MÍT SE RÁD

Dnes trochu delší článek. K jeho napsání mě vedlo více věcí. Berte ho pouze jako návod k zamyšlení se nad tím, proč se dějí různé věci. Proč jsou lidé nespokojení a chovají se tak, jak se chovají. Proč stále něco hledají a nemohou to nalézt.
Co to vlastně znamená přijmout sám sebe a mít se rád takový, jaký jsem. Že naše negativní vlastnosti nikam nezmyzí. Nikdo nás jich nezbaví. Nikdo nás nepředělá. Nikdo nás nezbaví naší odpovědnosti za svá konání a rozhodnutí. Nikdo nám nic nevymaže.

V dnešní době, kdy dochází ke změně energií celého vesmíru /není tím myšel vesmír, tak jak ho známe a jak si ho představujeme, ale uplně vše, co přesahuje naše lidské chápání, pouze na úrovni všech energií/, kdy se mění síla těchto energií, mění se jejich vibrace a podstata, informace v nich obsažené, je mnoho lidí, duchovních učitelů, esoteriků, léčitelů, terapeutů, šamanů a co já vím, kdo ještě, kteří dostanou možnost zahlédnout určitý střípek celé pravdy. Problémem je, že většina z nich se tohoto jednoho střípku chytí a již dál nehledají souvislosti. Nesnaží se o vnější, celkový pohled skrze vědomí. Vidět a vnímat všechny souvislosti. Pokud by to udělali, zjistili by, že v podstatě nic neví. Že nejsou schopni vidět, vnímat a chápat minulost, současnost i budoucnost zároveň, najednou. Možná by jim v tu chvíli něco docvaklo. A možná, že ne.

Vycházejí pouze z tohoto jednoho bodu, podle kterého pak jednají a konají v domnění, že je to tak správné. Uniká jim jedna zásadní podstata. Začít na základě tohoto střípku řešit pouze sám sebe. Hledat sám v sobě, zda je to pravda, zda mám já vše vyřešené. Zda já sám jsem v rovině, v bezpodmínečné lásce, kdy miluji vše a všechny. Kdy vše přijímám bez rozdílu a hodnocení. Bez chtění, bez jakéhokoliv záměru.
Co takový člověk udělá? Začne hlásat všem kolem sebe své poznání. Je potřeba se o to podělit, že? Je potřeba každého zachránit, že? Začne psát články, začne psát knihy, začne točit videa, začne učit svůj způsob druhé. Začne okamžitě pomáhat druhým, aniž by pochopil sám sebe, co ho k takovému chování vede. V tuto chvíli již není v bezpodmínečné lásce, ale je veden některou svou negativní vlastností, je ovládán svým egem.

Pak se nám objevují zaručené zprávy od andělů skrze chanelling, různé nové metody léčení, zaručené pravdy, způsoby práce. Určitým způsobem jsou pozřeba, pro ty, kteří si tím mají projít, jak na straně toho, kdo to učí, tak na straně žáka. Pro ty, co nejsou ukotveni sami v sobě. Nevědí, kdo jsou a stále přeskakují z jedné věci do druhé. Nabalují na sebe další a další informace, konspirace a s tím i strachy, až nevědí, co je pravda a co ne. Co je realita a co fikce.
Já stále učím druhé, že pokud mluvím s anděli, ještě to neznamená, že to jsou andělé. Mnoho lidí to nedokáže poznat. Jde o slova. Jsou důležitá. Každé slovo nese energii a informaci. Mnoho slov, která zde na Zemi používáme a dáváme jim určitý význam, ve skutečnosti znamenají úplně něco jiného, pokud si je nacítíte pouze jako energii. Ve vesmírné řeči znamenají úplně něco jiného. Ono stačí pouze jedno slovíčko, které dokáže změnit energii celého poselství, které na první pohled vypadá krásně. A pouze toto jedno slovíčko nás dokáže upozornit, že to není anděl, s kým hovoříme. Toto nyní říkám z vlastní zkušenosti. Již mnohokrát jsem se vracela na začátek, abych byla schopna něco rozmotat a pochopit, právě díky nějakému zavádějícímu slovíčku, které mě odvedlo od pravdy na jinou, smyšlenou a nepravdivou cestu.

Zde je potřeba říci, že jsou mezi námi i lidé, kteří něco umí, ví a jsou v tom dobří. Věnují se pouze této jedné oblasti, pomoci, které rozumí , kterou pak zdokonalují a pro kterou sem na Zem přišli. Nezasahují do jiných oblastí, protože si uvědomují, že tím by přišli to, co umí. Ví a uvědomují si, že neví vše a že v tuto chvíli to ani není potřeba pro tento jejich konkrétní úkol. Že vše, co potřebují vědět, ví. Ale i toto je velice malá skupinka lidí.

