JE KARMA TRESTEM?
Otázka :
Ahojte, zajimala by me jedna vec ohledne karmy. Napriklad. Kdyz budu x let skodit lidem kolem sebe. Pak si to uvedomim a zmenim se. Jak je to s karmou? Stejne dostanu co si zaslouzim nebo jakozto polepsenou me to mine?
Odpověď :
Karma není trest.
Karma nás netrestá. Jen nám ukazuje, kdy, kde, jak a proč.
Dokud nepochopím skutečné a pravdivé důvody - své motivy a pohnutky, které mě vedly k mému jednání, konání a myšlení, budou se mi tyto energie stále vracet do života a budou mě ovlivňovat.
Karma se neřídí lidskými zákony, že se budeš celý život chovat jako hrubián a pak uděláš jeden dobrý skutek, nebo se najednou změníš a vše je zapomenuto. Protože naše činy - energie mají vliv i na druhé a ti nezapomínají, že.
A je rozdí, změnit se na popud rozumu, porotože se bojím trestu, nebo se změnit uvnitř, protože to chápu a přijímám i důsledky z toho plynoucí.
Chápat znamená pochopit, zvědomit si pravý důvod a motiv mého jednání a myšlení, který má vždy základ v minulosti.
Naše minulá já, naše otisky nás ovlivňují teď a tady. Jsou to naše lekce, které jsme nepřijali, nesmířili se s nimi a neodpustili si je. Tedy bez pochopení techto jednotlivých lekcí, čemu nás měli naučit, není poznání a není možná naše skutečná změna teď a tady. Bez tohoto poznání a pochopení, přijetí, smíření a odpuštění sobě i druhým je to pouze rozumová změna, která se nijak nedotkne naší duše - karmy - změny.
Jen tímto způsobem si čistíme karmu směrem do budoucna, kdy již víme = naše moudrost, která nemá nic společného s rozumem.
A když se nám pak stane, že čelíme důsledkům svého konání, již víme, proč se nám to děje, přijímáme to jinak, jednáme jinak, máme méně strachů z toho, co bude. Nejsme již pod vlivem svých otisků a jejich vzpomínek. Tudíž se dá říci, že to, co se nám pak děje, tedy důsledky minulosti, minulých činů - karma už pro nás nejsou tak fatální a tak ničivé, beznadějné. Tedy nám to připadá, že je to jednodušší, snazší, mírnější.
Už není potřeba, aby vracející se karma - důsledky - energie našich minulých činů byly tak silné. Nemají již zakovou sílu a intenzitu na nás a projdeme jimi lehčeji, bez devastujících účinků našeho rozumu.
Když tímto projdeme, již není potřeba, aby se lekce opakovala.
Což bez předchozího uvědomění si - pochopení skrze duši to není možné.
Tímto si čistíme karmu směrem do budoucna. Kousek po kousku. Slupičku po slupičce. A těch slupiček máme tisíce.
Jde o nás a ne o druhé.
Jde o naše poznání a pochopení. Ne o pochopení druhých.
Jde o to, změnit sebe a svůj způsob myšlení a jednání skrze pochopení a ne o to, měnit druhé, aby se změnili druzí. Protože to není možné.
Každý je zde sám za sebe a odpovědný pouze sám za sebe.
Tímto způsobem je těch lekcí méně a méně. Už se nám nevrací zpět, protože jsme je pochopili, přijali, smířili se s nimi a odpustili si.
Už na nás nemá vliv vzpomínka a všechny ty emoce, které jsme tam měli - strach, zlost, nenávist, zášť, pomsta, odplata, nespravedlnost, trestání se, týrání se, obviňování sebe, druhých ...... tedy všechny ty lidské emoce, které nám nedovolí se osvobodit od vzpomínek, od minulosti.
Pokud toto člověk chápe, pak také chápe, že mu v poznání a pochopení sebe sama nepomůže nějaké čištění čaker, napojování se na něco, na někoho, na něčí moudro, na vaše moudro.
Bez pochopení jednotlivých situací - životů - událostí a příčin není moudro. Tudíž vás na něj není možné napojit.
Vaše moudro vzniká až na základě vašeho pochopení.
Zkratky, které vám slibují, jak se skrze nějakou techniku změníte, kdy to za vás někdo udělá, vyřeší, zbaví vás toho a vy budete najednou vědět.
Budete vědět a díky tomu přestanete, nebudete dělat chyby?
Budete vědět, co je správné a co není?
Budete vědět a chápat, proč je to v tu danou chvíli správné a proč ne?
JAK TO BUDETE VĚDĚT?
ODKUD TO BUDETE VĚDĚT?
Z ČEHO BUDETE ČERPAT? KDYŽ NIC NEVÍTE. KDYŽ NIC NECHÁPETE.
Že vám někdo vyčistí karmu?
Že vás zbaví vaší minulosti?
Za prvé to není možné a za druhé, pokud by se tak doopravdy stalo, byli by jste jak po lobotomii.
Protože my teď a tady jsme výsledkem všech našich já až do teď, kterými jsme byli a která nás ovlivňují a utvářejí. Z nich čerpáme svou moudrost.
Že to za vás odžije a pochopí? Tedy on ponese za vás vaše důsledky? Karmu?
Že to za vás napraví?
Že to za vás pochopí a to pochopení pak do vás nabouchá?
Že vás zbabí všaho, co k vám přichází, co vám vadí, co vám ubližuje, aniž by jste věděli proč to kolem sebe máte a co to doopravdy je?
Že vás naučí vidět, poznat - rozumět a pochopit pravdu?
Jak?
