DUCHOVNÍ PRÚVODCE

Jak se z nás stávají duchovní průvodci zde na zemi pro ty, co se rozhodnou změnit svůj život.

Kdo je to duchovní průvodce?

Je to obyčejný člověk, stejně jako všichni ostatní. Z masa a kostí. Není na něm nic vyjimečného.

Jen dostal do vínku určité vlastnosti a schopnosti, které jiní buď nemají, nebo mají, ale nejsou aktivní. Spí. Nebo k nim dotyčný z nějakého důvodu nemá přístup.

A duchovní průvodce pomáhá hledajícímu, co se rozhodl změnit svůj život, změnit svůj zajetý způsob myšlení, změnit své chování a reakce na vzniklé situace, aby se naučil pracovat sám se sebou skrze sebe sama.

Pomáhá mu rozkódovat a vyznat se v tom, co se děje a proč se to děje.

Duchovní průvodce nedělá žádné závěry o tom, co se děje skrze rozum a skrze naučené postupy, vyhodnocování skrze vědní obory a nauky o lidském chování.

Duchovní průvodce pracuje skrze svou intuici a své schopnosti v odosobněném stavu, v bezpodmínečné lásce.

Nehodnotí rozumem, co se děje a proč se to děje na základě naučeného, rozumového vyhodnocování.

Duchovní průvodce je pouze pozorovatel. Bez účasti emocí, pocitů a touhy pomoci, zachránit, ochránit.

Jen sleduje nit, vlákno klientova příběhu a života, na které je v tu chvíli napojen a je jeho součástí. Vidí a vnímá skrze svou duši a vědomí – bezpodmínečnou lásku vše tak, jak se to stalo. Pravdu. Bez vyhodnocování. Vidí i to, co klient sám nevidí, nebo k tomu nemá přístup.

Duchovní průvodce ví kde a v čem je problém. Ví, znamená, že to vidí skrze intuici, své vlastní vědomí, které to sleduje jako pozorovatel. Jako kdyby se díval v kině na promítaný film. Neúčastní se toho.

Duchovní průvodce nemá připravenu dopředu žádnou strategii, jak to bude řešit. Nečerpá z minulých forem řešení. Že to bude řešit stejně, jako posledně. Zvolí stejný postup.

Duchovní průvodce se nechá vést svou vlastní intuicí a reaguje tak, jak mu to přijde. Ví, že každý člověk, každý jedinec a každý otisk – minulé já, je jiný, jinak myslí a na každého platí úplně něco jiného. Vždy je potřeba zvolit jinou strategii, jiný přístup, jiný způsob, jiná slova, jiné prostředky a to právě skrze intuici a ne naučené.

Duchovní průvodce nelpí na výsledku. Teď, dodělat, dokončit, zachránit.

To si určuje klient sám dle toho, jak on je na to připraven. Duševně i mentálně. To je potřeba respektovat a netlačit klienta někam, kam on sám nechce, na co není připraven pochopit jen pro to, abychom jemu a sobě něco dokázali.

Duchovní průvodce nevysvětluje a neříká klientovi, co vidí, co ví.

Jen vnímá, kde a v čem klient sám sobě lže, kde se mýlí, kde to špatně chápe, kde je mu podsouvána jiná pravda někým jiným, kde v tu chvíli pracuje ego, fantazie, výmysl rozumu.

Úkolem duchovního průvodce je klienta navést skrze správně zvolené otázky na jeho – klientovu pravdu – duchovní pravdu – skutečné dění celé události, jak se to doopravdy stalo, ne pravdu vymyšlenou a překroucenou rozumem. Na jeho vlastní pochopení, co se děje a proč se to děje.

A dostáváme se k tomu hlavnímu a zásadnímu.

Duchovním průvodcem nemůže být někdo, kdo sice má schopnosti, ale nemá vyřešené své vlastní problémy.

Nemá vyřešené a zpracované své ego. Neví, jak jeho vlastní ego pracuje. Na co ho dostává.

Nemá vyřešené a pochopené své vlastní emoce.

Nemá vyřešené a pochopené své negativní vlastnosti.

Nemá vyřešené a pochopené své vlastní strachy.

Nemá v sobě vyřešené a pochopené své vlastní zlo.