Jenže milí zlatí, každý jsme jiný. Každý máme jiné vlastnosti a schopnosti. Jiný způsob uvažování. Jiný úkol a plán, co se zde máme naučit. To znamená, hledat v sobě a ne kolem sebe a u druhého. Hledat svůj způsob pochopení, svou vlastní cestu, svůj vlastní úkol zde na Zemi, své vlastní poznání svým vlastním tempem. Ten druhý nám může pouze ukázat sám na sobě, že to jde, tím, jaký je, jak žije. Pokud nás něčemu učí, tak pouze způsobem, že nám ukazuje možnosti a nechá na nás, jek se rozhodneme. Nic nám nenutí. Žádný způsob práce. Žádnou svou pravdu. Ten způsob si musíme najít my sami. V tom jsme právě vyjimeční a jedineční. Tím se doplňujeme. Každý dělá přesně to, pro co sem na Zemi přišel.

V současné době je zde na Zemi pouze 6 opravdových duchovních léčitelů a učitelů, kteří jsou schopni fungovat a pracovat na úrovni bezpodmínečné lásky a jsou schopni vyléčit jakoukoliv nemoc. Ostatní si na ně pouze hrají. Možná vám to připadá málo. Ale i toto je součástí vesmíru v rámci rovnováhy. Těchto pár lidí dokáže nahradit chybějící energii bezpodmínečné lásky v rámci celého vesmíru. Takovou mají sílu. Vědí, kdy je to potřeba a kdy ne.
Pochopte, že takovouto moc, dát sílu energie, má každý člověk. Tuto sílu, tuto energii vytváří každá naše myšlenka a my, jako lidé jí dáváme sílu a náboj /+ a -/ pomocí našich emocí a vkládáme do ní informaci na základě našeho záměru.
Uvědomte si, jaké škody by jste napáchali, kdyby jste použili tuto sílu ve chvíli, kdy to není potřeba / mám na mysli lásku / a jste vedeni nezpracovanou emocí samaritánství, pomoci a zachránit každého, bez ohledu na to, zda smíte, či ne, zda tomu rozumíte, či ne. Kdy nejste v rovnováze, nemáte zpracovány a pochopeny své negativní vlastnosti jste v tu chvíli vedeni něčím jiným, než bezpodmínečnou láskou. Jste vedeni svým egem, rozumem, svou touhou, svou emocí, svým pohledem na věc, svou domněnkou, ne pravdou. Protože pravda je v bezpodmínečné lásce a ta vám může říci, že to není potřeba.
Díky tomu vy sami půjdete proti sobě, proti svému srdci, proti pravdě ve vás, proti Bohu ve vás. Poslechnete svou emoci a tím obrátíte polaritu zamýšlené vysílané energie a místo bezpodmínečné lásky budete vydávat negativní energii.

A jsme u toho. Proto je zde tolik zla, tolik negativní energie. Není to o druhých. Ale o mě samém. O tom, proč něco dělám. Proč to chci a kdo to ve mě ve skutečnosti chce. Chce to mé já, mé duchovní srdce, mé vědomí, nebo to chce můj rozum a mé ego?
Pouze bezpodmínečná láska má neomezenou sílu. Jsme jí schopni pouze tehdy, kdy jsme v naprosté rovině. Bez myšlenek, bez emocí, bez chtění, bez očekávání. Pouze v tomto stavu víme. Pouze v tomto stavu jsme schopni být teď a tady. Slyšet jasně.
A tohoto stavu dosáhneme prací na sobě. Ne zdokonalováním nějaké techniky. Ale opravdu duchovní prací sama na sobě. Pochopením, kdo jsem, co jsem, proč tu jsem, co se mám naučit, co mám pochopit, co mám napravit, co a komu odpustit a pochopit, proč, proč mám život takový, jaký je a zda ho lze změnit. To je začátek. To je to hlavní, co je nejdříve potřeba pochopit a zpracovat. Ostatní přijde samo. Ostatní se začne postupně otvírat tak, jak se budeme my sami čistit a věřit. Zbavovat se nánosu a jednotlivých vrstev, jednotlivých masek a představ o sobě, jakým chci být, kým chci být, mé představy o mě samém. Vše se začne pomalu otvírat přesně tak a takovým tempem, jak jsme na to připraveni. Pokud nejsme schopni něco pochopit, nepustí nás to dál. Bude nám to stále ukazovat a připomínat různé situace a příklady, dokud nepochopíme. Až pak nás to pustí na další vlastnost. Někdy se vracíme k jedné vlastnosti i několikrát, protože je spojena i s jinými vlastnostmi a zkušenostmi, kde se nám objevuje.

