LIDSKÉ SRDCE
Srdce je orgán, kterým vše prochází a má schopnost měnit, vylaďovat energie.
Lidské, fyzické srdce je zesilovač energií - emocí. Nevybírá si, jaké energie, emoce a pocity zesílí. Na to má vliv náš rozum-myšlenka, který nám emoce posílá do těla na základě vyhodnocení, jak se cítíme. A také, jak se chceme cítit. Tedy to, pro co se rozhodneme skrze naše uvažování, které může být pravdivé, nebo lživé.
Jenže bez myšlenky to není možné.
Není možné oddělit srdce od rozumu. Vždy je potřeba impulsu, myšlenky, pro tuto akci.
Srdce bez myšlenky nic neudělá.
Kdo tedy v nás tvoří? Kde a jak vzniká láska?
Vzniká v lidském srdci?
Je potřeba si uvědomit, že jsme vše. Jak hmota, ze které jsme utvořeni, tak i nehmota, jenom energie, která v této hmotě je přítomna. Je námi prostoupena, je prostoupena hmotou, hmotným tělem a všechny tyto složky spolupracují. Není možné jednu od druhé oddělit, separovat. Že budu fungovat pouze skrze duši a vyčlením z toho rozum. Vyhodnocení rozumem. Budu fungovat bez rozumu. Bez uvědomění si skrze rozumem. Bez toho, aby informace prošla rozumem.
Jsme i samotná myšlenka. I toto jsme my.
Tudíž zde máme lidskou lásku, založenou na naší potřebě, potřebě skrze rozum a pak zde máme lásku, kterou nazýváme bezpodmíněčnou, která nevzniká z potřeby rozumu, ale vzniká uvnitř nás skrze pocit, cítění. Vzniká v naší duši, v duchovním srdci a nemá žádné požadavky jak na nás, tak i na druhé. Je klidná, v rovině, bez emocí. Proč? Duše nemá emoce.
Jenže, je veliký rozdíl mezi : uvědomit si skrze rozum skutečný impuls-informaci samotnou bez jakékoliv emoce a pak je zde druhá stránka rozumu, začít vyhodnocovat rozumem, rozebírat to rozumem za účasti emocí.
Kde tedy vzniká láska? V lidském srdci?
Tedy zde nejde o lidské srdce, orgán v těle. Zde jde o pocit, který vychází zevnitř, z duchovního srdce, které není hmotné. A duchovní srdce je součástí duše To dává impuls mozku, vzniku myšlenky, vzniku emoce, která pak projde lidským srdcem, které tuto emoci, nebo pocit zesílí. Láska nevzniká v lidském srdci. Ale v uvědomění si sebe sama. Problém je v tom, že my máme pocit, impuls, který přijde od duše. Prvotní impuls, který je správný.Ten projde do mozku, do rozumu, a rozum tento pocit, impuls začne vyhodnocovat. Co to je? Začne hledat vysvětlení pro ten pocit. K tomu se okamžitě přidají vzpomínky a zkušenosti, které máte s konkrétními lidmi, situace, které jste s nimi zažili a pocity, které jste u toho měli- citové vazby, touhy, přání, strachy... a rozum vám tam naservíruje všechny tyto pocity a emoce v jedné setině vteřiny, které se slyjí do výsledné podoby. Tuto výslednou podobu vám pak v podobě emoce rozum pošle do těla a ona projde srdcem. Zároveň této výsledné emoci dá rozum název. Je to láska. Protože rozum chce, aby to byla láska. Jenže ona to láska není. Je to již úplně něco jiného. Je to to, co chce rozum, aby to bylo. A tak pak cpete do srdce rozumovou lásku, vyhodnocenou a přetvořenou rozumem na základě minulých událostí a pocitů, která není skutečná, ale pouze a jenom iluzí rozumu. Cpete do svého lidského srdce iluzi vytvořenou rozumem. Skutečnost, skutečný pocit, který nemá nic společného s láskou. Jen se za lásku vydává právě díky rozumu. A vy tímto svému lidskému, fyzickému srdci tímto velice ubližujete. Cpete do něj vlastně negativní emoci, převlečenou za lásku, za iluzi lásky, protože tomu tak chcete. Chcete věřit, že je to láska. Lidské srdce je pouze a jenom zesilovač energií, které jím projdou. Je na vás, jakou energii, jakou emoci mu pošlete, vyšlete skrze rozum. Iluzi vyhodnocenou a překroucenou rozumem, nebo skutečný pocit, pravdu, která přichází od duchovního srdce, kterou si uvědomíte a buď ji pošlete dál, nebo ne.
