BIBLE

Opět jedno Novoroční zamyšlení nad tématem Bible, nad lidskou snahou nalézt a marností hledání Boha. Nad novodobým náboženstvím, kterému jsme dali název esoterika a které nahradilo původní náboženství, ale v podstatě se nic nezměnilo.

Dál jsou lidé krmeni stejnými technikami a sami sebe krmí a přesvědčují, že když se pomodlí k tomu, nebo k tomu, k andělu, archandělu, k Ježíši, Marii, tak on či ona to za ně udělá, on to za ně vyřeší napořád. On to z nich sejme, zbaví vás toho údělu, bolesti, utrpení, toho kříže.

Ty jo, nyní mi docvaklo, na čem je to vše postaveno, o čem to doopravdy je, když je nám stále omíláno, jak se za nás Ježíš obětoval, že z nás sejmul naše hříchy, očistil nás.

Vždyť to není možné. Z pohledu vesmíru, rovnováhy a spravedlnosti to není možné. A Bůh, ten pravý Bůh to ví. Proto nás nesoudí, neodsuzuje, netrestá, pouze miluje a svou láskou k nám nám dodává  sílu toto pochopit. Soudí nás pouze energie rovnováhy a spravedlnosti, se kterou Bůh nemá nic společného.  A opět, tyto energie nás z pohledu vesmíru nesoudí, to si myslíme pouze my lidé. Tyto energie nemají emoce, jsou v rovnováze stejně jako Bůh, kdy nerozlišují + a - na dobro a zlo. Nejsou tu pro to, aby nás soudili, by nám ubližovali. Dělají jen to, co je potřeba, pro co byly stvořeny bez vlastních závěrů a hodnocení co je správné a co ne. Pro udržení rovnováhy a spravedlivého rozdělení a navrácení sil. To my sami, každý sám za sebe je uvádíme do chodu. Proto jsou tím, čím jsou a není možné je obejít. 

Ony nám pouze vracejí to, co jsme udělali. Reagují pouze a jenom na nás samých, na energii, kterou jsme vyslali do prostoru v podobě myšlenky, emoce, motivu, činu, konání. A tu nám opět vrací zpět. To je karma, to je osud a před tím není možné utéci. Není možné, aby vás někdo, či něco tohoto zbavilo. Odpovědnosti plynoucí z našeho chování a myšlení. Žádný Ježíš, žádný Bůh, žádný archanděl. To je naše a pouze my sami, každý sám za sebe to můžeme změnit. Když přijmeme odpovědnost, přimeme, že dostáváme nazpět pouze a jenom to, co jsme vydali. Je na nás samých, zda začneme hledat v sobě, kdy a kde k tomu došlo a co se stalo, že se mi to nyní vrací.

A pokud byl tedy Ježíš Božím synem a byl tedy moudrý, věděl a znal, tak by toto nikdy neudělal, protože by moc dobře věděl, že nikdo nikoho nemůže zbavit jeho kříže, jeho osudu, jeho provinění, jeho bolesti a utrpení.  Jen on sám. Jen on sám, pochopením svých činů, pohnutek a motivů, které ho k jeho konání vedli a následným odpuštěním sobě sama.

Takže mi z toho vychází, že Ježíš, ať byl či nebyl, existoval či neexistoval, byl vymyšlen církví, či nebyl, podstata pravdy zůstává stejná. Byl úplně stejný, chyby dělající člověk, jako každý jiný, který možná slyšel Boha, ale jeho slovům porozuměl podle svého. Byl veden svou vlastní touhou /ne Boží, jak jsme si popsali a vysvětlili výše/zachránit a odčinit za druhé.  Jenže otázka zní, kdo mu toto nakukal. A věřte, že Bůh to nebyl. Bůh nežádá po nikom žádné oběti. To po nás chce a žádá úplně někdo jiný, ten Bůh, který je zpodobněn skrze Bibli a který není ten pravý Bůh. Ten, který je nám vnucován skrze Ježíše. Ten, který je postaven na oběti Ježíše. A Ježíš je opět skrze toto, skrze tohoto Boha a oběť v něj vynesen do nebes a postaven vedle tohoto Boha.  Ale vedle jakého Boha? Boha, vymyšleného lidmi.

