MEDITACE

 
Dne se podíváme na MEDITACI.
 
Co to vlastně je?
Je to ponoření se do sebe. Ztišení se, ztišení svých myšlenek v hlavě.
Meditace je stav, kdy mám prázdnou hlavu. Není v ní žádná myšlenka, žádný vědomý pocit, žádná vědomá emoce, prostě jenom jsme. Vnímáme se, aniž bychom o tom, co vnímáme, co cítíme, co slyšíme, co vidíme přemýšleli.
 
Naučit se během jedné vteřiny vše, co máme v hlavě, vypustit z hlavy a pouze být v jakémsi rozumovém prázdnu, ať jsme kdekoliv. Slouží tedy k nacvičení ovládání své mysli, rozumu a myšlenek.
 
Takže meditace nám slouží k tomu, naučit se mít svou vlastní hlavu, své myšlenky a rozum pod kontrolou, kdy my o tom rozhodujeme svou vůlí. Dáme sami sobě, tedy svému mozku povel a rozum zmlkne. Myšlenky ustanou. Přestaneme myslet a vyhodnocovat rozumem.
Když se toto naučíme skrze meditaci, pak nemáme problém se do tohoto stavu bez myšlenek dostat kdykoliv a kdekoliv.
V tomto stavu k nám pak mohou přijít ty informace a podněty, které mají a nejsou ovlivněny naším rozumem, našimi rozumovými vzpomínkami a emocemi, které jsme u toho měli. Že nám je rozum zkreslí svými - našimi myšlenkovými pochody. Rozum nám pouze přetlumočí holou informaci od duše, která nenese emoci. Tato informace je vůči nám, vůči našemu rozumu a tělu čistě neutrální. Není ani dobrá, ani špatná. Nevzbuzuje v nás žádný pocit.
Tomuto stavu se pak říká ODOSOBNĚNÍ.
Je to stav, kdy přijímáme informaci bez vlastní účasti - vlastního prožitku této informace. Nejsme na této informaci osobně zainteresovaní. Je to stav, jako by nám někdo něco povídal, ale nám to bylo jedno, protože nás se to osobně netýká.
 
TO JE MEDITACE. TO JE PRAVÝ ÚČEL MEDITACE. BÝT BEZ MYŠLENEK. NAUČIT SE BÝT BEZ MYŠLENEK.
 
No a pak zde máme ty "Meditace", které nám každý nabízí. Hudba, která nám má něco navodit, slova, která někdo říká ....
Jak máme něco dělat, jak máme myslet, jak máme cítit, jací máme být .... skrze něčí slova.
Zaručený návod, jak změnit sebe.
Že poslechem něčích slov, skrze slova druhého se změní naše myšlenky, náš způsob myšlení, náš způsob života, náš způsob cítění, změní se nebo zmizí naše emoce, změní se nebo zmizí naše charakterové vlastnosti, změní se naše osobnost, to, kým jsme, změní se nebo zmizí naše minulost a bolest ....
 
Tyto rádoby meditace nejsou meditace, ale oblbování našeho rozumu.
 
Náš rozum - my tomu chceme věřit.  A tak sami sebe přesvědčíme rozumově - rozumem, že to tak je. Že to funguje.
Kdo by nechtěl být šťastný. Náš rozum nás o tom přesvědčí.
 
Víte, v tom je náš rozum nejlepší. Vše nám to pěkně vysvětlí, zaobalí do krásné lži, naší vlastní lži o nás, která nám dává smysl. Vše je růžové. Nic není problém. Vše nám vychází. Jsme povzneseni nad problémy druhých. My už totiž víme.
Je to v podstatě stav, jako když jedete na nějaké droze, kdy nejste schopni vnímat realitu a sebe, tak, jak to ve skutečnosti je. Nejste schopni oddělit pravdu z duše od lži od rozumu. Váš rozum vás ukolébává a odmítá vidět pravdu. Skutečnou pravdu. Překroutí ji do růžové podoby. Omluv, výmluv, narcismu, líbeznosti, přehnané ohleduplnosti, lásky ke všem .....
 
Běda však, když se satká váš rozum s pravdou, kterou není možné umlčet růžovými brýlemi a výmysly. Kdy je napadeno vaše ego, vaše růžová pravda o vás, jak už jste jiní. Skrze situace, kde si váš rozum neví rady? Kdy vám vyskočí emoce a dělají si s vámi, co chtějí?
Co se pak ve vás ve skutečnosti děje?
Kdy chcete toho druhého umlčet, překřičet, vnutit mu svou pravdu, obhájit svou pravdu, vysvětlit svou pravdu ..... Protože on nechápe, že vás nemůže rozčilovat. To je proti pravidlům meditace. Vždyť mám zůstat klidným. Tak proč nejsem? Proč mě to tak štve? Proč mě ten druhý tak štve a vytáčí?
Proč?
Protože mi ten druhý teď v tuto chvíli ukázal mé růžové brýle, které jsem si tam rozumově vytvořil skrze ty nádherné meditace, jak jsem už jiný.
 