Tím, že vás někam napojí?
Že vám řekne, jak to máte dělat? Postup?
Jak to máte chápat? Jak tomu máte rozumět?
Že vám to řekne?
A čí to bude pravda? Jeho, nebo vaše?
Čí to bude pochopení? Jeho, nebo vaše?
Čí to bude moudrost? Jeho, nebo vaše?
Protože jediný, kdo to ví, kdo to zná, kdo tomu může rozumět, kdo to může pochopit a změnit, jste vy sami.
Jestliže vám někdo slibuje, jak vás někam napojí, na vaši moudrost, na moudrost toho a toho, jak vám zvýší vibrace, jak vás naučí se napojovat na vesmírnou moudrost, vaši moudrost...., jak vás zbaví problémů a vy budete šťastní, bohatí, přestanete stárnout, budete jen kvést, budete zdraví, že budete mít vše, na co si je pomyslíte .... tak rychle zdrhejte, co vám nohy stačí.
Jediné, na co vás napojí jsou : jeho vlastní představy, jeho vlastní sny a fantazie, jeho vlastní přání, jeho vlastní nepochopené zkušenosti, jeho strachy a touhy vědět a znát, na jeho vlastní lži = pravdy a přesvědčení, tak, jak on je schopen je chápat a rozumět jim ....
Pokud by vás opravdu napojil na vás samé, na vaše já, děl by se opak toho, co vám slibuje.
Vaše já by vám dávalo do cesty překážky v podobě stejných a nepochopených situací z minulosti. Chtělo by po vás, aby jste se jim postavili, pochopili je, uvědomili si jejich skutečnou příčinu a vyřešili je jednou provždy. Tedy nastal by čas práce sama na sobě a ne, že budete lítat v nějaké své iluzi, jak to máte vše vyřešeno napojením se na něco a od teď už budete jen šťastní a spokojení.
Tak, jak rosteme a učíme se a poznáváme skrze zažité, prožité v lidské podobě, tedy v jednom cyklu lidského života od batolete po starce, tak také tímto způsobem rosteme po duchovní stránce. S tím rozdílem, že k tomuto potřebujeme mnoho jednotlivých životů.
Jeden lidský život představuje v duchovním vývoji průměrně jeden lidský rok.
Není možné chtít po mladé duši, aby věděla a chápala, tak jako není možné chtít po batoleti, aby vědělo a chápalo.
Vše má svůj čas.
Není možné přeskočit svůj stín, přeskočit svůj vývoj, své vlastní učení se skrze životy a situace.
Můžeme pouze začít hledat příčiny toho, co se nám děje.
Příčiny toho, co nám ubližuje.
Skrze prožité, odžité - minulost.
Skrze pochopení minulosti.
Skrze přijetí minulosti.
Skrze smíření se s minulostí.
Skrze odpuštění si.
To nás dělá moudrými.
Tím vzniká naše moudrost.
To se stává naší moudrostí, kterou nám již nikdo nemůže vzít. Moudrostí duše a tedy i rozumu, bez rozumového uvažování a kalkulace.
Tudíž nás na naši moudrost nikdo nemůže napojit, dokud si ji my sami nevytvoříme skrze své vlastní pochopení.
Tohle nevyřeší za vás někdo druhý.
Tohle nevyřeší nějaké napojení se někam, na něco, na někoho.
Že ze dne na den budete šťastný, bez problémů, bohatý, moudrý ....
Bez práce na sobě.
Bez poznávání sebe sama.
Jak myslím a proč tak myslím.
Jak jednám a proč tak jednám.
Bez uvědomění si sebe sama a svých pohnutek a motivů, činů, svým myšlenek, emocí a pocitů.
Bez uvědomění si, přiznání si, kdo ve mě po tom touží a proč.
Po tomto touží jen váš rozum a jeho prodloužená ruka EGO.
Jde o ROZHODNUTÍ uvnitř vás, které nemá nic společného s rozumem.
Přijde to samo, až na to budete připraveni.
Až se rozhodnete MÍT SE RÁDI.
Až se rozhodnete PŘESTAT SI UBLIŽOVAT.
Až se rozhodnete, že vám to za to stojí.
Že zde nejde o žádné výhody, kupčení něco za něco, splnění něčeho, být lepší, o žádné peníze, o čas - teď hned ....
Že vám to stojí za to, byť by to mělo trvat několik životů.
Jak k tomu kdo přistoupí je pouze na něm samém. Nemá cenu se zaobírat druhým, druhými, jak oni to mají, ale pouze sebou, jak to mám já, jak to chápu já, jak k tomu přistupuji já, jak přistupuji já sám za sebe ke svému životu.
Každá naše myšlenka a její motiv, každé naše pronesené slovo a motiv, proč to říkám, utváří naši budoucnost.
Jde tedy o to, kdo v nás to chce, kdo po tom touží a proč? Rozum a Ego, které tomu chce rozumět, aby se vyhlo chybám? Který chce být šťastný hned teď, skrze hmotu?
Nebo naše já, naše duše, která ví, že to není lehké, že to bolí, že to trvá, ale výsledek stojí za to. Mění nás samé uvnitř i navenek skrze poznané a pochopené = naše moudrost, naše přeměna, která se neděje skrze rozum.
Pokud dokážete říci druhému, který vám ublížil :
MILUJI TĚ, OMLOUVÁM SE TI, PROSÍM TĚ ZA ODPUŠTĚNÍ A DĚKUJI TI ZA TUTO ZKUŠENOST bez přetvářky rozumu, upřímně, že to tak cítíte, pak jste našli svou moudrost.