SVĚTELNÉ BYTOSTI

Jak je to s těmi světelnými bytostmi?

Hodně teď čtu, jak se skoro každý druhý věnuje channelingu.

Tedy napojuje se na různé „vyšší energie“ a čerpá informace a odpovědi od vyšších bytostí, které nemají hmotné tělo, jako andělé, archandělé, různí mistři, svatí …..

Tak jak to tedy vlastně je?

Andělé a archandělé.

Jsou pomocníky Boha – bezpodmínečné lásky. Pomáhají uskutečňovat boží plán, boží zákony a plán duše ve hmotě.

Toto je jejich hlavní úkol.

Tak jako jsou bílí, z bezpodmínečné lásky, mají svůj opak, černé archanděly a anděly z temnoty – zla.

Vše má svůj protiklad v rámci rovnováhy v celém vesmíru. Lidskou úroveň nevyjímaje.

O temnotě není potřeba mluvit. Ta se neřídí a neuznává žádná pravidla. Může prakticky vše.

Budeme mluvit o světle, bytostech utvořených z bezpodmínečné lásky.

Každý archanděl má svůj vlastní úkol, pro který byl stvořen. Tedy věnuje se pouze a jenom tomuto svému úkolu, tomuto zaměření. Nezasahuje do ostatních energií. Ví a zná pouze to, co potřebuje pro plnění svého úkolu. K ostatním informacím nemá přístup.

Pak zde máme anděly. Ti jsou na tom stejně. Každý anděl plní svůj vlastní úkol, pro který byl stvořen. Ví pouze to, co má, aby tento úkol mohl co nejlépe vykonat.

Ví pouze to, co má. Pokud by tomu tak nebylo, každý by zasahoval do práce toho druhého a byl by v tom pěkný chaos.

To znamená, jak se říká, že si nelezou do zelí.

To je podstatný rozdíl mezi nimi a námi, lidmi, kdy chceme umět a rozumět všemu. A nic vlastně neděláme pořádně, v ničem nejsme dobří, protože chceme umět a dělat vše, co ten druhý. Místo toho, abychom se věnovali jen jedné věci a tu prohlubovali a zdokonalovali se v ní.

Takže ptát se těchto bytostí, jak to s námi dopadne, co s námi, jako s lidstvem bude, je zbytečné. Toto nikdo neví. Je mnoho scénářů a mnoho cest, které tvoříme my lidé každý den. Jako jednotlivci, jako rodiny, skupiny, národy, země a stále se to mení. Vše je v pohybu.

A pak zde máme nanebevzaté mistry a svaté.

Víte, kdo určil a rozhodl, že jsou tímto? Mistry a svatými? Kdo z nich ty mistry a svaté udělal?

Bůh? Ne. To člověk. To člověk je prohlásil za svaté. To člověk je prohlásil, udělal z nich mistry. To člověk z nich udělal něco, čím nikdy nebyli a nikdy nebudou. Energií, která ví a zná vše, má ke všemu přístup. Moudré, co pomyslně sdílí moudrost s Bohem. Bůh se s nimi dělí o svou moudrost?

Všichni tito svatí a nanebevzatí mistři byli obyčejnými lidmi, lidskými bytostmi.

Otázka je, kde se po smrti jejich duše nachází. Zda odešla do světla, nebo zůstala chycena v této realitě.

No, pokud by jejich duše odešla do světla, znamená to, že už ví

a nemá potřebu sdělovat svá moudra, své zkušenosti, které nabyla jako člověk.

A víte proč? Není totiž kdo by je sděloval. Stali se bezpodmínečnou láskou. Zbavili se své lidské podstaty, svých lidských vzpomínek, svých lidských zkušeností, svých lidských myšlenek, touhy ukázat, touhy vědět, touhy rozumět, rozumu, ega.

Jako bezpodmínečná láska ví a vše chápou ohledně svého, pouze svého vlastního života a své vlastní existence napříč časem. Ostatní nepotřebují vědět. To přísluší pouze a jenom Bohu.

Je to stejné, jako u andělů. Každá duše zná jen dílek, svůj příběh, svůj úkol. Má své vlastní zkušenosti platné pro svůj život, životy, svůj osud, svou karmu.

Takže, když se někdo někam, na někoho napojuje skrze channeling, vždy přemýšlím, s kým to vlastně mluví.

S mistrem? Se svatým?

Tedy s jeho lidským, rozumovým já,

které zde z nějakého důvodu zůstalo trčet. Proč asi?

A tito lidé si pak myslí, že mluví s bezpodmínečnou láskou.

Houbeles.

Mluví s egem toho dotyčného, co neodešel. A ten jim milerád udělí rady o tom, jak to máme správně dělat. Tedy jak on si to myslí, že je to spráné, jak to má být, jak to má fungovat.

Kdyby to věděl, už tu dávno není. Nemáme se koho ptát.

Zbyde nám jen Bůh, bezpodmínečná láska, která je pouze tím, kdo ví.

Jen taková poznámka ode mne. Občas se stává, že když řeším některý z minulý životů a je tam určité téma, lékařství, náboženství ….., vždy se objeví nějaký chytrolín, co nám do toho začne kecat a říkat nám svá moudra. Chce nás poučit.

Tak mu vždy poděkuji a slušně řeknu, že na jeho názor se ho nikdo neptal. Ať přemýšlí nad tím, proč je stále zde a neodešel do světla. A je klid.

Toto je pouze má moudrost založená na mé vlastní zkušenosti. Nikomu ji nenutím. Je pouze pro zamyšlení se nad tímto tématem pro hledání své vlastní moudrosti a zkušenosti skrze práci na sobě. Tím mám na mysli řešení svých vlastních problémů, zdokonalování se v tom, co umím, v čem jsem dobrý, svých schopností, hledání své vlastní pravdy o sobě a ne zachraňování druhých a běhání z jedné přednášky na druhou v domění, že se ze mě stane duchovní bytost.

Dokud to neprožiji skrze vlastní příběh, vlastní zkušenost, nepochopím.