ODPUŠŤENÍ
Odpuštění je ta nejtěžší věc na světe a není, neexistuje na něj žádná technika.
Když se rozhodnete odpustit, hned vám v mysli naskočí celý příběh se všemi emocemi a pocity, co jste u toho měli a cítili, jako by se to opět dělo teď a tady.
K tomu myšlenky typu, proč?,co tí myslel?, co si o mě myslí?, co tomu řeknou lidi?. co bude?
A zároveň s tím další typ myšlenek, ale, když, protože, ale to nejde, protože, nemohu protože, co když.....
Jediné, co lze v takovém případě udělat je, podívat se na všechny ty důvody, proč to nejde a uvědomit si, co to se mnou v tu chvíli dělá. Jak to se mnou cloumá, jak se cítím bezmocný, malý, ponížený, pokořený, sražený, zraněný, méněcenný, zbytečný .....
A jediné, co chci je, aby to přestalo. A myslím si, že pokud to přestane, budu v pořádku a už mi to nebude ubližovat.
A přestane to tehdy, pokud to tomu druhému vrátím.
Udělám mu to samé, co on mě.
Ať to taky zažije a pocítí, jak mi bylo. Že se mu pomstím, budu vymýšlet jak, jakým způsobem v domnění, že se mi uleví.
Co vlatně v tu chvíli dělám?
Roztáčím kolo příčiny a důsledků, kdy si oba dva budete stále dokola a dokola ubližovat a předhazovat vinu a křivbu, typu ty jsi mi uděla tohle, tak já jsem ti udělal tohle, kdy ani jeden nechce uspoutit, protože už se to tak nakupilo, ža ani jeden nedokážete ustoupit a říct dost a ani nevíte, proč to vlastně vzniklo.
Nebo nemám možnost to tomu druhému vrátit a pak se užírám den za dnem, víc a víc svou vlastní křivdou, vinou ....
V obou případech se ze mne stává zlý a nešťastný člověk, který ubližuje sám sobě. Je zaslepený svými emocemi, nevidí to a díky tomu ubližuje i druhým.
Je potřeba si uvědomit, že mi odpustit nedovolí můj vlastní rozum, mé vlastní myšlenky, nedokáži se smířit s tím, jak se to stalo a proč se to stalo buď že to nechápu, nerozumím tomu, nebo si tam dávám své vlastní vysvětlení a závěry, proč to ten druhý udělal.
A to mě prostě nepustí.
Drží mě to v kleštích a já to prožívám stále dokola a dokola.
Víte, odpuštění není slabost.
Neznamená to, že jste slabí, že když tomu druhému odpustíte, je to smazáno, neexistuje to a ten druhý je osvobozen od činu, který udělal.
Ne, není.
On si ponese své vlastní následky - důsledky svého činu, dřív nebo později, s tím rozdílem, že vykonavatelem spravedlnosti nebudete vy, ale někdo jiný.
Vy mu odpuštením neulevujete, nezbavujete ho odpovědnosti a důsledků, ale ulevujete pouze a jenom sami sobě.
Odpuštěním a smířením se s tou danou situací, která se stala, tak jak se stala a jejím přijmutím bez pitvání proč a nač skrze rozum si dáváte lásku.
Odpuštění je nejvyšší akt lásky sám k sobvě.
Kdy se na sebe podívám, uvědomím si, co to se mnou dělá, jak mi to ubližuje a rozhodnu se, že už ne, že se mám rád, tak proč bych si takto ubližoval něčím, co se stalo a je již v tuto chvíli minulostí, kterou není možné znovu prožít, změnit, napravit. Jen přijmout, smířit se s ní v sobě a odpustit.
A toto lze pouze v naprostém klidu, kdy všechny emoce a pocity sebou nechám projít, nezkoumám je, nepřemýšlím nad tím.
Počkám, až se uklidním, až všechny emoce a myšlenky na tu událost odejdou a já v tomto naprostém klidu, vákuu rozumu odpustím, protože jsem se tak rozhodl.
Chce to čas, chvíli to trvá, než se úplně zklidníte, zklidníte svůj rozum a myšlenky, které tam budou neodbytně dávat důvody, proč ne.
Odpustit, opravdu odpustit lze pouze bez myšlenek, ve chvíli, kdy tam není nic, jen láska k sobě a k druhému.
A toto je nejtěžší věc na světě.
Ale stojí to za to.
Když opravdu odpustíte skrze lásku k sobě samému, ne rozumovou, tak tato událost, která vás bolí, zmizí.
Je tam naprostý klid, smíření.
Jako by tu událost někdo vygumoval.
To vy sami jste ji vygumovali láskou k sobě. To vy sami jste ji rozpustili v lásce.
Pokud se vám na to již nevrací, žádné myšlenky ani emoce, tak jste si opravdu odpustili.
Pokud máte v sobě stále nějaké emoce, když si na tu událost vzpomenete, tak jste si neodpustili.
A věřte, že rozum a vaše vlastní myšlenky jsou vaším nejhorším nepřítelem.
Ne ten druhý, ale pouze a jenom vy sami sobě.
Vy sami sobě stále dokola a dokola ubližujete a sypete si sůl do své vlastní rány, která se tím pádem nemůže zahojit.