SCHYZOFRENIE, ROZDVOJENÁ ČI VÍCEČETNÁ OSOBNOST.
1 část.
1. V první řadě si uvědomme, že jsme jako lidé utvořeni ze 3 částí.
Tělo, mysl - rozum a duše.
To celé jsme my.
Jedno bez druhého bychom už nebyli my.
Není duše, není život – energie pro tělo.
Není mysl, není uvědomování si sebe sama, že jsem.
Není tělo – neexistujeme ve hmotě.
Není možné to rozdělit, odddělit. Tyto 3 části jsou navzájem propojeny, prolínají se a působí na sebe navzájem.
Není možné říci, kde končí jedna část a začíná druhá. Rozdělit nás na 3 samostatné části, bytosti.
2. Další důležitá věc je, uvědomit si, že duše, aby mohla jednat a konat, cítit, zažívat a uvědomovat si sebe sama, že je, k tomu potřebuje ty zbylé 2 části.
Když řeknu JÁ JSEM, duše si vědomuje svou existenci skrze tělo a myšlenku teď v prostoru a čase. Projevila se skrze myšlenku.
Bez těla pouze je. Je to energie, soubor všech informacích o nás samých.
3. Duše se sem opakovaně vrací, aby nasbírala co nejvíce zkušeností v lidském těle skrze mysl, jednání, konání …. Její jednotlivé lekce – životy pak určují její další život a vývoj v lidském těle – naplánovaný osud. My to nazýváme karmou.
Pokud připustíme a přijmeme toto, že se sem ta samá duše opakovaně vrací, ale pokaždé má jiné tělo, tak co nás, naše tělo a naše vlastnosti, schopnosti utváří ?
Jsme chtě nechtě utvořeni ze všech těch lidí, kterými jsme kdy byli do této výsledné podoby.
A všechny ty naše podoby, naše životy jsou, existují jako záznam v prostoru. Jako energie, stopa, kterou jsme zanechali se vším, co k tomu patří. Myšlenky, pocity, emoce, volby, činy …. Tedy náš projev v prostoru skrze energie.
Pokud tento záznam, stopa není vyčištěna skrze pochopení, přijetí a odpuštění, má na nás vliv.
4. Další důležitá věc je ta, že když umřeme, většinou zde jako ten otisk, záznam zůstáváme.
Naše duše není schopna si vzpomenout na to, čím doopravdy je. Je ovlivněna naším rozumem, myslí a má stále dojem, že je člověk a že má tělo. Tudíž se chová a myslí i po smrti těla jako člověk. Má kolem sebe iluzi rozumu, že má tělo. Je to echo, energie vzpomínky, energie záznamu v prostoru. Ta myšlenka já jsem, která vzniká jen díky tělu a rozumu. Uvědomění si sebe sama skrze tělo a mysl.
Zde vidíte, jakou sílu má samotná myšlenka, když člověk, lidská bytost si myslí, že je jen hmota a rozum. A že z něj člověka dělá pouze a jenom rozum.
Těchto duší, lapených v této iluzi, že jsou stále lidmi a mají tělo, je zde více, než si dokážete představit.
Díky tomuto nemohou odejít. Jsou zde chyceny svým vlastním životem a vzpomínkou na něj.
Jsou všude kolem nás.
Tím se dostáváme k problému schyzofrenie a rozdvojené či vícečetné osobnosti.
Jsme přijímač i vysílač zároveň. Tedy přijímáme z prostoru a vysíláme do prostoru.
Jsme zesilovačem i rezonátorem. Záleží na našem mozku a na jeho schopnosti se naladit a vyladit na tyto energie, záznamy v prostoru a také na jeho schopnosti je správně přečíst a převést do myšlenky.
Jako malí jsme toto uměli. Proč? Nebáli jsme se. Bylo to pro nás něco přirozeného. Viděli jsme neviditelné. Slyšeli jsme neslyšitelné. Náš mozek dokázal číst energie a rozlišit jednu od druhé. Přečíst jejich informaci. V podstatě se dá říci, že náš mozek a rozum plně spolupracoval s duší. Nebyl zahlcen všemi těmi názvy, postupy, strachem. Co je dle druhých pravda a co není. Našemu rozumu to bylo jedno, co to je, jak se to jmenuje. On to věděl skrze duši.