To, že tuto vlastnost pochopíme neznamená, že zmyzí. Že ji již nemáme. Stále je a zůstává naší součástí. Jen ji lépe chápeme. Dokážeme ji rozpoznat. Víme jak pracuje. Dokážeme si ji v tu danou chvíli uvědomit a tím nad námi nemá žádnou moc. Máme ji pod kontrolou a nenecháme ji, aby nás ovládla. Tí, že si ji uvědomíme, máme ji spojenu s konkrétními zkušenostmi, které jsme pochopili, se tato negativní vlastnost stáhne. Neovládne nás, ale my ovládneme ji.
Tomuto se říká přijetí sebe sama takový, jaký jsem. Vím a jsem si vědom svých negativních vlastností, které jsou mojí součástí.

Díky této naší duchovní cestě a očistě se nám také postupně otvírají a navrací informace a schopnosti. Pouze touto přirozenou cestou. Kdy již víme, jak vše funguje a chápeme, k čemu tyto schopnosti máme.
Jsou pro nás. Pomocí nich můžeme lépe nalézt odpovědi na své otázky. Neslouží k pomáhání druhým. V první řadě jsou pro nás. Až když pochopíme a přijmeme sami sebe, budeme v rovině, budeme schopni vnímat pomocí bezpodmínečné lásky, budeme sami tou láskou, pak teprv můžeme pomáhat druhým. Pak budeme mít dost síly pro celý svět a nikdy nám neubude.
Pokud se nám otevře a zpřístupní nějaká informace či schopnost, kdy nejsme připraveni, je to tím, že jsme si to přáli na základě nějaké naší emoce a je potřeba počítat s tím, že toto zařídila druhá strana a tím si nás koupila, tím jí sloužíme.

Pokud si toto uvědomíme a necháme to na vesmíru, vše proběhne pro naše nejlepší a nejvyšší dobro tak, jak má v tu pravou chvíli, kdy je to potřeba. Neudělá to žádný člověk, žádný smrtelník nějakým rituálem, zasvěcením. Udělá to samotný vesmír, samotný Bůh přímo ve vás.

Nejdříve pomozte sami sobě. Na tom není nic sobeckého. Je to logické. Až potom můžete zcela nesobecky, bez hodnocení a jakýchkoliv vlastních pohnutek pomáhat druhým, pouze na základě vědomí, kdy víte, že je to potřeba. Ne vědomí odvozené od slova uvědomovat si pomocí rozumu, ale vědomí vesmírných energií a své podstaty.

Bůh, bezpodmínečná láska je v každém z nás. Jsme z této energie utvořeni a jsme s ní spojeni od věky věků. Není potřeba ho hledat. Máme ho uvnitř sebe. Není potřeba za ním chodit do kostela a mluvit s ním skrze prostředníka. Žádat ho o odpuštění. Pokud je v nás, stačí, že odpustíme sami sobě a tím nám je odpuštěno. On nás nesoudí. Jak by mohl? Když je v nás. Je v nás, tedy my sami soudíme sami sebe. Nikdo jiný. My sami si určíme trest či odměnu na základě rovnováhy a spravedlnosti, jak bude vypadat náš příští život. My sami si určíme, co je potřeba napravit, prožít a pochopit. My sami si určíme, kterou lekci a životní situaci si chceme zopakovat, abychom ji pochopili. Jaké emoce je potřeba pochopit. My sami si pak vybereme místo, rodinu, národ, pohlaví. My sami si určíme, jaké vlastnosti a schopnosti budeme mít jako konkrétní člověk, které nám přesně pomohou zažít a prožít to, co máme, co jsme si zvolili. A pak je to již na nás, jak budeme žít, jak budeme jednat, jak se budeme rozhodovat. Je to na naší svobodné vůli, zda to necháme tak, jak to je, nebo řekneme dost, toto se mi nelíbí. Toto odmítám. Tento život, tento úděl odmítám a začnete hledat v sobě. Začnete hledat příčinu tohoto života. Proč jsem si ho zvolil. Pak začnete pomalu chápat a čistit si svou budoucí cestičku. Je to tak jednoduché.