A k tomuto Bohu se modlíme. Tohoto Boha uctíváme. Koho tedy doopravdy uctíváme, pokud odmítáme nést odpovědnost za své jednání a konání v podobě rovnováhy a spravedlnosti a myslíme si, že stačí požádat a on nás toho zbaví? Že existuje něco, či někdo, kdo nás toho zbaví? Kdopak to tedy doopravdy je, koho tak uctíváme a žádáme o pomoc v podobě různých jmen, když v sobě nemáme pokoru, lásku a smíření, ale strach. Chceme se vyhnou rovnováze a spravedlnosti? Chceme se vyhnout důsledkům, chceme je odstranit, protože odmítáme vidět a řešit jejich příčinu?

Lidi, já vás nechci připravit o Boha, o vaši víru v Boha. O vaši víru v anděly a archanděly. Ale oni jsou láska, bezpodmínečná láska a ne něco, s čím se dá handlovat, obchodovat něco za něco. Brát je jako samozřejmost, že jsou zde pouze od toho, aby nám sloužili. Oni to dělají z lásky k nám, nezištně. Nikdo je k tomu nenutí. Tak moc nás milují.

Tak jich proboha nezneužívejte. Nezneužívejte jejich bezmezné lásky a doborty pro svůj prospěch, pro svůj zisk, pro pobavení, pro důkaz jejich existence, pro zbavení se odpovědnosti.

Pokud je nemáte v srdci, tedy v podobě lásky, úcty a respektu k nim, lásky k sobě sama, ale pouze v hlavě a plníte pouze něčí, Boží pořadavky, tak to není Bůh.

Boha máme uvnitř v sobě. Tak, jak máme rádi sebe, tak máme rádi Boha. Tak, jak věříme v sebe, věříme v Boha.

A co my dnes děláme? Opět a zase?

Modlíme se k něčemu, k někomu. K Bohu, k Ježíši, k Marii, k archandělům ... aby nás zbavil bolesti a utrpení v domnění, že to udělá, že to za nás udělá a v podstatě nám nedochází, že je to naše bolest. Naše utrpení.  My sami jsme si ho zvolili = vytvořili dobrovolně na základě svých životů, činů, myšlenek, voleb a rozhodnutí, kdy jsme byly vedeni svými strachy o život, strachy, že o něco přijdeme, že něco ztratíme, nebo naopak touhou něco získat, mít, vlastnit. V podstatě jsme si vymysleli imaginární bytost, která nás  může zbavit bolesti a utrpení a je jedno, jaký jí dáme název. Ježíš, Bůh ...

Dá se říci, že díky tomu, že nehledáme příčinu sami v sobě, díky tomu nevíme, nerozumíme a myslíme si, že je to nespravedlivé, že nás někdo trestá a že stačí poprosit toho, nebo onoho a ono to zmyzí. Zároveň je nám nenápadně podsouváno, že se můžeme na tyto reálné lidi a z nich vzniklé, utvořené modly napojit a čerpat z jejich vědomí.

Ale co budeme čerpat? Na co se napojíme?

Na neexistující modlu, vytvořenou Biblí, nebo na reálného člověka, který existoval? Modla má pouze takové vědomí, které ji vytvořili - přisoudili lidé svými představami, myšlenkami a domněnkami. S reálnám životem nemá nic společného, protože není. Je to výmysl, bublina, do které jsme nacpali vše pěkné a hezké, co považujeme svým rozumem za pěkné a hezké a dali jsme tomu svou fantazií podobu.