Postupně, jak získáváme a vtiskáváme si jednotlivé názvy pro hmotu, hmota + název, náš rozum přestává vnímat to, co název nemá. Umí pracovat pouze s tím, co má název. Pracuje již pouze s naučeným, skrze naučené, skrze vzorce.
Toto vše, co jsem napsala je důležité, aby jste byli schopni pochopit, co se děje v lidském mozku. Že to není výmysl, rozmar, blud druhého jen pro to, že váš vlastní mozek to nevnímá, nepřijímá a neumí to přeložit.
Pro ty druhé to je, existuje, je to skutečné. Oni to vidí, cítí, slyší, děje se jim to teď, jsou tím. Pro ně se v tu chvíli stírá hranice času. Čas není. Minulost je teď.
POKRAČOVÁNÍ - 2 část
Vše, co jsem napsala v prvním díle, úzce souvisí s touto tematikou.
Všechna naše minulá já, všechny naše existence, které existují v prostoru jako záznam díky myšlence skrze tělo a mysl - JÁ JSEM, nemohou přestat existovat, dokud si neuvědomí, že už nejsou. Že už není JÁ JSEM, ale je pouze jen to, co ví bez lidské myšlenky.
Což náš rozum za života, tak jako po životě nedává. Nechápe, nerozumí.
Jak mohu být a existovat bez myšlenky, že jsem.
Je to velice těžké to tomu otisku vysvětlit.
Dokud tyto naše otisky, naše minulé existence jedou na této myšlence, stále oživují skrze sebe a pocit, že jsou a existují vzpomínku na život, který prožili, tím se jejich vzpomínka prolíná s naší současnou existencí a má na nás vliv skrze jednu společnou duši. Protože oni jsou my a my jsme oni. Jen v jiném čase, v jiné fyzické podobě.
To je to, co náš rozum nazývá jinou realitou. Jinou dimenzí. Že existujme vícekrát.
Ano, je to tak. Je to vzpomínka naší duše, která existuje v prostoru jako záznam a čeká na to, až tento záznam bude objeven, načten, opět prožit skrze toho, kým jsme byli, pochopen tím, kým jsme byli a přijat tím, kým jsme byli jako něco, co se stalo a není možné to změnit. Přijat a ten někdo tam v té minulosti si odpustí. Tím přestane tento život mít na nás vliv. Již k nám nemá jak jít tato energie a ovlivnovat nás skrze myšlenky toho, kým jsme byli. Jeho strachy, pocity, emoce, myšlenky ….. Jeho JÁ JSEM přestane existovat. Zůstane pouze duše – energie, která VÍ. A toto VÍM – minulost se pak může propojit s námi skrze jednu společnou duši - současnost. To, co ví ta duše v minulosti, ví automaticky i duše v současnosti. To je ta duchovní moudrost, kterou hledáme a která se nezakládá na rozumu, naučeném, ale na prožitém.
Tak a teď k těm psychiatrickým diagnózám a názvům, s kterými si vlastně nikdo neví rady.
Co to způsobuje? Jak to vzniká?
VŠE JSOU TO NĚČÍ VZPOMÍNKY.
ZÁZNAMY PROŽITÝCH ŽIVOTÚ V ČASE, buď naše vlastní, nebo cizí, kdy tyto životy stále existují a projevují se skrze myšlenku, že jsem, že stále existuji.
A my, náš mozek ve spolupráci s duší, nebo bez ní se na tento druh energie – záznam naladí. Přijímá tyto energie. Bohužel, mnohdy je ten záznam, ten někdo tak silný, jeho myšlenka je tak silná, že vám zastíní teď a vy nejste schopni rozlišit a oddělit teď, co je vaše, skutečnost od minulosti. Máte vše dohromady. Působí na vás oboje najednou skrze mozek. Vy to vidíte, cítíte, slyšíte, jste tím někým, jste tam a zároveň jste zde. Nejste schopni si uvědomit čas. Rozlišit čas. Své já, teď a tady, v tomto čase.
Toto se většinou označuje jako schyzofrenie, paranoja. Kdy opětovně prožíváme něčí vzpomínku jako by se to dělo teď. Může být naše vlastní, nebo cizí.