Uvědomte si, že myšlenka utvořená rozumem na základě špatného vyhodnocení vašeho pocitu, převedeného na emoci a na rozhodnutí - vůli, že CHCI - kvůli něčemu - účelu - motivu, proč to dělám, výsledku, má obrovskou moc jak nad vámi, tak i vůči druhým.
A motivy vychází vždy z rozumu, tvoří se v rozumu. Ne v srdci.
Buď CHCI - myšlenka rozumu, která se zakládá na tom, že CHCI něčeho dosáhnout, něco získat, myslím si, předpokládám a pak je zde druhá strana, že JE TO POTŘEBA skrze uvědomění si skutečného pocitu uvnitř sebe, v duši - uvědomění si pravdy, kdo ve mě to doopravdy chce.
Jak jsem psala, jsou, existují dvě lásky.
Jedna je BEZ PODMÍNEK. když se díváte třeba na přírodu, na tu krásu kolem sebe, vnímáte ji celým tělem, celým svým bytím, tak cítíte lásku uvnitř skrze pocit, který nemá slova, nedá se uchopit a ten pocit, láska jde do prostoru, je široká. Necítíte ji v srdci, ale v celém těle a tak nějak vás nadnáší. Nejsou zde přítomny žádné emoce, jen pocit klidu a míru. V tu chvíli je to čistá láska, která nis nechce, prostě a jenom je.
Druhá je PODMÍNĚNÁ, neco za něco, lidská láska, vycházející z rozumu, z potřeby uspokojit sebe. Touha našeho rozumu ho naplnit láskou. Cítit lásku skrze lidské srdce, tedy skrze emoce. Skáče sem tam. Z rozumu do srdce a ze srdce do rozumu. Je neklidná, má strach, že to pomine, že to není ono, že je to málo .... To je lidská láska, která je podmíněná. To je to CHCI být milován. CHCI milovat a za to CHCI být odměněn, že mě budou milovat. Když budu milovat, budou mne milovat.
Jsme vše. Jsme i rozum. My jsme také rozum. Jsme myšlenka. Jsme i ego. Ego nedělá nic samo. To my mu dáváme podnět k akci myšlenkou. To my to chceme, to my na to myslíme. Jediné, co lze s egem udělat je, uvědomit si to. Poznat, kdo ve mě tuto myšlenku vytvořil a proč.
My rozhodujeme sami o tom, o čem budeme rozumovat, přemýšlet. My rozhodujeme o tom, zda je to důležité, nebo není. Zda je to potřeba nebo není. Je na nás, zda tomu věnujeme pozornost, myšlenku, nebo ne. Je na nás, zda si touto myšlenkou chceme ubližovat, nebo ne. Zda je důležitá, nebo ne. A pro koho je důležitá. Pro náš rozum a ego, nebo pro naši duši? Jde o uvědomění si skutečného motivu, proč to CHCI a odkud v nás vychází. Z rozumu, nebo z duše?
Lidské srdce s tím nemá nic společného. To jen zesiluje náš skutečný motiv, který je buď skutečný, pravdivý - pochází od duše, nebo iluzorní - pochází z rozumu a ega.
Srdce nám pouze zesiluje naše touhy, přání, představy rozumu, jak si to představujeme, jak to chceme, , jak by to mělo být, růžové pocity, abychom se cítili dobře. Jak to má být. Naše představy o budoucnosti.
