VÁNOČNÍ ČAS

Chtěla bych napsat něco k těmto svátkům.

Včera jsem narazila na něco moc nepěkného. Velice krutého, co chce pouze mít moc a ovládat skrze manipulaci.

O co jde?

Lidé v této době, v tento čas více chodí do kostela a poslouchají citace a pasáže z Bible o tom, jací mají být, jaké je chce Bůh mít. Když budou dělat to a to, budou splňovat, budou odměněni. Bude je Bůh milovat. Takže jednoduše řečeno, když se budou přetvařovat a hrát si na hodné a dokonalé.

A když se to zrovna nepovede, když udělají něco špatného, ublíží jinému člověku skrze závist, zlobu, nenávist ….., stačí zajít do kostela, vyzpovídat se, učinit pokání v podobě zdrávasu, hodit nějaký ten peníz do kasičky, nebo dát dar na potřebné a vše je odpuštěno, zapomenuto a já mohu zase s čistým svědomím páchat další dobro a přetvářku.

O kom mluvím?

O lidského Boha. O tom Bohu, co si vymysleli lidé. O tom Bohu, co si vymyslela církev.

Boha, který kupčí s odpuštěním a láskou, něco za něco. Čím víc mi dáš, tím víc tě budu milovat.

Mě stačí dary a přetvářka v podobě slov a nasazené masky.

Boha, který si lásku vynucuje skrze strach z něj. Že on nás potrestá, ztrestá božím hněvem, zavrhne nás, přestane nás milovat, smete nás, uvrhne nás v zapomění, nepustí nás do ráje …...

Dej a já tě odměním.

Slib mi a já tě odměním.

Boj se mě a mého hněvu a já tě odměním.

Kleč předemnou a já tě odměním.

Služ mi a já tě odměním.

Skloň se předemnou a já tě odměním.

Co na tom, že uvnitř jsi stále stejný.

Co na tom, že to nemyslíš upřímně a vůbec se nechceš změnit.

Co na tom, že odmítáš nést důsledky svého chování.

Co na tom, že si na hodného jen hraješ.

Co na tom, že o tom jen mluvíš a ukazuješ na odiv, jaký jsi dobrý, ušlechtilý ….

Co na tom, že ukazuješ druhým jen to, co vypadá dobře a to špatné – pokrytectví a přetvářku zavíráš doma před zraky všech.

Co na tom, že jsi sám sebe přesvědčil o své dokonalosti v podobě divadla před diváky. A když se zavře opona, nikdo tě nevidí, nejsou diváci, sundáš masku a je z tebe hajzl.

Slova, slova, slova.......

A toto monstrum, falešného Boha vytvořili sami lidé svými myšlenkami o Bohu a církev, církevní hodnostáři a služebníci boží.

Víte, vše je energie. Vše existuje ve formě energie a myšlenka je také energie. Když se sejde mnoho lidí se stejnou myšlenkou, stejnou představou, stejnými ideály, tato myšlenka začne existovat a mít takovou energii, nese takovou formu energie, kterou do ní lidé dají skrze své myšlenky.

A tento Bůh - myšlenka, idea, iluze ….vytvořený lidmi a církví, založený na pravidlech, přikázáních co smíš a co ne, jaký smíš být a jaký ne, na splňování, na trestu a odměně za splnění má fakt velké koule = sílu. Tato jeho síla pramení ze všech těch falešných představ a myšlenek o něm skrze církevní pravidla a strach z trestu.

Energie tohoto Boha není bílá. Není utvořena z bezpodménečné lásky. Jak by mohla, když si klade podmínky něco za něco.

Jeho samotná energie je utvořena z temnoty a strachu v nás, skrze který nás může on a jeho služebníci vydírat.

Vydírat nás skrze strach, skrze naši nedokonalost, skrze naše obviňování se a trestání se za to, že nesplňujeme. Nenaplňujeme. A nikdy toto nebudeme schopni, protože jsme jen lidé.

Jak dokonalé a důmyslné.

Nikdy nelze uspokojit tohoto Boha.

Proč?

Protože je to lidský Bůh. Rozumový Bůh založený a vytvořený skrze touhu našeho vlastního EGA. Tak, jak si ono představuje dokonalost. Dokonalého Boha a dokonalého člověka.

Ten pravý Bůh není v rozumu, nesídlí v rozumu a nic po nás nechce. Nic po nás nežádá. Miluje nás, ať jsme jací jsme. Rváč, zloděj, vrah …. On mezi námi nedělá rozdíl. Miluje nás všechny bez rozdílu.

On ví, co máme za sebou. Čím vším jsme si prošli a proč jsme takoví, jací jsme. Že je to naše zkušenost a musíme si tím projít, abychom my sami poznali na vlastní kůži.

Bez toho, bez vlastní zkušenosti, bolesti, prohry, vítězství, bezpráví, lží a přetvářky, hraní her a utíkání před odpovědností – nesení důsledků v podobě karmy a lidského jednání + lidského chápání spravedlnosti a lidské odplaty bychom nemohli duchovně růst. Bez tohoto všeho bychom ho nikdy nemohli nalézt a poznat jeho bezpodmínečnou lásku.

Bez tohoto bychom se nikdy nemohli změnit. Jen by jsme si na to hráli.

Jediný, kdo nás trestá, jsme my sami. Jak v lidském, tak v duchovním světě. My sami jsme svými

obhájci, soudci i katy. Skrze své vlastní myšlenky, jednání, sny, iluze, ambice, trestání se, sebemrskačství ….. Tedy skrze naše vlastní svědomí, které nás vede a nenechá nás na pokoji.

A ten pravý Bůh toto vše sleduje s láskou a pochopením, že jiná cesta k němu, jak ho nalézt není, neexistuje.

Ještě jedna zajímavost o tomto lidském, církevním Bohu, která mě překvapila. Nenávidí ženy. Upřednostňuje muže jako ty jediné, duchovní a vyvolené. A hlavně móóóc touží po moudrosti, vědět a znát.

Všude, při každé příležitosti vám církev nutí : milujte Boha, modlete se k Bohu, proste Boha, dělejte toto, toto nedělejte, ...... , toto je dobré, toto je špatné ......

Už jste někdy zažili, aby Bůh jen tak, skrze modlitby a dodržování příkazů a zákazů zněnil člověka?

Že když se toto nesmí, toto je špatné, a vy to budete mít na paměti, budete to dodržovat, tak  přestanete mít charakterové vlastnosti? Přestanete toužit? Přestanete se vztekat?  Přestanete závidět? Přestanete cítit křivdu? Přestanete se chtít pomstít?

Jenže, Bůh není člověk.

Nemá hmotné tělo, nemá mozek - rozum a ego, nemá emoce, necítí bolest, nemá výčitky, nemá, necítí strach, nemá pochyby,  nemá charakterové vlastnosti, nemá svědomí ...... , všechno to lidské, pozemské, hmotné .....

Bůh není tímto lidským omezen, jako my.

Je rozdíl mezi snažit se, splňovat, naplňovat tuto lidsko - boží představu o tom, jací máme být a rozdíl takový doopravdy být.

Bez snažení se splňovat a naplňovat a přetvářky, že si na takového jen hraji, ale uvnitř mě je to vše úplně jinak.

Jak se chcete změnit, když je to jen kalkul - vypočítavost skrze rozum?

Útěk před vlastní odpovědností a nesení důsledků za své jednání, myšlení a rozhodování?