Reálný člověk, který existoval, má ve vědomí vše. Ne pouze to pěkné, ne pouze moudrost, ale také mylné sny, myšlenky, názory a představy. V jeho vědomí je vše, tak jako ve vašem vědomí je vše. Jak dobré, tak špatné. Také tam má bolest a utrpení. To je překvapení, co?  Jinak by nemohl být člověkem. Domnívat se, že vědomí znamená pouze a jenom moudrost, a že si budu z vědomí druhého stahovat pouze moudrost a tedy vědět a čerpat pouze moudrost a pravdu, bezpodmínečnou lásku, je holý nesmysl. Budu si stahovat i lži a nepravdy, kterým ten člověk věřil, tak jako to bylo u Ježíše. I on byl zaslepen a nevěděl. Myslel, že ví.

To je opět další blud, kterým vás dnešní esoterika krmí.

Čerpá informace pouze a jenom z koletivního vědomí, ve kterém je vše, ne pouze a jenom pravda, ale i bludy a lži. Tedy pouze ze zkušeností lidí a z jejich různých přesvědčení a pravd, kterým věřili skrze křesťanství, Bibli, jejího Boha a z jimi, lidmi vytvořených, neexistujících model.

Máš bolesti? Tak jdi k léčiteli. On tě toho zbaví napořád. Chceš se změnit? Bež na kurs a tam tě toho zaručeně zbaví. Naučí tě techniku, jak se toho zbavit. Všeho, jednou provždy. Vyjdeš jako vyměněný. Všechny negativní emoce, všechny negativní vlastnosti, všechny negativní pocity a zkušenosti z tebe vycucneme, za tebe je vysvětlíme, za tebe je pochopíme, za tebe odpustíme a přeměníme na růžovou, vrátíme a ty budeš mít pokoj. Naboucháme do tebe svá moudra. Bude z tebe jiný člověk. Vědomý a moudrý. Už není potřeba cokoliv dělat. Naboucháme ti do hlavy nové poučky, nové metody, čím víc, tím líp. Aby jsi byl připraven, kdyby snad ty negativní emoce a myšlenky zase zaútočily. Člověk nikdy neví, že? Protože díky tomu budeš stále víc a víc chtít a toužit být dokonalý a přestaneš vnímat, co se vlastně s tebou doopravdy děje. Kdo v tobě má navrch. A tomuto my dnes říkáme duchovno. Osvícení. Probuzení.
Takže :

- Prý na svétě existují bible původní je jich 5 a nikdo neví kde co vy nato ? Tyto bible starý i novy. Zákon psal kdo církev ? Ta nadělala zla moc můžete k tomu něco napsat děkuji

