nikdy nepoznali, nenašli světlo v nás.

Tak proč by vás za to měl trestat?

Proč by vám měl něco zakazovat?

Proč by vám měl něco přikazovat?

Jediný, komu ublížíte, jste vy sami. Vy neublížíte Bohu, ale sobě. Lásce a světlu ve vás samých.

Bůh nevymysle Boha, ale člověk. To člověk ho vymyslel.

Bůh je, vždy byl a vždy bude bezpodmínečná láska.

A bezpodmínečná láska se neřídí lidským rozumem, lidským řádem, lidskými pravidly, lidskou spravedlností.

Dělá pouze to, co má. Dává a vrací vše do rovnováhy.