Ono nám také zesiluje naše falešné představy o nás samých. Zesiluje nám pouze energie našich vlastních myšlenek a emocí.
Uvedu zde příklad.
Jak jsem napsala výše, impuls vždy přichází z duše, z duchovního srdce, kde je klid. Duše nezná špatně nebo dobře. Nehodnotí, zda je informace špatná, nebo dobrá. To již dělá rozum na základě vzpomínek-zkušeností, kdy jsme zažili něco podobného.
Když má člověk schopnost léčit, znamená to, že se vyladí na určitou frekvenci vln, stane se jakýmsi přijímačem těchto vln. Tyto vlny sami o sobě neléčí. Nejsou léčivou energií. Je to bezpodmínečná láska, kterou přijímáme skrze svou duši v hmotném těle. Zároveň s tímto dá člověk pokyn rozumu pomocí myšlenky, pomyslí si, aby tato energie byla léčivá. Nebo naopak, pomyslí a začne přijímat bezpodmínečnou lásku, která se mění na léčivou energii. Je k tomu potřeba vůle, pokynu rozumu, myšlenky. V tuto chvíli se zapojí lidské srdce ve spolupráci s duchovním srdcem-duší a začne tuto myšlenku a její energii-vůli zesilovat. Začne bezpodmínečnou lásku menit na léčivou energii. Jak vidíte, vše spolupracuje. Rozum, myšlenka, lidské srdce a duchovní srdce. Hmota + nehmota. Bez uvědomění si-vůle, co chci aby energie-bezpodmínečná láska udělala, není možná akce-čin.
Tato energie a její síla je pak závislá na duchovní vyspělosti člověka. Na kvalitě jeho duše. Na jejích zkušenostech, které nasbírala během všech svých životů. Závisí na tom, jak máme zpracovány a pochopeny své zážitky, tedy skrze práci sama na sobě. Jak jsme schopni se v danou chvíli osvobodit od všeho, od myšlenek, vzpomínek, emocí, chtění, lpění, strachu, pochyb a být v naprosté rovnováze uvnitř sebe. Být v bezpodmínečné lásce, být v tu chvíli bezpodmínečnou láskou, která dělá pouze a jenom to, co je potřeba, bez jakéhokoliv vyhodnocování rozumu.
Při léčení, používání této přeměněné energie pomocí myšlenky by měl být rozum v naprostém klidu. Bez jakékoliv myšlenky na to, že chci něčeho dosáhnout, dosáhnout výsledku. Pokud je tam takováto myšlenka, kvalita léčivé síly se snižuje. Rozum jako takový nezasahuje, neurčuje, co je potřeba a proč je to potřeba. Je v klidu. Jen dává povel tělu k akci. Povel ruce, kam ji dát, povel srdci k přeměně energie. Nic víc. Rozum v tuto chvíli neřeší otázku typu, proč to dělám. Rozum v tuto chvíli reaguje na informace od duše - od bezpodmínečné lásky, která ví sama nejlépe, co je potřeba.
Bezpodmínečná láska, která se mění skrze myšlenku a lidské srdce v léčivou sílu má mnoho intenzit. Tato intenzita je pak závislá na zkušenostech duše, tedy na její vyspělosti a schopnosti pracovat s bezpodmínečnou láskou. Tyto zkušenosti duše se pak promítají do fyzického těla, které vibruje na stejné frekvenci, jako samotná duše. A opět zde sehraje svou úlohu lidské srdce, které tyto frekvence zesiluje a rozvibrovává tím fyzické tělo. Vylaďuje ho na tu správnou frekvenci, aby nám neublížila. Fyzické tělo tedy přijímá takovou bezpodmínečnou lásku a mění ji na takovou léčivou energii, jakou je schopno přijímat na základě svých vlastních vibrací. Tudíž, jakou energii v podobě myšlenky, pocitu, emoce - jakou vibraci srdci pošleme, tu nám lidské srdce zesílí.
