JE MOŽNÉ CESTOVAT V ČASE ?
Ano, ale ne fyzicky. Pouze pomocí myšlenky. Na cestování časem nemáme uzpůsobená těla, aby se rozložila pouze na energii. A opět je to zase skrze naše vlastní vědomí, které nám ukáže minulost, co se již stalo a proč se to tak stalo, jako film, který sledujete. Můžete sledovata pouze to, co se již stalo. Když pochopíte minulost, změní se vaše vnímání sebe sama i druhých teď a tady vzhledem k budoucnosti. Přestanete se jí bát. To, co vyřešíte, pochopíte se stane vaší pravdou, vaší zkušeností, z které čerpáte. To je to, že víte. Bez rozumu. Budoucnost není ještě napsána. V budoucnosti existuje mnoho cest a vriant, které se mění a stávají se skutečností v závislosti na vašem rozhodnutí, volbě teď a tady. Díky tomu se opět mění budoucí cesty, možnosti, jak by to mohlo být. Proto nám byla dána svobodná vůle. Jistota není, jsou jen volby a pochopení, proč jsem zvolit tak, jak jsem zvolil. Lidé stále nechápou, že vesmír je utvořen z energií a funguje na základě polarit. Tam není dobré, špatné. Stejné přitahuje stejné a rozdílné se odpuzuje. A těch polarit je tam nekonečné množství. A my lidé tyto polarity vnímáme skrze emoce a skrze emoce, tedy jak se cítíme to pak vyhodnocujeme jako dobré, nebo špatné. Problém lidí je v tom, že si odmítají připustit, že jsou takoví, jací jsou. Že mají negativní vlastnosti a negativní emoce. Nepřijímají se. Pokud se nepřijímají takoví, jací jsou, není možné něco změnit sám u sebe. Když si budu nalhávat, že tam nemám závist, tak s tím není možné cokoliv udělat. Až přijmu fakt, že závidím, že takový jsem a nebudu se za to soudit a trestat, ale budu se i přes to mít rád, protože není, neexistuje důvod, proč ne,mohu s tou závistí něco udělat, protože se mám rád. Mohu se podívat na to, proč ji tam mám a co se mnou tato moje vlastnost dělá, jak mi zbližuje. Odkud se bere její síla. Odkud je tato moje vlastnost živena a čím je živena. Když toto pochopím, již mne tato vlastnost přestane ovládat. To je volba. Má volba, jak chci žít. Opět, ne, že se na tuto vlastnost budu vymlouvat, že jsem takový. No a co? Vesmír nám vrací pouze to, co jsme do něj poslali. Reaguje na nás. Poslal jsi zášť? Vrátí se ti zášť. Poslal jsi sobeckost? Vrátí se ti sobeckost. Poslal jsi zlost? Vrátí se ti zlost. Přitahujeme pouze to, co máme v sobě. Víte, já nejsem ovlivněna žádnými dogmaty, žádnými knihami, teoriemi, náboženstvími, ideologiemi, vírami, Biblí, starou, novou. Toto vše jde mimo mě. Já neteoretizuji na základě napsaného, jak by to mělo být. Já to žiju skrze sebe a skrze sebe sama, co se mi děje se učím a poznávám, zažívám co je a není možné, co je a není pravda. K tomu není potřeba žádných knih. Vše, co kdy bylo napsáno a vytvořeno jsou pouze myšlenky toho dotyčného, tedy jak on byl schopen určitou věc pochopit. To neznamená, že je to pravda, že je to dogma. Byla to v té chvíli, kdy to vytvořil, napsal, jeho subjektivní pravda. Jeho. Ne má. Když se na to podíváte, zjistíte, že jsou to vše jen teorie, jak by to mělo být, jak si to někdo představuje. Ale již tam není napsáno, jak, jakým způsobem toho docílit, že? Chybí vlastní zkušenost, vlastní práce sama na sobě, změnit sám sebe, pochopit proč jsem takový. To budeme raději mluvit o Bohu a o tom, jak by to mělo být. Tímto směrem není možné pochopit ani Boh, ani vesmír. Jen a pouze skrze sebe sama, skrze svůj život. Hodně se mluví o dualitě. Opět, lidský výmysl, protože odmítají, že mají v sobě i zlo. My jsme vše. Jedno bez druhého nemůže být. Dualita není. Dělit se na fyzické a na duchovní. My jsme obojí a to obojí pracuje spolu. jedno se učí skrze druhého. Jsou neoddělitelné. To jsme my. To, co je nad námi, jen reaguje na nás. Není dualita. Je pouze mnoho polarit. Pokud se někoho zeptáte, zda se má rád, odpoví vám, jistěže ano. Tak proč má zlost, proč se vzteká? Člověk, který se má rád, si takto neubližije. A v tom to je. Jen skrze sebe mohu pochopit fungování vesmíru. Ne skrze druhé a nějaké torie, dogmata, která přijímáme za svá