Jaká je má práce a mé poslání?
Za minulé i současné životy si člověk nepozorovaně nashromáždil velké množství neprospěšných "programů,vzorců,schémat,různých bloků,překážek,traumat,šoků,zážitků,zkušeností,vzpomínek,emocí,
karmických vazeb a pout.
Prožil mnoho zranění,ublížení,osobních smrtí či smrtí blízkých a milovaných,nesčetné množství strachů,vin,výčitek,bolestí,utrpení...
Řídil se různým přesvědčením.
Konal pod vlivem prisah,slibů,a závazků.
Mnoho prožitých příběhů v něm pořád zůstávají nepochopeny,nezpracovány,nepojmenovány.
Já pracuji přímo s lidmi. Radím lidem jak najít sama sebe. Pomáhám jim nalézt vlastní cestu. Pouze je vedu tak, aby na vše přišli sami. Je to velice dlouhá cesta plná překážek v podobě strachu a vlastního ega.
Životy těchto lidí jsou komplikované díky událostem z minulých životů, kdy někomu ublížili, nebo bylo ublíženo jim. A toto si nesou v tomto životě v podobě nevědomé informace/vzpomínky a otisků.
A já vše rozplétám a odstraňuji slupku po slupce. Vždy je to o příčině, která má následek. Akce a reakce.
Pracuji pouze s lidmi, kteří chtějí a sami mě požádají. V žádném případě nesmím zasahovat, pokud oni sami nechtějí a nepožádají o pomoc.
A i potom se vždy ptám Boha, zda smím, či nesmím. Někdy nesmím pomoci i kdybych chtěla.
Je to pro to, že tento člověk ještě není připraven poznat a pochopit. Jeho já by poznání nepřijalo.
Jsem velmi stará duše, která je zde na Zemi již velmi dlouho. A mnoho jsem prožila. Různé víry a náboženství. Byla jsem mužem i ženou. Tyranem i týraným. Udělala jsem mnoho špatného, ale i dobrého, co ze mě udělalo člověka, kterým jsem dnes. Zkušenost. A nyní jsem dostala dar vidět a vědět. Cítit a chápat.
Vše je úplně jinak, než si myslíte. Kolem nás je mnoho věcí, které nevidíme. Mnoho ztracených duší, které jsou po smrti uvězněné v této realitě a já jim pomáhám odejít do světla. Také mnoho zlé a negativní energie v podobě stínů, proti kterým bojuji každý den.
Každý den na sobě pracuji a čistím svou karmu, abych byla volná a svobodná. A každý den se učím a objevuji něco nového, co mě posouvá dál. Jak jsem psala, zažila jsem toho již mnoho a vím, co vím. A vím také, že to mnoho lidí nedokáže pochopit. Nevěří tomu, dokud se s tím nesetkají. Bohužel to čeká každého. Jednou bude každý člověk muset čelit svým skutkům a životům.
A proto jsem tu já, abych jim s tím pomohla.
Doufám, že jsem vás tím nevylekala. To jsem neměla v úmyslu.
Pouze jsem chtěla, aby jste věděli, kdo jsem a co dělám. Jak pracuji.
Boha nenajdete tím, že budete chodit do kostela a modlit se.
Boha máme každý sám v sobě, ve svém srdci a projevujeme ho tím, jak se chováme. Tím, že to tak cítíme. Ne, že to tak chce Bůh. Ale pouze my sami.
Člověk nepotřebuje být věřící, aby věřil. Věří pouze své zkušenosti, že to prožil, zažil. Kdo neprožije, nezažije, nepocítí, nemůže vědět. To neznamená, že druhý to neprožil, nezažil, nepocítil.
Každý něčemu věříme.
Jde o to, jakou tomu dáme důležitost, nebo nedáme a pouze to přijímáme jako něco, co nás učí. Uvědomit si, pro koho v nás je to důležité a proč. Tím se dostáváme do roviny, do bezpodmínečné lásky.
Bůh je pouze obrovská energie bezpodmínečné lásky, která nese informaci. Jakou informaci jí dáme, takovou ponese. Dobrou, nebo špatnou? Lásku, nebo zlobu. Strach nebo naději?
Bezpodmínečná je v tom, že nás za nic nesoudí a chápe, co nás k našemu rozhodnutí vedlo. Ví o nás vše. Ví, proč se to děje. Ten kdo v nás to neví, nechápe a nerozumí, protože neví, nezná vše, co tomu předcházelo, je náš rozum. A opět pouze náš rozum nás trestá. My sami sebe soudíme a trestáme.
Bezpodmínečná láska se neřídí lidskými pravidly, společenskými pravidly, rozumovými pravidly, řádem, že to někdo řekl, ale řídí se pocitem uvnitř. A pokud mi ten pocit uvnitř ubližuje, není mi v něm dobře, hledám proč mi ubližuje. Protože to vím pouze a jenom já sám. Nikdo jiný. To je také volba, co s tím udělám. Buď si to vysvětlím rozumem, nebo se na to podívám skrze lásku v duši.
Abych se učila skrze zkušenosti. Skrze rozhodnutí a naučila se rozpoznat, kdy to chce rozum a ego, a kdy je to rozhodnutí skrze duši, lásku. A také pro to, že mám mnoho neuzavřených a nepochopených věcí z minulosti, které je potřeba vyřešit, aby mi už neubližovaly teď a tady. Stále se učím a budu se stále učit, dokud budu mít tělo. Dostala jsem příležitost některé věci a události vyčistit a uzavřít.
Já vím pouze to, co se táká mě. Jak to máte vy, s čím se v sobě potýkáte a jakým způsobe, skrze co, to pochopitelně nevím a ani nemohu vědět. Já jsem vám pouze odpověděla. Zda to přijmete, nebo ne, zda nad tím budete přemýšlet, nebo ne, to už není o mě. Každý máme svou vlastní cestu a své vlastní zkušenosti. Mé nejsou horší, nebo lepší, než ty vaše. Jen jsou jiné.
Zde nejde o osvícení, o konec, ale o cestu.
Jen skrze cestu, prožitky a zkušenosti rosteme. Kdo lpí na osvícení a dělá vše pro osvícení, nikdy ho nedosáhne. Osvícení je zase a jenom lidský pojem pro něco, čemu nerozumí. Spojuje si osvícení s věděním rozumu. Osvícení je stav bytí. Jen jsem a je jedno, kdo jsem, co jsem. Není to důležité. Jsem v bezpodmínečné lásce k sobě, k druhým, ke světu bez hodnocení, rozumového uvažování, proč to tak je. Nelpím na hmotě, protože vím, že vše je pomíjivé. To, co zůstane, je pouze duše a její zkušenost, poznání, pochopení = moudrost, kterou přenese do dalšího těla, kterého bude součástí. Tímto pak rosteme jako lidská bytost.
To se nedá naučit v kostele, nebo ve škole. Toto nás naučí pouze sám život. Naše vlastní zkušenost.