Pošleme li mu vibraci založenou na lži, kdy sami sobě lžeme a odmítáme pravdu o sobě, zesílí nám naši vlastní lež. Tedy všechny naše emoce spojené s touto lží.
Například, posílám li druhým lásku, protože TO CHCI, chce to můj rozum, protože to tak vyhodnotil, aby byl mír, aby byli lidé šťastní atd., vždy za takovýmto posíláním lásky je úmysl, prospěch, něčeho dosáhnout, docílit a ten úmysl vymyslel náš rozum.
A za úmyslem rozumu je schovaná skutečná pravda, proč to děláme a proč to chceme.
A tuto skutečnou pravdu v nás, o nás, skutečnou energii, která je za tím schovaná nám srdce zesílí. Ne tu, kterou chceme vidět a slyšet rozumem. Jak jsme milující.
Ve skutečnosti lásku neposíláme. Posíláme úplně jinou energii. Energii manipulace s druhými za účelem změny, změnit je. Energii samaritánství za účelem zachránit je atd. A za tímto je opět schovaná skutečná informace, skutečná pravda, pravda o nás. Proč to děláme, která má vždy kořeny v minulosti, v některém z našich minulých životů, kdy jsme něco prožili, udělali špatné rozhodnutí a to mělo za následek bolest, ztrátu, smrt, nemoc, obviňování sebe sama, trestání sebe sama, nesmíření se se situací, jak dopadla, nepochopení lekce. A tyto dávné nevědomé pocity, emoce a myšlenky uložené v naší duši jako zkušenost - vzpomínka - energie se nám promítají do současného života a my máme potřebu zachraňovat druhé. Napravit a odčinit i přes to, že to není potřeba.
Dokud nejsou tyto skutečné - pravdivé motivy, proč něco děláme - skrze emoce a pocity v nás nalezeny, pojmenovány, vyneseny na povrch, pochopeny, zpracovány a odpuštěny, není možné, aby se vám zvýšily vibrace. Jak vaší duše, tak vašeho fyzického těla. Tomuto se říká duchovní vyspělost. Tím, že pochopíte své současné chování. Co vás k němu vede. Jaký skutečný pocit, emoce a motiv. Kde vznikla jeho příčina. Pochopíte a odpustíte. Ne hledáním vysvětlení skrze rozum, ale hledáním pravdy skrze sebe uvnitř. Hledáním Boha a snahou o pochopení Boha, kdo je to Bůh, se nikam nehnete. Je to pouze odvádění poroznosti rozumem od vás samých. Od skutečného problému - pravdy ve vás. Jen tímto způsobem pochopíte, kdo, co je to Bůh. Jen skrze sebe sama a skrze práci sama na sobě.
Toto není možné jakýmkoliv způsobem obejít. Pokud by jste chtěli přijímat vyšší frekvenci, než na jakou jste duchovně i tělesně připraveni, udělalo by vám to ve vašem fyzickém těle pěknou paseku. Vaše tělo by nebylo schopno tuto energii zpracovat a přeměnit. Udělalo by se vám hodně špatně.
Proč?
Protože nikdo není uplně zdravý, dokonalý, bez zátěže z minulých životů. Tato bezpodmínečná láska by začala vytahovat na povrch vše, co ve vás není zpracováno a pochopeno. A nejenom z tohoto života, ale ze všech životů. Všechna traumata, zranění, nemoce, která se nám kdy stala. Všechny ty fujtajbly, kterými jsme si prošli.
Proto je hloupost si myslet, že když u mne někdo provede rituál zasvěcení do vyšších frekvencí, tak jsem schopen je přijímat a měnit. Natož je bláhové si myslet, že ten, kdo to provádí, je na takové duchovní výši, že jeho duše i tělo vibruje na těchto vysokých frekvencích. Kdyby tomu tak bylo, věděl by, že tyto vysoké vibrace není možné nastolit u druhého a tudíž by žádné zasvěcení nenabízel.
Je to jen hra našeho rozumu a našeho ega s námi, že to chceme. To, že to chceme neznamená, že tomu tak je. O tomto nerozhoduje náš rozum, naše ego.
