MYSL
Takže opět jeden článek na téma MYSL.
Vysvětlím zde pojem slova MYSL, který je špatně vykládán a chápán.
MYSL = MYSLET = schopnost učit se - používat naučené a přiřazené pojmy k věcem, tvořit pomocí naučeného slova a věty - vyhodnocovat, které slovo použiji pro to, co se děje. Vyjadřovat se pomocí řeči = používat správná slova pro to, co vidím, cítím - myšlenka, myšlenkové pochody rozumu.
Tato MYSL, MYŠLENÍ, myšlenkové pochody - myšlenky vznikají v části mozku, které říkáme rozum, centrum rozumu.
Tudíž mysl je závislá na hmotě - mozku a naučeném, kdy mozek - rozum - mysl pracuje s naučenými a uloženými pojmy v kolektivním vědomí.
Tyto pojmy - naučené, nemáme uloženy přímo v mozku, zaznamenány do mozkové kůry jako na nějaký disk. Tyto pojmy jsou uloženy v energetickém poli jako energie a náš mozek - rozum si je z tohoto pole ztahuje v podobě energie a následně je překládá, protože tuto energii zná, umí ji rozeznat dle naučeného. Mozek jako anténa se naladí na energii - informaci, kterou hledáme, potřebujeme pro to, co vidíme, cítíme. Stejné pojmy, jako u druhých. /Např. díra ve zdi jsou dveře atd./ Tomuto se říká kolektivní vědomí. Tedy to co vidíme - oční vjem se spáruje s energií - informací a mozek - rozum to přetlumočí zpět do slova /přiřazenému pojmu/ či více slov a následně do myšlenky - vět.
MYSLET není VĚDĚT.
Mysl do těla nevstupuje. Mysl vzniká na základě myšlenkových pochodů, tedy že si něco uvědomujeme skrze naučené, poznané, slova a pojmy, které přiřadíme k věci, k pocitu a emoci skrze ROZUM, který to složí, poskládá dohromady v slova a věty, aby to opět našemu rozumu dávalo smysl dle naučeného.
A pak zde máme to druhé, co mají lidé na MYSLI a špatně to chápou, vyhodnocují ROZUMEM - tedy uvažují o tom skrze ROZUM - naučené - kolektivní vědomí a poskládali si to podle naučených pojmů rozumu, aby tomu rozum rozuměl.
A tím je VĚDOMÍ.
VĚDOMÍ = VĚDĚT.
Je to pravda - informace, v které není žádný emoční náboj, který by mu rozum přiřadil skrze vzpomínku a pocit - emoci. Není zatížena minulostí, současností, budoucností. Prostě je. To je ta pravda, kdy víte, bez rozumu.
A vědomí není nic jiného, než soubor všeho, co se nám kdy stalo jako jedinci úplně se vším všudy.
Film, pravdivý záznam našeho života v podobě energie, bez účasti ROZUMU a jeho vyhodnocování a překrucování pravdy.
Náš rozum - mysl tomu pak přiřazuje časovou osu dle naučených pojmů, jako minulost, včera ..., aby si to mohla seřadit tak, aby tomu náš rozum rozuměl, byl schopen se v tom vyznat.
Je to tedy soubor všech našich životů, našich vlastních zkušenosti a našich vlastních prožitků, voleb, jak jsme se cítili, jak jsme mysleli, poznání a pochopení. Z našich pravd i omylů, které opět vytvořil náš rozum na základě naučeného. Tento záznam našeho VĚDOMÍ je bez hodnocení, vyhodnocování a závěrů našeho rozumu.
Takže VĚDOMÍ je utvořeno ze všech našich jednotlivých inkarnací, je souborem všech inkarnací, všech lidí, kterými jsme byli a všech našich životů zde na Zemi.
Tudíž VĚDOMÍ má jednu jedinou, společnou duši zde na Zemi.
A VĚDOMÍ je pokračováním naší vlastní duše na vyšší úroveň, vyšší vibrace. Jsou propojeny, jsou jedno a totéž. To, co je pomyslně odděluje je pouze jejich výška vibrace.
Hmotné tělo, lidské tělo, náš mozek a tím i náš rozum vzniklo vývojovým cyklem, evolucí a je pouze nosičem duše a vědomí, aby se mohla duše skrze tento nosič projevit pomocí rozumu - mysli - myšlenky - naučené, tedy skrze výše pojmenované.
Vývojový cyklus znamená vývoj našeho mozku a jeho schopnosti se napojovat na pojmy a informace.
Je tedy potřeba rozlišit rozumovou, hmotnou mysl, která vzniká v mozku - myšlenkové pochody a schopnost vyhodnocovat na základě naučeného jako myšlenka.
A pak na vesmírnou, duchovní mysl, tedy vědomí, které nevzniká v mozku a rozumu, ale je součástí duše jen jako energie - informace - pocit v těle a rozum ji pouze přetlumočí na pojem bez vlastního vyhodnocování a závěrů skrze naučené.
Tento pocit, tato informace od duše, tato pravda není provázena žádnou emocí. Je v ní klid.
Emoci jí pak přiřadí rozum na základě vzpomínky - časové osy, že se to již někdy stalo.
Není možné hledat pravdu ve společném - kolektivním vědomí, ale pouze a jenon v tom svém.
V kolektivním vědomí lze nalézt pouze obecné pojmy, názvy, tedy slova pro něco, které lidé používají.
Jak sami vydíte, MYSL je důležitá pro to, abychom se vyznali - orientovali pomocí slov sestavených v myšlenku, v prostoru, v tomto světě a dokázali vyjádřit svůj pocit pomocí slov, dokázali určit, kde se teď a tady nacházíme.
Ale stále mějte na paměti, že ona MYSL - ROZUM není hlavním ukazatelem toho, kdo jsme, kým jsme. Mysl - rozum nám má pomáhat, spolupracovat s duší. Tlumočit nám informace od duše a ne přebýrat kontrolu nad námi a ustanovit se tím, kdo ví vše nejlépe. Tomuto se pak říká EGO, které chce být duší. Tedy hmota - rozum chce být duší. Myslí si o sobě, že je duší.
A toto jsme my, vážení. Lidské bytosti.
Není možné se oddělovat a rozdělovat na tělo, rozum a duši. Vše je na sobě závislé a jedno bez druhého zde na Zemi nemůže existovat, pokud máme tělo a jsme lidskými bytostmi.
Tělo potřebuje duši, aby bylo živé. Lépe řečeno aby žilo - uvědomovalo si sebe sama, že je, že žije, projevuje se. Bez ní je to jen hrouda masa a kostí, bez jakékoliv identity a uvědomění si, že jsem, která není schopna jakékoliv myšlenky a duše potřebuje tělo, aby mohla konat a uvědomit si sebe sama skrze rozum a myšlenku.
V podstatě je to jednoduché a není potřeba v tom hledat nějaké duchovno. Oddělovat duchovno od hmoty a hmotu od duchovna. Duchovno není. Duchovno je opět a jenom název pro náš rozum. Nic víc.