INKARNACE - FUNKCE

Něco málo k inkarnaci.

Dnes hodně aktuální a diskutované téma, s kterým se pracuje, pokud má člověk zdravotní, či psychické problémy.

Můžete tomu věřit a nemusíte. To je každého volba.

Toto je pro ty, co věří, že zde nejsou poprvé.

Za tu dobu, co se tomuto věnuji, jsem řešila minimálně 300 inkarnací, tedy minulých životů. Jak svých, tak mých klientů. Už to ani nepočítám.

Vždy mě překvapí, jak jsou všichni ti lidé, kterými jsme byli zabednění a stále si myslí, že jsou, že existují, mají tělo, i když jsou mnohdy stovky, nebo tisíc let mrtví.

Jak je to možné?

Když se narodíme, znamená to, že duše, samotná esence a nositelka života dostane kabát z lidského, hmotného, tedy tělo, aby mohla cítit, zažívat, prožívat, jednat a konat ve hmotě skrze tělo. Učit se a sbírat zkušenosti, svou vlastní moudrost v různých situacích. Naučit se rozlišovat, co je důležité a co není. Co je potřeba a co není. Co je láska a co není láskou. Poznat yvšechny emoce a rozdíly mezi nimi. Rozeznat klam od pravdy.

Naučit se odlišit jako člověk hlas duše od hlasu rozumu. Pochopit funkci ega.

Duše jako taková ví vše. Tedy to, co má vědět vzhledem ke své existenci. Ví, že je láskou, bezpodmínečnou láskou, kterou není možné zničit.

Když se narodíme, na vše toto duše zapomene. Začne se ztotožňovat s tělem a rozumem. S naučenými pojmy pro hmotu a hmotným světem. Myslí si, že je pouze tělo a rozum. Začne o sobě smýšlet jako o hmotě. Zapomene na to, že hmota je jen dočasná a ona je, byla a bude vždy existovat i bez hmoty. Lidský rozum přebere kontrolu nad duší a duše si myslí, že je rozum. A mezi tím k nám promlouvá její skutečný, slabý hlásek skrze vědomí, které je také její součástí.

Vědomí, její vlastní vzpomínky – zkušenosti, které jsou přehlušeny naším rozumem, myšlenkami, emocemi, naučeným, hmotným.

A tyto její vlastní vzpomínky – její vlastní vědomí – její vlastní zkušenosti – její vlastní moudrost, kterou čerpá ze svých lidských existencí, kdy měla fyzické tělo a zažívala a prožívala skrze něj určitý příběh, žila život jako člověk, lidská bytost pak nazýváme inkarnací.

Tyto její vzpomínky pak mají vliv na náš současný život.

Proč?

Každá naše existence, kterou jsme byli, zde zanechává energetickou stopu díky vzpomínce naší duše.

Je to, jako záznam, film, napsaný příběh. Existuje v prostoru a čase. Vědomí naší duše má tuto vzpomínku jako živou.

Díky tomu stále existuje i ten, kým jsme byli. Protože naše duše v současném těle si to teď a tady sice nepamatuje, ale její vlastní vědomí ano. Pro něj stále tito lidé existují díky rozumu, který je zde skrze myšlenku, že jsou, že existují, drží.

Dalo by se říci, že zde zůstává v čase a prostoru chycena jedna malá část duše, která zapoměla na to, kým je a stále si myslí, že je člověk a že má tělo, že žije jako člověk, i když už tělo – hmot dávno není, neexistuje.

A tyto vzpomínky, tyto naše existence, chycené v čase

a prostoru nás ovlivňují. Ovlivňují nás jejich zkušenosti, jejich životy, jejich rozhodování, jejich smýšlení, jejich emoce protože ony je stále prožívají, dokola a dokola. Dokud nepochopí, že už nejsou, neexistují jako lidé, že už jsou jen energie, která tělo již nepotřebuje k tomu, aby byla.

A tato jejich existence, energie rozumu jde k nám skrze vědomí naší duše a má na nás vliv.

Proč?

Protože pro tyto naše existence neexistuje čas a prostor. Nachází se jak v minulosti, tak v současnosti i v budoucnosti.

Jsou přítomny teď a tady, protože jsou energií. Stojí přímo před vámi, vedle vás, za vámi, ale my je nevidíme.

Vidí je a ví o nich pouze naše vědomí.

A naším úkolem je tyto naše existence nalézt, uvidět, pochopit, vysvětlit jim, že je zde drží pouze jejich představa rozumu, vzpomínka rozumu na to, kým byli, představa, že jsou stále člověkem a mají tělo, existují jako lidská bytost. Že už tuto představu nepotřebují, aby byli. Že už nepotřebují tělo a rozum, aby byli. Což je to to nejtěžší. Protože my jako lidé si nedokážeme představit, že můžeme existovat a vědět bez rozumu. Jak můžeme vědět, když nemáme rozum, ten nástroj, co ví vše, co vše vyhodnocuje?

Když se vám to povede a ten dotyčný, kterým jste byli toto přijme, zbaví se vzpomínky na to, kým byl, vzdá se této iluze a lpění na těle a rozumu, zůstane pouze energie duše, bezpodmínečná láska, může uvidět celý svůj život jako film, záznam v prostoru a čase.

Skrze sebe sama, skrze bezpodmínečnou lásku pak může celý svůj život a svou existenci přijmout, smířit se s ním, tak jak ho prožila jako člověk a odpustit si bez jakýchkoliv výhrad. Bez rozumu, bez emocí, jen skrze bezpodmínečnou lásku.

Když k tomuto dojde, oddělí se od sebe lidské, rozumové od duše. Lidské, rozumové – tato energie přestane existovat, přestaneme existovat jako ten někdo, kdo nás ovlivňuje napříč časem skrze své myšlenky a společnou duši – vědomí. Zůstane pouze poznání, pochopení, zkušenost a z ní plynoucí moudrost, která se stane součástí našeho vědomí a naší duše bez účasti lidského, rozumového myšlení.

Toto je skutečný růst naší duše i nás samých.

Toto je skutečné duchovno, které se nezakládá na rozumu, ale na moudrosti duše, která na to již nikdy nezapomene.

Díky tomuto, díky její moudrosti, která pramení ze smíření, přijetí a odpuštění si toho, co udělala jako člověk, jako jedna z mnoha lidských bytostí, kterými kdy byla, se měníme i my, teď a tady. Mění se celá naše podstata. Duše, tělo i mysl, rozum a prožívání.

Tyto naše minulé existence už na nás nemají vliv, protože už neexistují. Jsou přetvořeny skrze bezpodmínečnou lásku na moudrost.

Poznámka :

Ne všechny duše jsou stejně staré a mají stejný počet svých existencí zde na Zemi jako člověk.

Čím méně životů, tím méně zkušeností a méně moudrosti.

Proto není možné, abychom na tom byli všichni duchovně stejně.

Je to úplně stejné s duchovním vývojem a růstem, jako s jedním lidským životem. Malé dítě = mladá duše s málo životama, střední věk – více prožitého, více zkušeností = starší duše s více odžitými životy, starý člověk – mnoho prožitého, mnoho zkušeností a moudrosti = stará duše, mnoho životů.

Není možné, aby mladá duše byla moudrá a duchovně vyspělá, věděla a znala. Má na to málo prožitých životů, zkušeností, ze kterých může čerpat svou moudrost.

Je to stejné, jako kdyby jste toto chtěli po batoleti, aby balo moudré jako jeho děda. Vždyť se vše musí nejprve naučit skrze život sám.