Dano, píšete prý existuje. Víte, ono to není možné, pokud se nad tím zmyslíte. Zamyslíte se nad tím kdo, nebo co je vlastně Bůh. Bůh je bezpodmínečná láska, která nás miluje takové, jací jsme, protože moc dobře ví, že je potřeba dělat chyby a špatná rozhodnutí, abychom díky nim věděli a poznali uvnitř sebe, skrze tyto zkušenosti, které nám ublížily, co je a není v rozporu s touto láskou. To se pak stává naším bohatstvím, kdy víme, bez rozumu, pouze skrze duši, duchovní srdce, skrze celou svou podstatu bytí, kdy si uvědomíme, že jsme vše a ne pouze skrze lidskou podstatu a rozum. Bohužel bez zkušeností to není možné. Tudíž není možné se narodit a být vědomý bez těchto zkušeností. A Bůh toto moc dobře ví, tak proč by nám říkal, jací máme být? To je pouze na nás samých, kdy se pro to rozhodneme uvnitř, protože to tak začneme cítit bez toho, aby nám to někdo říkal. Že se uvnitř na základě negativních zkušeností, které ubližují nám, rozhodneme pro lásku v nás. Řekneme si dost. Odmítám si sám sobě těmito emocemi ubližovat. Jenže ony tam stále jsou. Co s tím? Jak je dát pryč? Jak? Začnu hledat odpovědi v sobě, co to je za emoci, která mi tak ubližuje a proč ji tam mám, proč? Čemu mě ta emoce má naučit? Co o ní mám pochopit? Je to o nás. Ne o druhých, ale o nás samých. Víte, to je pěkné, že si to myslíte, ale co je tam asi napsáno a kdo to napsal? Člověk. Bůh ne. Jsou to snůšky toho, jací máte být, že nemáte cítit zlost, že máte odpouštět, že máte milovt bla bla bla. Ale nikde tam není napsáno, jak to proboha máte udělat, že? Jak máte odpustit? Jak? Jakým způsobem? Jak se máte zbavit bolesti, strachu, vzteku? Jak? Jak máte přestat cítit to, co cítíte? Jak máte zastvit emoce? Jak se máte zbavit té křivdy a nespravedlnosti, že se vám děje to, co se vám děje? Když vlastně nevíte, proč se vám to děje. Odkus se to bere? Odkud se bere to, že závidím? Co závidím a proč?Jak to máte zjistit? Jak máte zastavit rozum a ego? Jak máte zastavit myšlenky, pokud cítíte bolest ze ztráty. Jak máte zastavit myšlenky, které vám říkají, že jste k ničemu? Jak? Jak máte začít milovat sebe sama, když nevíte, co to je, milovat sebe sama? Neznáte to, nikdy jste to nepocítili, co to je? Co to je za pocit? Když tam máte bolest, o které nevíte, protože je ukryta a pohřbena hluboko uvnitř vás, aby vás to tak moc nebolelo? A přes to to bolí. Jak to máte udělat? Jakým způsobem? Že si to řeknete? Skrze rozum? A ono to zmyzí? Co zmyzí, když nevíte, co to je, co se vám stalo a proč se vám to stalo. Takže za mě ne. Žádná pravá Bible není. Tu pravou Bibli, kterou hledáte, máte každý uvnitř sebe, protože tam máte i Boha, z jehož energie jsme stvořeni a tudíž víte, to je Bůh, to je Bible, to je pravda. Tudíž není potřeba číst něčí myšlenky přenesené na papír. Protože jsou to vždy osobní myšlenky a pravdy toho člověka, tak, jak on sám vnímá Boha na základě svých osobních, vlastních zkušeností a na základě nich jak on sám si vykládá a rozumí jeho slovům.

Bible je v podstatě soubor pravidel, díky nimž, jejich dodržováním získáme pomyslné, lidskou myslí vymyšlené boží vlastnosti a schopnosti, tedy to, jak si Boha předstvujeme rozumem a ne to, že ho cítíme srdcem.

On nás nepotřebuje předělávat. On ví, že se jednoho dne vrátíme, až pochopíme. Ne rozume, ale srdcem. A u každého člověka tomu předchází mnoho a mnoho životů a mnoho a mnoho zkušeností, a ty právě mění jeho nitro. Ty jsou jeho bohatstvím a dělají ho láskyplnějším a vědomnějším. Ne pravidla, co mám dělat a jaký mám být. Ale to, že vím, jaké to je. Vím není odvozeno od rozumu, ale od vědomí, což je soubor mých všech životů a zkušeností.

Víte, každý hledá Boha, jenže vlastně neví, co má hledat a kde to má hledat, jakým způsobem ho má nalézt a poznat. A tak ho hledá pomocí knih, kde se o něm píše, že je takový a makový. Jenže Bůh nemá žádné lidské, charakterové vlastnosti. Není to možné, protože není člověk, nemá hmotné tělo, tedy nemá emoce, nemá ego, nemá charakter. Je energií, bezpodmínečnou láskou, ve které je vše. Jak dobré, tak špatné a toto vše je vůči sobě v naprosté rovnováze, rovině. Jedno nad druhým nepřevažuje. To děláme my lidé svými lidskými myšlenkami, že určujeme, vybíráme si, co je víc, co je míň. Co je lepší a co je horší. Co je hodnotnější a co nemá hodnotu dle svých pocitů, emocí a charakterových vlastností, které jsou podporovány, vyzdvihovány nebo snižovány naším rozumem a egem.

