SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
Obraz Sen noci Svatojánské je hotový. Uf, dal mi ale zabrat, udělat noc, ale aby obraz nebyl tmavý. No a jako vždy, on sám si určovat, co tam chce mít. A tak se mi tam zčista jasna objevila veverka na stromě, jelen a malé strašidýlko v rohu. No tak tam jsou, když si o to sami řekli. Takže, pohádka o noci Svatého Jána, kdy se dějí zázraky a jednou za rok se mohou setkat dvě pohádkové bytosti v tichu noci, nikým nerušeny, neviděny. Král zvířat a jeho láska, Královna vil, která spí a netuší, že je zde někdo, kdo ji miluje. Ošklivost a krása, nebo snad ne? To on si myslí, že je ošklivý. A tak se jen dívá a tají dech nad její krásou. Bojí se pohnout, by královnu nevzbudil a kouzlo nepominulo. On neví, že všichni přítomní, čas, malá víla, starý strom, veverka i jelen čekají jen na to, kdy se osmělí. Z povzdálí vše porozuje temná postava. Čas a malá víla, vykukující za stromem. Blíží se zorbřesk a čas, kdy kouzlo pomine a Král zvířat opět bude čekat celý rok na tento jeden den, kdy bude moci opět být s královnou. No, prostě a jenom pohádka.
Jako něco, co chceš zažít pod roušoku noci tajemné, ale přitom tam není strach. Hluboký cit, nevyjevený, který ten muž má, dlouho tam dříme, celé věky... Je to jako to, po čem všichni touží, po lásce, po blízkosti mezi oběma pohlavíma a je to taaaak blízko, na dosah - jako naděje, která nás živí, že jednou... Možná toto jde jen tehdy, když jeden spí, pod rouškou noci, kdy tě neruší vnější vjemy a jsi sám sebou, bez přetvářky. Pak ani temnota nemá nad tebou moc, je kolem, a nevadí, nemůže na tebe, protože se vnímáš naplno, žiješ, nebojíš se, jsi sám sebou. Jsou tam jen němí, náhodní svědci a závist to z povzdálí sleduje, aby mohla našeptávat. Ale dokud tam je tato kouzelná noc, nic se nemůže stát. To probouzí smysly.