To, že tomu náš rozum uvěří, tedy vytvoří si na základě těchto slov - meditací iluzi o tom, jak to máme vyřešené, že jsme jiní, ještě neznamená, že jsme jiní, že jsme se změnili.
Jen sami sebe rozumově obelháváme. Jak jsem již řekla, v tom je náš rozum nejlepší.
Ale uvnitř? To je jiná.
 
Copak se lze změnit skrze něčí slova? Copak lze změnit své charakterové vlastnosti skrze něčí slova? Copak lze skrze něčí slova změnit to, jak něco cítím? Jak něco vnímám? Jak něco prožívám?
 
Vaše prožívání jednotlivých situací a reagonání na ně, vaše rozhodování v nich je založeno na vašich vzpomínkách. Na vašich vlastních, unikátních vzpomínkách a pocitech, které jste u toho měli. A nikdo je nezná. Nikdo neví proč. Jen vy. Nikdo nemůže vědět a znát, proč se chováte tak, jak se chováte.
A nikdo vás tohoto chování na základě vzpomínek nemůže zbavit, předělat nějakou meditací, nějakou technikou, povídáním o tom, jak by to mělo být, jak to máte dělat.
 
Toto lze změnit, vy sami sebe můžete změnit jen jediným způsobem. Skrze ponaučení se z vlastních chyb. Tedy z minulosti, kdy chápu, co mě k tomu vedlo, jaká má emoce či charakterová vlastnost, která nade mnou v tu chvíli měla moc.
PRAVDA a ne LŽI ROZUMU.
 
Pouze vy sami se můžete změnit tím, že budete vy sami hledat příčinu, proč tak myslíte, proč to děláte. Co vás k tomu vede. Jaká vaše emoce. Jaká vaše charakterová vlastnost. Jaká vaše vzpomínka. Jaký váš strach. Z čeho. Z koho. Tedy vaše skutečná pravda o vás. Ne rozumová, ale pravda uvnitř vás.
 
Tyto rádoby meditace, které vám slibují, jak se změníte, jak díky nim poznáte, pochopíte, budete jiní, šťastní, bohatí .... jsou jen oblbování pro náš rozum, který by si to tak moc přál, ale ve skutečnosti je to jen lhaní našemu rozumu, nám a tahání peněz z lidí.
 
Ono to funguje jen určitou dobu, kdy jedeme na této droze - ilizi rozumu a pak to přestane fungovat a my jsme opět tam, kde jsme byli.
Proč?
Protože jsme neřešili příčinu svého problému. Jen jsme sami sebe ukecali, že příčina není, neexistuje. Proč se tím zabývat? Vždyť je to minulost. A meditační technika mi přeci slíbila, že minulost už nebude.
Jo, jo.
Všechny křivdy, bolesti, trápení, nespravedlnost, lži, podvody... mé vzpomínky, co jsem zažil já sám, nebo jsem to udělal druhému jen tak zmizí. Budou fuč. Meditace mi vymaže mozek, všechny tyto vzpomínky a pocity s nimi spojené a zůstene tam co?
Víte, to, kým jsme, čím jsme z nás dělají naše vzpomínky. Naše prohry a výhry. Jsem utvořeni z těchto vzpomínek, z těchto zkušeností. To jsme my. Jenom my. Nikdo jiný takový není. Nikdo jiný nemá ty samé zkušenosti, jako vy. A vy se toho chcete vzdát? Všeho toho, co vás utvářelo a čím jste nyní? Vy chcete, aby vás někdo předělal? Vymazal? To už by jste nebyli vy.
Víte, ono to v podstatě není možné.
Po tomto touží jen náš rozum. Ale tím, kým jsme, o tom rozum nerozhoduje, ale naše duše. A ta se nedá koupit, ukecat, předělat, vyměnit, přeprogramovat, podplatit, zastrašit, umlčet.
 
A ten, co vám tuto iluzi prodal v podobě meditace, je vysmátý. On vydělal na vás. Prodal vám vaše vlastní sny a iluze vašeho rozumu a ega.
Proč ne?
Vždyť jste to sami chtěli. Dobrovolně jste se pro to rozhodli.
Chtěli jste to bez práce. Bez poznání pravdy o sobě. Chtěli jste, aby vás té pravdy o vás, jací doopravdy jste - minulosti, někdo zbavil, předělal vás a vy byli jak neposkvrněná neviňátka, co nikdy nikomu neublížila.
 
Tak se pak nedivte. Když věříte tomu, že to jde.