BLOK
Dnes se budu zabývat tématem : bloky.
Jedna žena položila dotaz, jak odblokovat druhou čakru.
Má odpověď zněla : jak ví, že ji má zablokovanou a co si myslí, že se stane po odblokování? Co od toho očekává? Jakou změnu a v čem?
Co je to blok? Blok je překážka. Tedy jak odstranit překážku?
Jak chcete odstranit překážku, když nevíte, z čeho je ta překážka vytvořena?
Může být mentální, emocionální, duchovní nebo duševní.
Je to jakýsi špunt z nahromaděné energie, který brání tomu, aby mohly tělem proudit energie a informace. Aby tělo pracovalo tak, jak má.
Z toho vyplývá, že není pouze jeden blok, ale je jich více.
Blok není možné jen tak odstranit, rozpustit, prošťouchnout, protože není na hmotné úrovni a v mnoha případech je utvořen z více druhů různých energií.
Co s tím?
Je potřeba nalézt příčinu, která tento blok vytvořila. Jak ji ale najdeme, když o ní nevíme?
Pokud umíme pracovat s léčivou energií, nebo s bezpodmínečnou láskou, či je někdo, kdo toto umí, prvním krokem je to, že zjistíme, kde ten blok máme. Kde v těle ho máme.
To lze zjisti podle toho, co nám dělá v současnosti problémy a ke které oblasti těla a orgánům v těle se ty problémy vztahují, jakým způsobem se projevují.
Dlaším krokem je, že požádáme bezpodmínečnou lásku o pročištění tohoto bloku. Pročištění neznamená, že zmizí. Znamená to, že pročištěním se nám zviditelní a vysoupí do popředí jednotlivé složky - energie, z kterých je tento blok utvořen. Tedy můžeme ho přečíst.
Dalším krokem je nalézt emoce, které tento blok vytvořily, z kterých je tento blok vytvořen. Vždy jsou to emoce. Vždy.
Když najdeme jednotlivé emoce, z kterých je blok vytvořen, opět požádáme Boha - bezpodmínečnou lásku o pročištění těchto konkrétních emocí.
Zase, pročištění není odstranění.
Pročištění znamená, že se nám otevře přístup k tomu, jak, kdy a kde vznikly.
Pak můžeme začít řešit jednu emoci po druhé.
Proč jednu po druhé a ne všechny najednou?
Protože každá ta emoce vznikla za jiných okolností, má jiný příběh a může mít i jiný čas. Nemusí to být pouze teď a tady v tomto životě.
Může se vztahovat i k jinému životu, z kterého jsme si tuto emoci přitáhli do současnosti jako vzpomínku, paměť buněk ..... protože jsme tam, tenkrát nepochopili proč a neodpustili.
Hledáme příčinu - život, tedy kdy tato emoce vznikla úplně poprvé, za jakých okolností.
Zjistíte, že v tom příběhu, kdy tato emoce vznikla, hraje roli jak naše myšlení v tu chvíli, tak naše rozhodování, jednání, naše motivy, proč jsme tak jednali a emoce a pocity, které jsme tam měli.
Vše pěkně komplexně. Je potřeba pochopit ten příběh, tedy sami sebe v tom příběhu, naši úlohu v tom příběhu a čemu nás to mělo naučit.
Dalším krokem je si to odpustit. Ať se tam stalo cokoliv, ať se to stalo nám, bylo nám ublíženo, nebo jsme ublížili my sami druhým. Přijmout ten život takový, jaký byl, smířit se s ním a odpustit si. Odpustit druhým. Už ho není možné změnit, napravit, udělat to lépe. Obviňovat sebe a trestat se za to, obviňovat druhé, lpět na pravdě, na pomstě, na odplatě, trestat druhé. Jak vidítě, k ničemu to není a pouze si tím ubližujete teď a tady. Odpuštění dáváte sobě. Když odpouštíte druhým, děláte to pro sebe, ne pro ně. Vzdáváte se tím toho trýznivého pocitu odplaty, který ve vás rozdmýchává ty emoce, které jste tam měli a které vám teď a tady v tomto životě ubližují. Když se mám rád, tak proč bych si takto ubližovat stále dokola a dokola?
Když si doopravdy odpustíte, ne rozumem, ale celou svou bytostí, že jste se tak rozhodli, emoce, která je součástí bloku, který řešíte, zmizí.
Pouze tímto způsobem lze odstranit blok. Kousek po kousku. Jednu emoci - příčinu po druhé.
Jiný způsob není, jiný neexistuje.
Jak sami vidíte, není to tedy práce šup, šup, ale práce sama na sobě, kterou za vás nikdo udělat nemůže, pouze vy sami. Nikdo jiný neví, co se stalo, pouze vy a jen vy to můžete vyřešit a pochopit.
Tímto způsobem pak odstraníme blok. Kousek po kousku, ze kterého je ten blok utvořen.
Poznámka : pochopená a odstraněná emoce se vztahuje pouze k příběhu a k bloku, který řešíme.
To neznamená, že už tam tuto emoci nikdy nebudeme mít.
Budeme, ale bude se vztahovat k úplně jinému příběhu, který zatím neznáme a bude potřeba ho nalézt, pakliže nám tato emoce bude ubližovat.
Takto, díky tomuto, díky pochopení a odpuštění získává naše duše moudrost a s ní i my, jako lidské bytosti. Tato moudrost naší duše se pak stává naší součástí, skrze prožité, zažité na vlastní kůži.
Zjistíte, že se vůbec v ničem nelišíte od druhých lidí, které teď a tady odsuzujete za jejich jednání, chování a myšlení. Za to, co udělali. Za to, jací jsou.
Že jste dělali úplně to samé, co vám na druhých vadí. Jen jste na to zapoměli. Bylo vám to a vaší duši zatemněno, byl vám znemožněn přístup ke vzpomínkám vaší duše, vzpomenout si, do doby, než budete připraveni to pochopit a odpustit.
Touto postupnou prací na sobě, odpouštěním sobě i druhým, čištěním své minulosti se začnete na druhé dívat jinak.
Budete rozumět tomu, proč to tak je.
Že i oni, stejně jako vy si tím vším musí projít, aby nabyli svou vlastní zkušenost, poznání, pochopení a moudrost.
Přestanete je soudit, přestanete je zachraňovat, přestanete jim říkat, co je správné a co není, nutit jim svou pravdu, své poznání. Budete chápat, že oni ji nemohou poznat a pochopit, mají zavřené dveře, nemají k tomu přístup, nemají přístup k pravdě, ke své pravdě o tom, jak to doopravdy je, bylo, dokud k tomu nedozrají sami a tím se jim dveře otevřou.
Dokud se oni sami nerozhodnou pro tuto cestu, která je bolestivá a která otevírá staré rány, aby tyto rány mohli být očištěny skrze odpuštění.
K tomuto rozhodnutí není možné druhého nutit, přesvědčit, dotlačit.
To přichází samo, až když je na něj člověk připraven.