Důležité je si uvědomit, že tato vzpomínka funguje úplně stejně, jako když máte sen. I ve snu je to pro vás skutečné a nejste schopni si v tu chvíli uvědomit, že je to sen. Cítíte, slyšíte, mluvíte, jednáte, konáte, máte pocity a emoce. Vše je skutečné a reálné.
Rozdíl je pouze v tom, že vy se probudíte a uvědomíte si, že to byl sen a od něj vás odděluje tato realita, uvědomění si této reality a sebe sama v této realitě.
Což tito lidé nedokážou. Realita teď a tady není, neexistu
je. Je jen realita toho, co vidí a cítí.
Jejich mozek to nedokáže rozlišit.
Není možné takovému člověku, kterému se to děje pomoci, dokud ho nezklidníme.
Je potřeba zabránit jeho mozku v přijímání těchto signálů.
Tedy skrze léky, které tuto funkci potlačí, aby ten dotyčný našel sám sebe a začal si uvědomovat sám sebe v této realitě.
Až pak můžeme začít pomalu poodkrývat závoj toho, co se stalo.
Není myslitelné, abychom přesvědčovali druhého, že je to výmysl, že to není pravda. Že je blázen. Protože on vlastně blázen není, že? Jeho mozek jen vnímá jiný čas a přenáší ho do něj nazpět.
Práce s takovým člověkem vyžaduje trpělivost, znalost, přijetí, že je to skutečné a také obezřetnost.
Chce to mnoho zkušeností, vědět, jak to funguje a umět hledat ty správné otázky, které dotyčného, pacienta navedou k němu samému teď a tady. Umět rozklíčit minulost a ukázat, že je to minulost. Dát tam ten čas. Hranici času.
Pokud pacient zažil jako jiný člověk život, ve kterém byl pronásledován, šlo mu o život, musel se skrývat, nevěděl, kdo je přítel a kdo nepřítel, a nyní si na to vzpomněl, jeho mozek se na tento jeho život naladil, je tím člověkem znovu. Znovu to prožívá, znovu to zažívá, jako by nikdy neumřel.
Toto nazýváme schyzofrenií, paranojou.
POKRAČOVÁNÍ – 3 část
A nakonec zde máme téma : rozdvojená či vícečetná osobnost.
Pokud se na tento název podíváme, říká, že v nás není jen jedna osoba, ale je jich více.
OSOBA. Někdo, kdo sebe vnímá že je, že existuje.
Jak jsem napsala, osoba, osobnost vzniká na základě toho, že duše si uvědomuje skrze lidskou mysl sebe sama, že je.
Psychiatři i psychologové si myslí, že tyto osoby v nás si
vymyslel náš rozum.
Jenže …..
Vezměte si, že jste vy a ve vás jsou ještě 3 jiné osoby. Když budete mluvit s každou zvlášť, zjistíte, že každá tato osoba má svou vlastní identitu. Své vlastní já. Své vlastní zážitky, vzpomínky, charakterové vlastnosti, ba i vlastní hlas a jeho zabarvení.
Může ve vás být učitelka hudby, která v tu chvíli, kdy převezme kontrolu nad vaším fyzickým tělem, umí hrát na nějaký nástroj, rozumí notám, zná skladatele, skladby, kdy která vznikla, kdo ji složil i kdy.
Kdyby si tuto osobu vytvořil a vymyslel náš rozum, jak by toto vše mohl umět a znát, když jste to nikdy v tomto současném životě nestudovali?
Takže opět je to buď vzpomínka na váš minulý život, s kterým jste se propojili a jste jeho součástí skrze svůj vlastní otisk, nebo se na vás napojila cizí duše a její otisk v čase. Vlezla do vás, protože jste tomu v určité chvíli byli otevřeni.
Jak jsem napsala, těchto duší, co jsou zde díky tomu, že si stále myslí, že jsou lidmi, je velice mnoho. A pokud mohou mít i fyzické tělo, které se jim nabízí, klidně si do něj vlezou a budou se o něj dělit s vaší duší.
Některé to udělají záměrně, že se vás neptají, některé, protože vám chtějí pomoci, některé, protože u vás hledají bezpečí, schovávají se. Některé z vypočítavosti. Některé, protože vaše tělo chtějí využít pro pomstu, škodit, jiné, aby se vyhnuli spravedlnosti ….
