SEBEPOZNÁNÍ

Dobrý den.

Mnozí z vás, které mám v přátelích a kteří mě znáte, jste zaznamenali u mě změnu. Vrátila jsem se domů, do severních čech, odkud jsem před pěti lety odešla do Prahy a to z finančních a pracovních důvodů. Bylo to pro mne těžké období, jak před tím, tak i během mého pobytu v Praze a toto vše mě donutilo přemýšlet a hledat příčinu všeho toho dění. Proč? Co je špatně. Co jsem dělala a dělám špatně.

Těchto pět let jsem tedy věnovala sama sobě a hledáním odpovědí na své otázky sama v sobě. Tedy ne úplně sama. Ze začátku ano, ale pak jsem poznala jednoho člověka, který mi v tomto mém hledání velice pomohl. Učil mě podívat se pravdě do očí. Podívat se na věci jinak, jiným způsobem. Ne pouze skrze rozum. Přestat si lhát a přiznat si, jaká doopravdy jsem a co nemám ještě v sobě zpracováno, pochopeno a odpuštěno. Tento člověk mi říkal pravdu. Ne pro to, aby mi ublížil, aby mě káral, napravoval, ponižoval, odsuzoval, nebo mě předělal, ale aby mi pomohl. Kladl mi ty správné otázky a já na ně hledala svou vlastní odpověď, pochopení.  Z lásky jedné lidské bytosti k druhé lidské bytosti.  A já této osobě děkuji, že je a že je taková, jaká je. Víte, co to ve mě dělalo, když mi řekla pravdu? Jak jsem se na ní ze začátku zlobila? Jak jsem to odmítala slyšet? Jak můj rozum a ego vyváděli? Řvali a vzpouzeli se, že to není pravda? Vymýšleli si různé důvody, výmluvy, omluvy, lži, že je to jinak ...

Dnes jsou z nás dobří přátelé, kteří si mohou říci vše a pomáhají jeden druhému tak, jak je potřeba. Bez závisti, jakékoliv rivality, závisti a trouhy mít schopnosti toho druhého.

Díky tomu, práci sama na sobě jsem tam kde jsem a tím kým jsem. Naučila jsem se díky tomuto období, práci sama na sobě, mnoho věcí. Pochopila jsem mnoho věcí. Objevila své schopnosti, které mi v tomto velice pomáhaly. Které jsem využívala ve svůj prospěch, pro své učení, růst a poznání sebe sama. A tyto mé schopnosti jsem při své práci na sobě lépe poznávala. Učila jsem se je znát, poznat, co umí, co dokáží, k čemu slouží, pochopit jejich účel a funkci.

To neznamená, že nemám ego a že mi občas neudělá v životě pěknou paseku. Stále se musím mít na pozoru, kdy něco dělám pro to, že je to potřeba a kdy to chce moje ego. Kdy tomu má potřebu rozumět a velet. No i to patří k životu zde na Zemi. Dokud máme lidské tělo, máme i ego, které chce být dokonalé.

Jistě víte, že píši mnoho článků na toto téma. Píši pouze o tom, co jsem sama zažila skrze sebe sama. S čím jsem se setkala na své cestě. Kam mě to mnohokrát zavedlo, třeba i na špatnou cestu. Cestu klamu. To mě učilo pochopení zákonů vesmíru. Že nelze nic měnit jen tak, protože chceme. Měnit a jít proti zákonům vesmíru. Že vše má svůj smysl, příčinu i důvod, vše nás učí, i špatná zkušenost a špatná rozhodnutí.  Že odpovědnost za své rozhodnutí, myšlení, jednání a konání nesu pouze a jenom já. Nikdo jiný. Že není možné před touto odpovědností utéci. My tomu říkáme spravedlnost, nebo Boží mlýny. Že je potřeba se naučit mít se rád, sebelásce, pokoře a sebehodnotě.  Hledat v sobě a ne kolem sebe.  Že nejdůležitější je láska, která od druhého nic nežádá na oplátku. Že nikdo jiný, než já sama mi lásku nemůže dát. Tak jako odpuštění.

O tomto všem píši a toto učím.

