PO SMRTI

K tomuto tématu napíši, co vím, své poznatky, co se děje po smtri, skrze vlastní práci s mrtvými, kterým jsem pomohla odejít. Bylo jich mnoho, opravdu mnoho. Jak jednotlivcům, mým minulým já, minulá já mých klientů, tak i skupinám lidí, co zahynuli při živelných katastrofách, hladomorech, ve válkách, jako například v Hirošimě. Jak píšu, i já zde měla a stále mám svá munulá já, tedy duše, které zde uvízly a neodešli.

Nejde o žádný channeling, ale o přímý kontakt s těmito dušemi, které slyším a vidím.

Rozhovory s nimi. Já se jich ptám a ony mi odpovídají na mé otázky.

Takže, co se děje po smrti?

Ve většině případů zde po smrti duše zůstane uvězněna. Nemůže odejít, protože nemá vše uzavřené a odpuštěné. Drží ji zde většinou něco, co nedokončila /práce, výzkum, ochrana někoho/, křivda, nespravedlnost, pomsta, lpění na někom, lpění na majetku, neschopnost přijmout to, co se stalo /vražda, nehoda, nemoc,ztráta někoho/, vina, obviňování, trestání se, slib, křivda ....

Tyto duše neví, čím po smrti jsou. Stále si myslí, že mají tělo a jsou chyceny ve vzpomínkách toho, kým byli.

A toto já pak rozmotávám a vysvětluji, kdo, co ve skutečnosti jsou a že jediná cesta je, vzdát se všeho. Vzdát se vzpomínky na toho, kým byli, vzdát se všeho, co se naučili, co ví a znají. Tedy odpustit druhým, požádat o odpuštění, přijmout svůj život bez hodnocení a odpustit si. Stát se opět duší, láskou. Být jí.

Je to někdy dlouhý proces, než si uvědomí, čím doopravdy jsou. Dokud jsou zatíženy vzpomínkami a emocemi člověka, kterým byli, nahoru je to nepustí. Potřebují se vzdát těla – rozumu.

Co se děje, když odejdou do světla?

Světlo není nic jiného, než bezpodmínečná láska, Bůh. Duše ztratí lidské, ztratí rozum a nabude moudrost. Stane se bezpodmínečnou láskou.

Předstupuje před energii – spravedlnost, která jí ukáže to podstatné, co splnila, co ne .... a vše, co je potřeba. Není to trest. Jen ukázka záznamu a pravdy. Tak jako doporučení pro příští život, inkarnaci, co je potřeba.

Duše v tu chvíli ví vše a zná vše co se jí týká. Všechny své minulé životy, všechna svá minulá já. Ne, co si pamatujeme jako člověk, ale skutečnou pravdu.

Vidí vše najednou a rozumí tomu. Vidí ostatní duše, které kdy potkala jako člověk. Vidí je jako energii a ví, kým byli, kdo jsou a kde a kdy se s nimi setkala. Rozumí tomu, co se stalo a proč se to stalo. Ví, co si naplánovala a ví také proč se něco povedlo a něco naopak. Jaké motivy, lidské emoce, lidské rozhodování /svobodná vůle/, okolnosti a vzpomínky v tom sehráli roli. Ví, chápe to, rozumí tomu bez hodnocení na dobré – špatné. Bere to jako svou zkušenost.

V tuto chvíli si duše začne sama na doporučení spravedlnosti budovat plán své nové inkarnace. Kým má být, komu se má narodit, kdy, kde, vlastnosti, které bude mít, schopnosti, které bude mít, nadání, koho potká, kdo vstoupí do jejího života /jiné duše, které už potkala v minulosti, nebo úplně nové /, co chce zažít, poznat, prožít, naučit se, napravit, jaké potřebuje získat zkušenosti jako člověk, skrze tělo.

Tedy plán duše se vším všudy. Tedy i smrt. Kdy umře a jak umře.

No, a pak čeká, až nastane ten den, kdy bude počata. Někdy to je hned, někdy třeba až za sto let.

Uvědomte si, že tam ve světle je to pouze a jenom energie, bezpodmínečná láska. A jako taková se občas může zjevit jako ten, koho znáte.

Ale to se děje opravdu vyjimečně. Pouze v případě, že je to potřeba, pro vaše nejvyšší dobro.

To, co většinou vidíme, slyšíme nebo cítíme, jsou ti, co neodešli. Něco je zde drží a proto nemohou odejít. Je potřeba si uvědomit a říci to i jim, že zde nemají co dělat. Sem už nepatří.

Jak vidíte, je to úplně něco jiného, než jak se o tom píše v knihách.

A je pouze na vás, zda to přijmete, nebo ne. Zda tomu, co píši uvěříte, nebo ne. To už není na mě.

Ještě jedna poznámka.

Když duše odejde do světla, nemá potřebu cokoliv zdělovat druhým. To se týká třeba těch údajných mistrů a podobných. Protože duše ve světle chápe, že nemůže zasahovat do plánu jiných duší a radit jim, co mají dělat. Tím by je připravila o jejich cennou vlastní zkušenost.

Pokud vám odpovídají, nejsou nahoře, ale trčí zde a my mluvíme s jejich lidským rozumem a egem. S jejich lidskou podstatou.

Pokud chceme něco vědět, ptáme se vždy bezpodmínečné lásky - Boha a ne mistrů a podobných. Protože všechny duše tam nahoře jsou zárověň součástí Boha a pouze on odpovídá za všechny. Jedině on ví, co má odpovědět, co potřebujete vědět, znát, jak a proč.

Ovšem, pozor na to, na co se ptáte a proč. Motiv. Zda je to potřeba, pro vaše dobro, pro vyřešení vašich problémů, nebo to chce vědět náš rozum a ego, protože je zvědavý.

V tom případě vám bude odpovídat každý, kdo se nachomejtne okolo, tak jako druhá strana, zlo.