ODPUŠTĚNÍ - rozpuštění karmy.

Okopírováno z FB pro  Naděžda Košťáková
Nepotřebujete všechno vědět :-), co kdy, kdo, komu... Stačí čistý záměr odpustit = pustit, propustit - což uvolňuje vazby, postupně všechny... Je to běžná duchovní praxe... Fyzické tělo si taky umyjete a špinavé prádlo vyperete. Takto očištujete svoji duši. Klidně jen ze své vůle, rozhodnutí a přijetí zodpovědnosti...
 
Dnes jsem narazila na jeden hodně rozšířený názor, že si můžete očistit karmu najednou. Prostě si sednete, uvedete se do meditativního stavu a odpustíte si, jen tak, aniž by jste věděli, co si odpouštíte. Jak jednoduché.
Víte, ano, je potřeba odpustit, ale pokud nevíte co si odpouštíte, tak to asi půjde těžko. Bez znalosti celého příběhu to není možné.
Toto, co někteří tvrdí, je jen část celé skládačky. Bez jednotlivých dílků, jednotlivých příběhů, bez jednotlivých událostí a životů - minulých inkarnací, znalostí, kým jsem byl, co jsem dělal, proč jsem to dělal, co mě k tomu vedlo, co jsem u toho cítil, co jsem tím způsobil a pochopením toho života, proč byl takový, jaký byl, není možné odpustit, když toto vše nevíte.
 
Odpustíte ze své vůle. Ale co? Když nevíte co. Vždyť jste teď a tady úplně jiný člověk.
 
Má odpověď :
 
Naděžda Košťáková   Jak píši, když myslíte. Asi jste jiná duchovní bytost než já. Protože já osobně poslední 3 roky nic jiného nedělám, než řeším jeden život za druhým. Protože některá má minulá já neodešla. A neodešla, protože nebyla schopna pochopit a odpustit. Protože je zde něco drželo. A já to za svá minulá já nemohu udělat. Nemohu za ně pochopit a odpustit. To musí oni sami. To oni ten život žili, ne já. Když toto mé minulé já, tato duše, tento člověk, kterým jsem byla on sám nepochopí a neodpustí, neodejde. Proto se dělá regrese. V regresi řešíte minulost, tedy své minulé já, jste v tu chvíli tím minulým já, vidíte, cítítě, jste tam v té době. Nejste teď a tady, ale tam, v ninulosti. Stáváte se v tu chvíli tím, kým jste byla a řešíte svůj minulý život, aby ten, kým jste byla pochopil a odpustil. Vy, jako současná bytost nemůžete odpustit za tu bytost, kterou jste byla, pokud jí znovu nejste v regresi. Dokud se jí opět na chvíli nestanete, nesplynete s ní v jedno teď a tady. Ale asi jste vyjímka a všechna vaše minulá já jsou nahoře ve světle. Potom však není co řešit a odpouštět. Máte čisto. Jen je mi divné, proč je zde tolik duší, když je to tak jednoduché, jak píšete. Já si prostě teď a tady odpustím a všechna má minulá já, co jsou zde chycena skrze strach, lakotu, nenávist, lpění, kletby, smlouvy .....odfrčí nahoru, aniž by cokoliv pochopili, proč. Vy to prostě zmáknete za ně. Co na tom, že vy jste odpustila, i když nevíte co, ale ten, kým jste byla ne. Je to legrační, jak se všichni držíte této představy, protože u ní není potřeba nic řešit. Dejme tomu, že jste byla v minulém životě pedofil, co zneužil mnoho malých dětí. Byl chycen a linčován lidmi. Umíral ve velkých bolestech. Stal se jím, protože byl jaako malý zneužíván jedním rodičem. Takže zde máme mnoho věcí, co se v jeho životě stalo. Křivdu, nenávist, zlobu, pedofilii, násilí, trestání a tento člověk, kterým jste byla zde zůstal, protože neodpustil. Nepochopil, proč se mu to stalo a čemu ho to mělo naučit. A vy jen tam mírnix tírnyx s fleku odpustíte, aniž by jste věděla co? Aniž by jste věděla proč? Aniž by jste věděla, kým jste byla a co jste dělala? Vy to můžete udělat za něj? V podstatě za jiného člověka? Tak to potom jo. Víte, ono to vypadá tak krásně, vše to, co o tom někdo píše. Odpustím, aniž bych věděla co, tedy nemusím čelit minulosti a vědět, co jsem prováděla a proč jsem to prováděla. Jenže ono to tak nefunguje. Odpustit může pouze ten, kým jste byla a který, tedy jeho duše neodešla do světla z nějakého důvodu. Proto se dělají regrese. To je to, co vás učí. Pochopení celého příběhu. To se pak stává vaší součástí. To se pak stává vaší zkušeností, že víte. Ale jak píšu, asi jste vyjímka a můžete odpustit za jiné i to, co nevíte, bez pochopení. Pedofil, vrah, násilník, diktátor, zloděj... to je fuk. Mě to nezajímá. Já to chci mít z krku. Takže otázka zní, co si vlastně odpouštíte a proč to děláte. Dokud nepochopíte proč, budete se inkarnovat tak dlouho, dokud to nepochopíte.
 