Bůh toto nehodnotí. Neurčuje, co je a není správné, co je dobré a co špatné, lepší nebo horší.

Já vždy přirovnávám Boha, jeho energii, bezpodmínečnou lásku k magnetu. Magnet má v sobě energie. Je utvořen ze dvou energií. Na jedné straně má - a na druhé straně má +. A uprostřed tohoto magnetu se tyto dvě energie spojují, narážejí na sebe a navzájem se anulují, ruší. Vzniká tak rovina, kde je + a - v naprosté rovnováze vůči sobě. To je Bůh. To je bezpodmínečná láska, která obsahuje vše a zároveň nic. Je potřeba si uvědomit, že obecně polarita - k sobě zákonitě přitahuje + a naopak, aby mohla vzniknout rovnováha, bezpodmínečná láska. Když tedy dáváme přednost pouze +, přitahujeme k sobě o to více -. A my lidé se k tomuto magnetu připojujeme. Buď na jedné straně, nebo na druhé. Pokud se připojíme pouze na +, je to špatně, protože nejsme schopni vnímat -, odmítáme ho, že je, že existuje a o to více ho přitahujeme svým přílišným dáváním důzazu na +, po kterém tak toužíme. Pokud se připojíme na -, opět nejsme schopni vnímat +, že je, že existuje. Nejsme schopni být v rovině. Nejsme schopni v sobě akceptovat obě polarity, které jsou naší součástí a hledat mezi nimi tu střední cestu, kdy jsou vůči sobě v rovnováze. Kdy chápeme, že není možné, aby byla pouze jedna energie bez té druhé. Chápeme, že by nebyla možná rovnováha a existencí pouze jedné energie, a je jedno jaké, jakou si vybereme, bychom docílili pouze jednoho. Vždy by nám vyšla výsledná energie -. A na tom je postaven celý lidský svět. Že všichni hledají pouze a jenom to + a zapomínají, že bez - není možné poznat +. S tímto pracuje Bible. Předhazuje lidem, aby hledali a toužili pouze po +, že se díky tomu stanou lepšími. A tak se lidé připojují na +, na ten vysněný lidský ideál, kterým chtějí být a začnou sami sebe přesvědčovat, že takoví jsou. Jenže ono to nefunguje. Proč? Protože uvnitř jsou opravdoví, uvnitř to neukecají rozumem. Jak se můžete stát lepšími, když odmítáte -. Když uvnitř sebe odmítáte vidět pravdu o sobě, že tam máte křivdu, zlost, strach, nenávist, bolest, ponížení, pohrdání, nadutost, nadřazenost, nabubřelost, manipulaci, závislost, chtění, lpění, touhu po moci a ovládání, samaritánství, touhu všechny zachránit, touhu být milován, strach z nedostatku, pochyby, nerozhodnost, neúcta, nerespekt ...... Když dmítáte vidět pravdu o sobě, jací doopravdy jste, odmítáte své -.

Proč? Protože vám někdo vnutil do hlavy, že je to špatné a nemá to tam být? Když to tam nebude, budete dokonalí. Jenže ono to tam je. To znamená z pohledu Bible a Boha v ní popisovaného, že jsme špatní? Nečistí? Nedokonalí? Což se nám pomocí Bible stále někdo nutí nalhat, nakukat, abychom nehledali příčinu, ale stále jenom toužili být dokonalí a stále a dokola sebe sami trestli za to, že nejsme dokonalí. Začarovaný kruh, z kterého není možné se vymanit, dokud se nesmížíme s tím, že dokonalost není. Tu vymyslel člověk. Ne Bůh.