O tomto rozhoduje naše duše, tedy to, co jsme sami o sobě pochopili na základě předešlých zkušeností.
Naše energie bude na takové úrovni, na jaké jsme my sami. Je závislá na tom, jak o sobě smýšlíme, jak se vnímáme a proč se tak vnímáme. Zda se vnímáme skrze rozum, nebo skrze duši. Jde zde hlavně o identitu, kterou nám o nás vytváří rozum. Léčitel, učitel, člověk, Pepa, muž, žena ... To vše jsou identity vytvořené naším rozumem, důležité pro náš rozum, kterých se držíme, abychom měli pocit, že jsme něco, někdo.
Jak vidíte, není možné mít vyšší vibrace bez práce na sobě, bez pochopení předešlých zkušeností. Jsme chráněni zapoměním a vše se nám otvírá postupně, skrze práci sama na sobě, tak, jak jsme schopni pochopit události a lekce. Jen a pouze tímto způsobem se nám zvyšují vibrace. Skrze pochopení duše i nás samých. Skrze pochopení pravdy, uvědomění si pravdy, bez vytáček a ospravedlňování rozumem. Skrze odpuštění. A odpuštění není záležitostí rozumu, ale záležitostí rozhodnutí uvnitř, že si již dál odmítám ubližovat právě skrze rozum a jeho myšlenky.
Jak vidíte na tomto příkladu, vždy je potřeba myšlenky a vůle k jednání a konání- rozhodnutí, aby se mohlo něco dít. Bez myšlenky - povelu rozumu není možná akce. Záleží však na tom, jaká je to myšlenka, jaký je to povel a za jakým účelem. K vykonání čeho?
Tento povel rozumu, myšlenku, která je neutrální vůči všemu a všem, v rovině, bez záměru do budoucna pak naše srdce zesílí. Myšlenka začne tvořit a měnit energii v nás. Tomuto se pak říká bezpodmínečná láska.
Pokud do tohoto procesu vůle začne zasahovat rozum tím, že chce určovat kvalitu, chce určovat proč, lpí na výsledku, tedy začne o tom přemýšlet, již nám tam naskočí pocity a emoce, vzpomínky, strachy, lpění na výsledku, chtít ovládat, mít nad tím moc a kontrolu, touhy našeho rozumu a ega, jak to chceme, aby to bylo. A toto vše, tyto všechny naše motivy rozumu se opět skrze srdce zesílí.
Takže stále platí : pozor na to, o čem přemýšlíte, na co myslíte a proč to chcete. Motiv. Co je skutečným motivem vašeho chování. Vaše mysl - rozum a myšlenka tento motiv skrze srdce zesílí, zhmotní do energie, kterou pak vy posíláte jak sobě zpět do rozumu a celého těla, tak i druhým. Je-li vaším motivem k akci strach, který vám tam dává rozum na základě minulé zkušenosti, srdce ho zesílí a vy se začnete bránit. Slovně, emočně, fyzicky, aby se vám ulevilo. Je-li vaším motivem si někoho udržet, za kterým se skrývá lpění, za kterým se opět skrývá strach ze ztráty, z bolesti, nemáme se rádi, nevěříme si, jste zbabělí nést odpovědnost, pak naše srdce vše toto zesílí a my opět reagujeme skrze všechny tyto emoce spojené se strachem. Srdce nám všechny tyto emoce přepumpuje zpět do rozumu a rozum dá povel k akci, aby mohly tyto emoce být uvolněny skrze slovo, čin, akci. Rozum nám vymyslí a předloží motiv, který nemá nic společného se skutečností. Takový motiv, který je pro nás přijatelný, kceptovatelný a dělá z nás lepšího, než jsme. On nám zamezí přístup ke skutečnému motivu, skutečnému pocitu, k pravdě tím, že nám tam vymyslí přijatelnou variantu, bychom si připadali lepší, ušlechtilejší, nebo naopak horší a to na základě přemýšlení a smýšlení sám o sobě. Na základě toho, jak sám sebe vidím a vnímám skrze rozum. Na základě rozumu a ega, představy, jaký chci být a jaký nechci být. Naše lidské srdce pouze a jenom seziluje energie v nás, myšlenky z rozumu, které se přetvoří v pocity a ty se přetvoří v emoce, které nám tam dává náš rozum a smýšlení o nás samých, tak jako smýšlení o druhých.
