NÁROD - ROD

Zamyšlení.

Přiznám se bez mučení, že nemám ráda Němce, tedy celý tento národ jako celek i jako jedince.

Stále jsem přemýšlela proč tomu tak je.

Vždyť jsou to stejní lidé, jako já. Lidské bytosti, které mají stejné problémy, stejné emoce, stejné lidské sny a přání, touhy, jako já.

Tak kde je problém?

Problém vzniká  v tom, nebo díky tomu, kde jsem se narodila. Za koho se považuji díky tomu, v jaké zemi jsem se narodila. Jakou rodnou řečí hovořím a k jakým kořenům patřím.

Tedy jsem čech, patřím k národu čechů a tudíž jsem tímto spojena s kořeny všech čechů, kteří kdy žili jako češi i s dějinami, které všichni tito češi utvářeli.

Díky tomuto faktu, že jsem se narodila v čechách a uvědomuji si, že jsem čech, jsem ráda čechem, jsem hrdá na svou identitu čecha, že někam patřím, patřím k tomuto národu a jsem jeho součástí, se automaticky skrze tuto mou identitu jak vědomou, tak nevědomou, tedy skrze mou duši, napojuji a propojuji se všemi ději a vzpomínkami všech čechů, kteří kdy žili, byli, jsou a budou.

Tímto jsem teď a tady automaticky propojena se svými kořeny. Se všemi vědomými – pamatuji si, slyšela jsem,  tak nevědomými – skrze energie duše.

A toto vše, tyto všechny energie v prostoru – záznamy dějů a lidských životů, dějin českého národa, má na mne vliv.

Na mé myšlení a cítění, které je vědomé, že si to uvědomuji, proč, tak nevědomé, nevím odkud to pochází, odkud se to bere, ale je to ve mě, je to mou součástí a ovlivňuje to mé cítění – emoce a chování, aniž bych si to uvědomovala rozumově a mohla to ovlivnit.

Toto vše jsou ty pomyslné kořeny, vědomé a nevědomé vzpomínky na minulé, které se linou časem a prostorem zpět.

A toto ze mne dělá čecha. Toto odlišuje mne, Čecha od Němce, Itala, Bulhara .....

A takto to má každý národ.

Každý člověk, který k tomuto konkrétnímu národu patří, se automaticky stává součástí i jeho dějin. Má v sobě ukotveny jak své vlastní vzpomínky, tak vzpomínky celého svého národa - rodu, své dějiny národa - rodu, sny národa – rodu, rozhodování národa - rodu jako celku, činy národa - rodu jako celku a tyto dějiny ho automaticky utváří na nevědomé úrovni.

A toto dělá a utváří, vytváří národ – rod, ty pomyslné KOŘENY, jeho propojení s RODEM.

Tímto propojením se svým RODEM – KOŘENY – ZÁKLADY vznikají jednotlivé národy a jejich mentalita, odlišnost od druhých národů.

Tudíž Němci zůstanou Němci. Češi zůsatnou Čechy. Slováci zůstanou Slováky. Poláci zůstanou Poláky....

Všichni jsou napojeni na kolektivní vědomí svého vlastního národa. A jsou jím zpětně ovlivňováni.

Bez tohoto, bez kořenů, bychom nevěděli, kam patříme a kdo jsme. Neměli bychom na čem stavět.

Neměli bychom základní kámen, ukotvení své vlastní identity v této realitě. 

Když nemáme základní kámen, nevíme, kdo jsme, jsme lehce ovladatelní. Uvěříme každé lži, která nám je předložena a která vypadá dobře, protože ji nemáme s čím srovnat.

A o toto se dnes snaží současné dění kolem nás. Překroutit vše.  Že není důležité, kdo jsme, kam patříme dle našeho smýšlení, dle dějin, dle jazyka, dle národu – rodu, do kterého jsme se narodili. Když není minulost, není národ – rod. Národ – rod zanikne.

Jenže tím rozdíly mezi národy – rody nevymyzí. Protože nevědomí se neřídí rozumem a bude nás i nadále ovlivňovat.  Co nám zbude? Jen vzpomínka, pocit, že nám něco schází. Že jsme na něco zpomněli. Ale co to bylo?

Stejně, ať chceme, či ne, ať vědomě či nevědomě se budeme sdružovat do skupinek, které jsou podobné, které stejně smýší, které stejně mluví, tedy budeme opět a zase vytvářet národ. A časem se opět budeme chtít jako ta skupinka vyčlenit ze stáda. Být uznáni jako skupinka, jako národ.

Proč toto píšu? Proč toto zamyšlení?

Protože jsem narazila na dva Němce. Jeden, muž, můj domácí, druhý, žena, můj budoucí změstnavatel. A oba byli stejní. Stejné chování, stejné jednání, stejné smýšlení o jiném národu a chování vůči němu. Jako k podřadnému, co je zde, aby jim sloužil a na nic nemá právo. Má právo pouze na vděk.

Protože tak, jako já, čech, jsem ovlivňována dějinami svého národa - rodu, ke kterému teď a tady náležím a které mají na mne vliv, na mé jednání, myšlení a konání, tak i Němci jsou takto ovlivňováni.

Jsou ovlivňováni svým kolektivním vědomím svého národa – rodu. Jsou ovlivněni činy, jednáním, konáním a myšlenkami tohoto národa jako celku.

A tento národ – rod  od samého začátku, kdy si sám sebe začal uvědomovat jako skupinu – národ – rod je provázen energií rozumu, energií boje, energií vzít si, energií vlastnit, energií nadřazenosti, energií řádu a pravidel, energií EGA, že já jsem lepší, dokonalejší, já mám právo na vše, já jsem ten vyvolený. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Když to nejde ani po zlém, zkusíme lež. Účel světí prostředky.

Hlavně, když vyhrajeme. Vyjdeme z toho, jako vítězi.

Dějiny, minulost a kolektivní vědomí tohoto národa utváří tento národ.

Tato energie rozumu, boje a řádu provází a line se celým tímto národem jako neviditelná stužka. Z minulosti do současnosti i budoucnosti. Stužka, energie, která tento národ na základě tohoto – dějin vytváří a utváří stále a stále, dokola.

Díky tomuto uvědomnění si souvislostí jsem pochopila, že Němec zůstane Němcem a nikdy se nezmění.

A já, jako Čech, někde na nevědomé úrovni – vzpomínky mé duše a vzponínky jiných duší - kolektivním vědomí vím, co udělali. Jak krutým národem byli a jsou. Po čem jako národ toužili a touží.

Vládnout druhým a udělat si z ostatních své otroky, co k nim budou vzhlížet a budou jim za to vděční, že jim smí sloužit.

A takto bychom mohli rozebrat každý národ - rod, dle historie, vývoje a tudíž i vývoj jeho mentality, tedy z čeho se zrodila a jakou energii si nese sebou z minulosti do současnosti a i budoucnosti.

K tomu také přispívá světadíl, podnebí, podmínky k životu - přizpůsobit se - nebojovat - přijímat, či bojovat a tělesná vybavenost, schopnost přežít skrze tělesno - tělesnou výbavu. A v neposlední řadě schopnost a chuť učit se a tvořit.