Pomáhám druhým nalézt jejich vlastní cestu, jejich vlastní poznání a pochopení skrze jejich schopnosti.

Každý člověk má jiný způsob chápání a pochopení,  skrze jiné prostředky, které mu zprostředkovává jejich duše skrze rozum a schopnosti, intuici, obrazotvornost. Není možné, aby dva lidé viděli a cítili jednu věc stejně. Natož aby ji chápali stejně.

Já jsem pouze průvodcem na této cestě. Hlídám, aby jste nesešli z cesty a nezabloudili v labyrintu různých cest a nástrah vašeho rozumu. Hlídám, s kým mluvíte a navádím vás, aby jste to sami poznali skrze své schopnosti. Tedy učím, pomáhám vám, jak své schopnosti využít ve svůj prospěch. Jak porozumět sami sobě. Jak pochopit skrze sebe, co se se mnou děje. Pochopit funkci zla. Nebát se zla, ale respektovat ho, že sem paří stejně jako dobro. Pochopit sám sebe, že je ve mě jak dobro, tak zlo. Jak s tím pracovat. Jak mít zpracováno a pod kontrolou to, co nám dělá potíže.

Je to komplexní práce s celým tělem. Tedy se všemi těli, nejenom fyzickým. Fyzickým, mentálním, emocionálním a duchovním.

Tato práce sama na sobě není záležitostí rozumu, ale duše.  Je to rozhodnutí, které vychází zevnitř, kdy si uvědomíte, že nejste šťastní a rozhodnete se to řešit. Naléz odpověďi na otázky proč a co s tím. Kde mám hledat a jak. Kdo to nemyslí upřímně, tedy kdo se opravdu nechce sám změnit, nechce nic měnit, odmítá se změnit, tomu není možné pomoci. Není možné pomoci někomu, kdo o to nestojí, nebo to odmítá. Protože na této cestě potkáte sama sebe takového, jaký doopravdy jste.  Nahého, obnaženého až na kost, zranitelného, vydaného na pospas svým emocím, svým bludům, dogmatům, myšlenkám, bolavého, vystrašeného, ukřivděného, bez přetvářky, lží a masek, což mnohdy bolí. Je to jako když loupete cibuli. Slupku po slupce.

Tato cesta, práce sama na sobě je až do konce života. Stále bude něco, co se objeví, co je potřeba pochopit. Kdo si myslí, že něco vyřeší a má hotovo, už vše ví a umí, všemu rozumí, sešel ze své cesty.

Já pouze pomáhám na začátku této cesty. Pak již každý pokračuje sám, když je připraven.

Takže, pokud se někdo z vás rozhodne pro tuto cestu poznání a pochopení, sebepoznání, jsem vám k dispozici.

Stačí mě požádat o pomoc.

Stejně jako za každou jinou práci, službu se platí, tak i za tuto práci se platí.

Jen takový malý postřeh.

Všimli jste si někdy té skutečnosti, že když se něco o něčem napíše, vždy se k tomu vyjádří lidé skrze své ego a rozum? Chytí se pouze jednoho slova, jedné věty, která jim tam vyskočí a na tuto větu začnou reagovat? Začnou útočit? Stačí jedno slovo, které je vyvede z míry, které jejich ego odmítá a je vymalováno. Místo toho, aby nad článkem přemýšleli, jako nad celkem? Že většinou tyto články vzbudí negativní reakce a komentáře? Málokdy se stává, aby někdo připojil svou vlastní zkušenost. Podobnou, jinou. Ne, začne vysvětlovat, jak by to mělo být, jak to má být, protože to někdo řekl, napsal. Citují druhé. Ale vlastní pochopení skrze vlastní zkušenost, práci na sobě, nikde. Oni to ani nezkusili, a přes to vědí? Jak? Jsou na to experti? Jak?  Jak mohou vědět a znát, co je či není pravda, co funguje a co nefunguje, co je možné a co není, když to nezkusili, jen si o tom přečetli? A co lidé umí nejlépe? Čeho se chytí? Čemu dají přednost? Pozitivnímu pohledu, nebo negativnímu? No přeci tomu negativnímu.

Není to zajímavé?