Většinou se jim tato možnost otvírá při obrovském napětí, stresu, traumatu, bolesti, při anestezii, opilosti, drogách. Když si přejeme, aby nám v té chvíli někdo pomohl.
Já osobně jsem na toto citlivá. Ale jsou lidé, co to necítí, že je v nich i někdo jiný a oni se chovají jinak.
Pokud je v jednom těle více osob, je těžké pro toho původního se v sobě vyznat a rozlišit, co jsou jeho vlastní myšlenky a které ne.
I zde, v některých případech je potřeba nasadit léky a až pak začít řešit, o co jde.
Dležité je, najít a rozlišit tyto osoby, které zde teď
a tady, v tomto těle nemají co dělat.
A s těmito osobami pracovat. Skrze otázky.
Proč jsou zde?
Proč v tomto těle?
K čemu ho potřebují?
Co chtějí?
Čeho se bojí.
Před čím utíkají.
Co si neodpustili?
S čím se nesmířili?
Co tak hrozného se jim stalo, že na to nedokáží zapomenout?
Opět, toto může provádět jen zkušený terapeut, která ví a zná. Má zkušenosti a ví, pozná, kdy ten někdo lže, vymýšlí si.
Zde není na místě lidskost, soucit, hodnocení, opovržení, ztotožňování se ….
Zde je jen holá pravda. Bez emocí a pocitů. Objektivní a nezůčastněný pohled bez doměnek, jak my si asi myslíme, že to bylo.
Ne. To je cesta do pekla. Past, do které se chytíme my sami.
Zde jde pouze o jedno. Dostat toho někoho, kdo je v nás a nemá tam co dělat, do světla.
Tedy aby pochopil, přijal sebe a život takový, jaký byl a odpustil si to.
Žádné vyhánění, nátlak, vyhrožování. To on sám se musí pro to rozhodnout. Že chce odejít.
A je na nás, jak ho k tomuto rozhodnutí dovedeme.
POKRAČOVÁNÍ - 4 část
Poznámka :
Ten, kdo si myslí, že se to dá naučit skrze nějaký seminář, návod, vymyšlený postup, že toto znamená toto, že tímto je myšleno toto …., tak na to hezky rychle zapoměňte.
Zde nemá rozum co dělat. Žádný postup není, neexistuje. Zde se pracuje v odosobněném stavu skrze vaši duši.
To znamená, že jste při této práci v podstatě na tom stejně, jako pacient. Jen vy si uvědomujete a rozlišujete tyto reality. Dokážete mezi nimi vědomě přepínat a uvědomovat si je.
Nevede vás rozum, nevede vás touha pomoci, nevede vás chtění, zlost na ten otisk...
Nevede vás ego, vyřešit to za každou cenu.
Vede vás vaše duše, která vám sama ukazuje a říká, co máte dělat a vy jí věříte.
Občas se stane, že vy sami tomu nerozumíte. Váš rozum tomu nerozumí. Nechápe.
Ale on tomu nepotřebuje rozumět. Vaše duše ví i bez rozumu.
Stačí jí věřit a nelpět na výsledku.
Důležité je nemít strach a věřit svému vnitřnímu pocitu. Ne rozumu.
Nepomáhat skrze rozum a naučené. Nedělat své vlastní, rozumové závěry, které se nám nabízí jako to jediné možné,
protože nám to dává smysl.
V podstatě jste v tu chvíli úplně stejný blázen, jako on. Někdy vidíte to samé, co on. Cítíte to, co on. Slyšíte to, co on. Nebo vidíte něco jiného, než on.
Rozlišit, co je vaše a co je jeho. Co je pravda a co lež. Skrze pocit.
Na vás je se v tom vyznat. Netahat tam své vlastní myšlenky.
Nechat to plynout a nechat, aby se pravda sama objevila bez vašeho chtění ji za každou cenu nalézt.
Netlačte na ni. Netlačte na sebe. Netlačte na druhého.
Intuice není nic jiného, než to, že slyšíme svou duši, co nám říká. Tedy schopnost ji slyšet a vnímat a na základě ní jednat. Bez rozumu.
No, jde také o to, zda to má být jeho zkušenost. Pokud ano, tak s tím nic nenaděláte. Nemůžete jít proti jeho zkušenosti. Pokud ne, je tam cesta. Otázka tedy zní, zda smíte a je to potřeba mu pomoci.