Odmítá zlo jako součást všeho.

Nemá pochopeno, co je to Bůh.

Nemá pochopenu a zpracovánu energii sebelásky, sebehodnoty, sebeúcty a pokory.

Nemá pochopenu a zpracovánu v sobě smrt.

Nezná zákony vesmíru, Boha - bezpodmínečné lásky. Co se smí a co ne. A proč to tak je. Zákony rovnováhy a spravedlnosti ve formě energií.

Nedisponuje energií bezpodmínečné lásky a neumí s ní zacházet.

Podceňuje a nerozumí energii zla a chce jí určovat svá pravidla skrze rozum.

Nemá svůj rozum, myšlenky a ego pod kontrolou.

Neumí kdykoliv a kdekoliv vypnout rozum a jen být.

Nechápe a neví, nepřijímá, že moudrost není v rozumu, naučeném, jak si rozum myslí, že to je, ale v duši, v jejích prožitých životech – zkušenostech.

Kdo toto vše nemá minimálně ze 70% zpracované a pochopené skrze své vlastní minulé životy, práci sama na sobě, nemůže se považovat za duchovního průvodce. Není duchovním průvodcem.

Jen si na něj hraje. Jeho ego a rozum si na něj hrají.

U takovýchto lidí funguje z 80% rozum a ego a z 20% moudrost duše.

Tito lidé pak jedou přes rozum, naučené, co je někdo naučil na nějakém semináři, na jejich myšlenkách, na cizích pravdách, cizích postupech a díky tomu nejsou schopni myslet sami za sebe. Vyhodnocovat sami za sebe skrze svou duši.

Nalézt skrze svou vlastní duši a její moudrost pravdu, která je platná pro teď a tady a konkrétního člověka.

Díky těmto seminářům, postupům, napojováním se někým někam, dodržováním naučeného, postupu někoho se jen napojují na všechny ty, co si tím prošli před ním a všichni jsou propojeni dohromady skrze tuto myšlenku, tento postup a sdílí spolu všechny své nevyřešené problémy a myšlenkové pochody, vyhodnocování a způsob vyhodnocování.

Jeden velký chumel, kde není možné určit, co je vaše vlastní a co ne. Takovou sílu má lidská mysl, rozum – myšlenka.

Takové menší kolektivní vědomí skrze jednoho člověka a jeho přesvědčení, kterému jste uvěřili a převzali za své. Že je to i vaše pravda.

Vaše schopnost. Váš vlastní postup a řešení.

Skrze naučené, postup, který není váš.

Není to vaše vlastní moudrost a pochopení.

Jen převzatá od druhého.

Kopírování a suplování někoho, něčeho.

Pro rozum a ego je to totiž to nejlehčí, nejjednodušší.

Nmusím totiž řešit sám sebe. Spoléhám se rozumově na techniku, kterou jsem se naučil.

Rozumu to dává smysl. Rozum to chápe. Když to rozum chápe, znamená to, že vím. Že si s tím rozumově vím rady.

Rozum a ego si lebedí, jak už ví. Duši k tomu nepotřebuje. Zapátrám v paměti, co mě učili, jak to mám dělat a budu hned vše vědět. Budu se hned se vším vědět rady. Budu na vše připraven. Nic mě nezaskočí.

Toto NENÍ DUCHOVNÍ PRÚVODCE.

Jen průvodce svého vlastního rozumu a ega.

Není to lehké, vzdát se svého rozumu, naučeného, všeho, co znám, co jsem kdy slyšel, četl. Cizích myšlenek, cizích moudrostí a postupů.

Přistupovat ke všemu s otevřenou myslí a říct si, teď nic nevím. Nic neznám. Jsem prázdný a spoléhám se jen sám na sebe, své pocity, své emoce a svou duši a její moudrost.

Nic dopředu nehodnotím a nepředjímám, zda je to správné, nebo ne. Zda je to špatné, nebo ne.

Jen takto lze najít pravdu, skutečnou pravdu nezkreslenou rozumem a naučeným.

Při práci duchovního průvodce platí úplně jiné zákony, než ty lidské, naučené, přejaté, přijaté. Zde pracujete s energiemi a jejich informacemi, které nesou a které se nemusí shodovat s tím, co vy si myslíte rozumově.