POCIT A EMOCE
Co je to pocit a co je to emoce?
Obecně. Pocit je něco, co má na mě vliv. Je to energie, která na mne působí a já to nedokáži definovat, pojmenovat. Něco cítím, ale nevím, co to je. Nevím, odkud to přichází. Jen to cítím.
Obecně. Emoce je následné vyhodnocení pocitu rozumem.
Tak to, že ego sídlí v solar plexus slyším poprvé.
Ego je totiž nadstavba rozumu, je to myšlenka, způsob uvažování o sobě skrze rozum a myšlenka nevzniká v solar plexus.
A pocit?
Pocit je něco, co cítíme na různých místech, buď na povrchu těla, nebo uvnitř. Je to něco letmého, jemného, takový závan, kterého si ani nemusíme rozumem všimnout, pokud jsme balvani.
A následně tento pocit se mění na jinou, hrubší energii, kterou začneme vnímat intenzivně, strach a panika. Proč? Něco se děje. Co se děje?
Pak nastoupí rozum, logické uvažování a začne tento pocit vyhodnocovat skrze to, co zná, v pojmy a v myšlenku.
Rozum se v tom, co cítíme, co se děje chce vyznat. Chce tomu rozumět.
Opět se tato hrubá energie sníží, sníží své vibrace skrze rozum na emoci.
Enegii, která je následným důsledkem strachu a našeho logického uvažování.
Tedy náš rozum a naše myšlenka tomu dá ty pomyslné koule, že z nás tato energie vystřelí do prostoru.
A těmto hrubým energiím jsme pak dali název emoce.
Emoce je tedy energie převedená na myšlenku naším rozumem o tom, jak se cítíme. Jak to cítíme. A jak o sobě a dané situaci smýšlíme.
Takže prvotním impulsem je pocit, který přichází zvenčí skrze energii, kterou zavnímáme na vevědomé úrovni. Nevíme, co to je.
A emoce je už výsledek pocitu. Energie vyhodnocená rozumem a převedená rozumem na myšlenku a výslednou energii. Tedy tato energie má název. Pocit dostal rozumový pojem, název.
A vždy je to o tom jediném. O tom, jak o sobě smýšlíme rozumem v danou chvíli.
Náš rozum - myšlenkové pochody a vyhodnocování skrze naučené + EGO /touha být dokonalý, vědět a znát, nedělat chyby, vědět si rady/, tedy naše myšlenka o nás, dává vzniknout, tvoří tyto nízké energie - emoce.
A duše?
Je to energie, která je součástí našeho hmotného těla. Je uvnitř nás i kolem nás. Je prostoupena celým naším tělem a rezonuje s ním.
Duše nemyslí, protože nemá rozum.
Hovoří k nám, hovoří s námi právě skrze energie - pocity.
To, že tyto energie - pocity ve většině případů rozum a EGO chybně přeloží a vyprodukuje energii - emoci, není její vina.
Emoce tedy vznikají na základě našeho uvažování o nás v dané situaci.
A na to, jak o sobě v dané situaci uvažujeme, mají vliv naše vzpomínky, jak vědomé, že si je uvědomujeme, pamatujeme si to, tak nevědomé, tedy skrze energii naší duše.
Viz článek: EMOCE