Pokud přestaneme hledat rozumem vysvětlení a uvědomíme si v tu chvíli, co jsme, kdo jsme a že jsme, TO - JÁ JSEM, v tu chvíli se vypne myšlenkový pochod, hledání, rozum se ztiší, vaše energie se stáhne do vašeho středu, do duchovního srdce vaší duše, kdy si pouze uvědomíte, že jste. Odtamtud pak přijde informace o skutečném stavu, ve kterém se nacházíte skrze pocit, který rozum pouze přetlumočí, najde odpovídající slovo pro tento pocit bez toho, aby ho analyzoval. Pouze v tomto stavu můžete zacítit skutečný pocit, slutečný motiv pro to, jak se cítíte a rozum vám to přeloží automaticky, bez hledání. To je skutečná pravda, proč se tak cítím, která není překroucena rozumem, kdy o tom začne rozum rozumovat a hledat důvody, kterými by sám sebe ospravedlnil. Pak je pouze na nás, co s touto pravdou uděláme. Jak se rozhodneme. Zda ji přijmeme a smíříme se s ní, nebo proti ní začneme bojovat rozumem. Tedy bojovat sami se sebou, že budeme hledat výmluvy.
Jak zde vidíte, vše je to o myšlence. Ta vše uvádí do pohybu. Ta vytváří to, co se děje. Myšlenka a vůle - rozhodnutí pro akci. Myšlenka utvořená rozumem, přichází z rozumu, že CHCI kvůli něčemu, nebo myšlenka, která přichází od duše, že JE TO POTŘEBA, že to tak cítím.
A jsme zpět, teď a tady, v tomto čase všech těch léčitelů, učitelů a esoteriků. Kdo z nich je k sobě upřímý, pravdivý? Kdo z nich se ptá sám sebe, proč to dělá. Proč dělá to, co dělá? Co ho k tomu vede? Skutečný motiv jeho konání. Co je za tou jeho potřebou pomáhat druhým? Jaký je skutečný motiv? Pokud je tam jakýkoliv motiv, byť by vypadal sebelépe a sebeušlechtileji, je to motiv rozumu a ega a ne duše.
Duše motiv nezná. Duše motiv nemá. Duše motiv nepotřebuje. Duše ví. Dělá jen to, co je potřeba, bez motivu. Bez lpění na výsledku, bez strachu o výsledek, bez pochyb o tom, zda je to správné. Bez lpění a touhy po uznání od druhých. Bez touhy něčeho docílit. Bez touhy zachránit. Bez touhy změnit, naplnit, zabránit, mít, vlastnit... Toto vše jsou pouze a jenom touhy našeho ega a našeho rozumu. A za těmito touhami, které vypadají tak dobře, lidsky, jsou schovány skutečné emoce a motivy o nás samých, které odmítáme a tím pádem je nevidíme a necítíme.
Naše vlastní nezpracované a nepochopené motivy rozumu.
Jde zde tedy o zavnímání pocitu uvnitř sebe. Uvědomit si sám sebe, co dopravdy cítím, co je to za pocit bez rozebírání a anylýzy rozumem. Pak s tím pocitem, po uvědomění si ho, mohu pracovat.
Jak se povídá k duši? Jak se mluví s naší duší?
Položíš otázku bez očekávání a lpění na tom, co se dozvíš. Nehledáš. Jen v klidu počkáš, co přijde. Může to být slovo, pocit, obraz. Nemusí to být hned, ale třeba druhý den, skrze něco, někoho. Každý to má jinak. Kdo lpí na odpovědi, tomu odpoví jeho vlastní ego to, co chce slyšet.