Řešila jsem již mnoho svých minulých životů. A není to nic pěkného a příjemného, být tím člověkem opět. Cítit jeho strach, cítit jeho bolest, mít jeho myšlenky. V některých případech to velice bolelo a mnoho jsem plakala. Bolela mě duše. A pak přišla samotná práce, vysvětlit sama sobě, mému minulému já, co se stalo a proč se to stalo. A věřte, že to není jednoduché, protože tato má minulá já si stále myslí, že jsou a mají tělo. Lpí na své identitě a zákonitě s tím mají i ego, které jim napovídá a radí. A dokud tomu tak je, není možné, aby si odpustili a odešli. A bohužel se i stává, že někteří, některá má minulá já to odmítnou. Nejsou schopna pochopit a odpustit. A dokud neodejdou, budou na mě stále mít vliv.
Pokud pochopí, odpustí, odejdou do světla, pak se jejich zkušenost a jejich pochopení a odpuštění automaticky stává i mým skrze naše společné vědomí.
Opačně to není možné.
Proto se tomu lidé tak brání a chtějí to udělat vše najednou, aby nemuseli čelit - vědět a znát. Poznat, čeho všeho je člověk schopen a že toto vše páchali oni sami. Pocíti to na vlastní kůži.
Tomuto se dokáže postavit jen silný duchovní člověk.
Ostatní před tím jen zbaběle utíkají v podobě rádoby hromadného odpuštění, rozpuštění karmy.
Pak se lidé divý, že se nemohou uvolnit z vazby k druhému člověku. No bodejť, když mu v některém minulém životě slíbili věrnost až za hrob, lásku na věky, že ho nikdy neopustí, nebo že ho prokleli, aby nikdy nenašel lásku, štěstí, hojnost, spokojenost ... A opět tato slova může zrušit pouze ten, kdo je pronesl, tedy můj minulý otisk, který zde díky těmto slovům stále je a nemůže odejít.
Ale kdo chce věřit hromadnému odpuštění, je to jeho věc a jeho cesta. S tím my nic nenaděláme.
 