Odkud se to tedy vzalo? My jsme se již narodili nedokonalí? S těmito křivdami a vším, co jsem popsala výše? Ne, to vše jsme my sami nasbírali během životů svými vobami, svými rozhodnutími, jak špatnými, tak dobrými skrze své strachy, nebo skrze svou odvahu. Takže přemýšlejte, proč to tam je. Proč v sobě máme tyto emoce. Přijměte je. Jsou vaše. Není na nich nic špatného z pohledu Boha. To vás bolí. To vás ničí. To vás zraňuje. To, že to odmítáte. Že se za to trestáte. Že jste hříšní. Nezasloužíte si lásku, Boží lásku. Až přijmete své -, uvědomíte si ho a začnete hledat sami v sobě, proč ho tam máte, k čemu je vám potřeba, k čemu vám má sloužit, čemu vás má naučit, pochopíte, že je tam dána ta polarita - / emoce, pocity a charakterové vlastnosti/ jen díky tomu, že tomu nerozumíte, že se toho bojíte, že to bolí, že to odmítáte, že takoví jste, pak s tím můžete začít pracovat. Pak tuto mínusovou polaritu můžete začít měnit na 0, dostat ji do rovnováhy s plusovou polaritou. Kdy tyto emoce vám přestanou ubližovat. Tím, že je pochopíte. Pochopíte, odkud se vzaly, jak vznikly, pochopíte celý příběh, ve kterém tyto emoce hrály hlavní roli a dojde vám, že na tom není nic špatného z pohledu Boha, vesmíru. Že vás za to nikdo nesoudí. Dojde vám, že jediný, kdo vás soudí a trestá, jste vy sami svými myšlenkami, vzpomínkami a emocemi, kdy nejste schopni si sami sobě odpustit, přestat se trestat za chyby a brát vše jako minulost, jako zkušenost, která nás skrze bolest měla naučit milovat sám sebe. Že díky všem těm zkušenostem rostete a sílíte.

Že díky těmto zkušenostem jste takoví, jací jste deď a tady. Tyto zkušenosti utváří vás samých i váš život teď a tady. Pokud pochopíte, porozumíte, o co se zde teď a tady jedná, co vám to chce ukázat, co máte pochopit a co si máte odpustit a opravdu si odpustíte, stane se to vaší součástí, vaší moudrostí, že víte. Pak je možné, že emoce, kterou jste tam měli a tak vehementně jste ji popírali, odmítali, vám přestane ubližovat. Ona tam zůstane, nezmizí, protože k vám patří, je vaší součástí, není možné ji vymazat, odstranit. Ale bude v rovnováze. Přestane nad vámi mít moc. Přestane být ovládána rozumem a vzpomínkami. Přestane mít ten náboj a nálepku -. Protože jí rozumíme. Naopak, stane se naším drahokamem, naší zkušeností, kdy víme, co umí a proto jí již není potřeba, aby nám ubližovala.

Ne, že to za vás někdo vyřeší. Bůh, anděl, Ježíš. Že požádáte, a on vás toho někdo zbaví. Jak? Jak vás může Bůh, nebo anděl, nebo léčitel zbavit emocí, pocitů, charakterových vlastností a vzpomínek, zbavit vás vašich vlastních zkušeností? To není možné. Je to pouze na vás, co s tím vy sami uděláte.

Jak jsem již napsala, naše prožité životy jsou našimi zkušenostmi, naší vlastní Biblí, kterou máme každý v sobě, ve svém nitru a můžeme v ní dle libosti listovat a hledat pravdu. Svou vlastní pravdu, své vlastní poznání sebe sama a tedy i Boha. Pravdu skrze naše vlastní prožité životy, kdy poznáváme, zažíváme a prožíváme na vlastní kůži, co je to bolest a co tu bolest způsobilo, abychom skrze to poznali, co je to láska.