Toto je zbytečné druhým vysvětlovat. Dokud oni sami k tomu nedospějí.
Zkušenosti jsou nepřenosné.
To je, jako by jste chtěl po slepci, aby viděl červenou. Vysvětlit mu, co je to červená barva a jak vypadá. Dokud jí neuvidí, nebude vědět.
A jsou pocity, které nemají slova a nedají se vyjádřit slovy. Jen pocítit. A opět, každý má takový pocit, takové vnímání, na jaké urovni je jeho duše vzhledem ke zkušenostem, co již vše jako člověk zažila a pochopila skrze rozum a hmotu.
Být jenom duší je krásný zážitek. Ale bohužel neudržitelný, protože v okamžiku uvědomění si tohoto zážitku již nastupuje mozek, rozum, tedy hmota a uvědomění si sebe i jako lidskou bytost, která cítí, myslí, dáchá, žije.
A zde na Zemi jde o to, uvést svou duši a své fyzické tělo - rozum do souladu. Tedy aby ani jedno nemělo na vrch. Obě tyto složky, nehmotné a hmotné byli v rovnováze vůči sobě.
Pokud upřednosňujeme jedno nebo druhé, je to špatně. Buď lítáme někde mimo tělo, nebo naopak jsme materiálně založení bez účasti duše.
 
Karmu si můžeme představit jako cibuli.
Uvnitř té cibule jsme my teď a tady. A jednotlivé slupky, z které je cibule utvořena, jsou naše minulé životy. Naše minulá já, naše minulé lidské identity. A my sloupáváme slupku po slupce. Jedna slupka, jeden život, jeho očištění, pochopení, odpuštění. Problém je ten, že se vždy dostenete k další slupce jen po vyřešní té předešlé. Tedy když pochopíte a zpracujete ten život. Bez pochopení, zvládnutí, není možné, aby jste se dostali dál. Sloupli další slupku, protože by jste to nechápali. Nechápali by jste souvislosti s tou předešlou slupkou. Že to na sebe navazuje. Dokud tedy nepochopíte jednu věc, nepustí vás to dál, k další věci. Úplně stejně, jako ve škole. Krok za krokem.
 
Jak jsem již napsala výše, naše životy se otevítají postupně, tak, jak jsme na ně připraveni, tedy připraveni pochopit lekci, zkušenost. Většinou je to spjeno s nějakým naším zážitkem teď a tady, kdy si něco uvědomíme a rozhodneme se s tím něco udělat. Změnit to.  Bez tohoto rozhodnutí, přání, které není rozumové, ale upřímné, ze srdce, není možné, aby se nám minulý život otevřel. Otevře se nám jakési časové okno, tedy určitý čas, doba, ve ketré máme možnost toto vyřešit skrze minulý život. Pokud tohoto času nevyužijeme, okno se opět zavře. Je to takové to : teď je vhodná doba, teď jsi připraven to pochopit a vyřešit. Ale pochopitelně vás k tomu nikdo nenutí. Je to pouze a jenom na vás, zda toho využijete, či ne. Z toho také vyplývá, že se naše jednotlivé životy neotvítají posloupně, ale na přeskáčku.
Vždy jde o jediné. Aby naše lidská část, tedy duše člověka, kterým jsme byli, odešla do světla. Řešíme pouze a jenom sami sebe, naši část, člověka, kterým jsme byli. Neřešíme druhé. Nepomáháme druhým. Jen sobě.
Proč?
My nemůžeme jednat a konat za druhé. Nemůžeme myslet a cítit za druhé. Nemůžeme znát jejich pohnutky. Nemůžeme znát jejich plán duše, co zde měli zažít, prožít a proč. Nevíme, na kterou stranu patří a zda nepomáháme druhé, temné straně.
 
Všechna tato pravidla, co smíte, co ne, co je potřeba a co není, se pak učíte za pochodu při práci se svými minulými identitami. Tím sbíráte teď a tady také další zkušenosti. Pokud uděláte něco špatně, okamžitě se vám to vrátí, poznáte to. Proto je tak důležité být odosobněný, být v bezpodmínečné lásce a nelpět na výsledku. Pokud se vám nepodaří tento život vyřešit tím, že duše odejde do světla, nic se neděje. Prostě to tak má být.
 
Někdy je to velice složité.  Vy jste sice připraveni pochopit, ale ta vaše minulá duše ne. I takto je to v pořádku. Ale toto se stává zřídka.
 
Je zajímavé, že lidé se nejvíce bojí Boha. Myslela jsem, že se bojí smrti, ale ne. Bojí se Boha, že je Bůh bude soudit. Že je bůh bude trestat. Svádí vše na Boha, na osud. Že Bůh není spravedlivý. Omyl. Bůh s tím nemá nic společného. On jenom sleduje, jak sami sobě ubližujeme. Nejenom jeden druhému, ale i sami sobě. Co s tím může nadělat, když jsme se tak sami rozhodli. Máme svobodnou vůli a jen my neseme odpovědnost za své myšlenky, činy, jednání a konání.
 
Víte, když umřete, zůstane zde v této úrovni vaše duše, která si stále myslí, že je člověk. Že má tělo, má svou identitu. Není schopna pochopit, že je to pouze její iluze. Když se této iluze zbaví a uvědomí si, co doopravdy je, pak je schopna si odpustit a odejít do světla.
Když odejde do světla, přestane být duší. Změní se na energii, která se stává součástí Boha, součástí bezpodmínečné lásky, je bezpodmínečnou láskou. Změní se na energii, která ví. V tu chvíli tato energie vidí vše jasně, vše, co se stalo, všechny souvislosti a chápe i proč. Tudíž se na sebe nemá proč zlobit. Nemá proč se trestat. Ona chápe, co má udělat a proč to má udělat. Sama se rozhodne pro řešení a nápravu. Je to automatické, vše je v souladu s bezpodmínečnou láskou. Sama si naplánuje svůj příští život. Zkoušky, starosti, radosti, co chce prožít, co chce zažít, co se chce naučit, lekce, co chce napravit, kam chce dospět ve svém vývoji a poznání, kým má být, s kým se má setkat a proč, vzhledem k minulým životům a vazbám k jiným duším, lidským bytostem, s kterými jsme se již mnohokrát setkali a vytvořili s nimi minulé příběhy, minulé životy a zkušenosti.
Energie tam nahoře, než se opět stane lidskou duší, než se stane opět součástí lidského těla, tedy než se změní na lidskou duši zde, si tedy vše naplánuje. K tomu si naplánuje i vše, co k tomu bude potřebovat, aby tento úkol, plán mohla splnit. Tedy vlastnosti, dispozice, schopnosti. Vybaví se vším, co bude jako člověk s duší potřebovat ke splnění tohoto svého plánu. Pak je to již na nás samých, zda těchto prostředků využijeme, či ne a jak je využijeme. Jakým způsobem. Na to už tato energie nemá vliv. Je to naše volba. Naše rozhodnutí skrze rozum.
Takže když se zlobíte na Boha, zlobíte se na špatnou energii. To vy jste si to naplánovali, tedy vaše duše. Bůh to vše ví. Bůh to vše zná, celý váš plán, i vaše minulé příběhy, vaše minulé životy a jen sleduje vaše počínání jako člověka teď a tady. On je vaší součástí. Je součástí vaší duše, ale nemůže za vás myslet, rozhodovat, jednat a konat. Nemůže za vás cítit. Nemůže za vás rozhodovat, činit volby.
To děláte vy sami. Skrze svůj rozum, svou vlastní vůli.
Proto si také duše nic z toho, co si naplánovala, nepamatuje, když se narodíte. Neví, co vás čeká. Je nepopsaným listem a učí se stejně, jako vy skrze pocity, vjemy, zkušenosti teď a tady. Nemá ke svému plánu přístup.
Kdyby jste k plánu duše měli přístup, věděli, tak by jste se snažili ho změnit a tím by jste si ublížili daleko víc. Nic by jste se nenaučili skrze zkušenost. Naopak by jste před touto zkušeností utíkali. Chtěli by jste ji změnit díky rozumu a ne pro to, že to tak cítíte.
Takže když se zlobíte na Boha a vyníte ho ze všeho špatného, co se vám děje, ze všeho špatného, co se děje kolem vás, uvědomte si, že s tím nemá nic společného. To jsou rozhodnutí lidí a ne jeho.