PRÁCE SAMA NA SOBĚ. CO TO ZNAMENÁ?
Tak dnes jeden článek o práci sama na sobě. Jak se to dělá, jak to vypadá.
Je zde mnoho článků na toto téma, co bychom měli dělat. Pochopit příčinu a odpustit. Jenže pro mnoho lidí jsou to pouze slova, která sice chápou, kterým rozumí, ale neví a neznají, jak se to dělá. Ona teorie je něco jiného a praxe také.
Takže vám dnes povím jeden příběh, pomocí kterého vám ukáži – vysvětlím, jakým způsobem pracujeme sami na sobě.
Takto můžeme pracovat s některou naší emocí, která nám dělá problémy. Třeba že nás stále vytáčí nějaký člověk jen tím, že otevře pusu. Hned se naježíme a nevíme proč? Proč jsem na toho člověka alergický?
Nebo hněv. Proč mám v sobě stále hněv? Proč mám v sobě stále smutek? Proč se nedokáži ozvat a říci, co si myslím? Proč nedokáži říci ne? Proč dovolím druhému, aby mne zneužíval? Proč mám potřebu všem pomáhat? Je toho opravdu mnoho, těch proč, že?
Nebo s nějakou svou fobií. Když mám strach z lidí, mám strach z velkých prostor, mám strach z malých prostor, mám strach z vody ....
Nebo takto můžeme řešit nějakou křivdu v rodině, kdy někomu nemohu něco zapomenout. Nedokáži odpustit, co mi udělal a způsobil.
Takže, pokud se rozhodnu na sobě pracovat, vždy je to rozhodnutí trvalé. Jak jednou začneme, již není možné přestat. Proč? Protože vidíme výsledky, cítíme se lépe a vždy se objeví další a další problém, který jsme doposud nevnímali, neviděli. Jak já říkám, je to začátek dlouhé cesty a tato práce sama na sobě je až do smrti. Nikdy nejste hotovi. Stále se učíte. Stále poznáváte různé druhy emocí, které jsou tak rozmanité a které dokáží napáchat pěknou paseku v našich životech.
K tomuto rozhodnutí dojdeme sami. Nikdo nás o něm nepřesvědčuje a neříká nám, že to musíme. My sami to víme a chápeme, proč to chceme. My sami se tak dobrovolně rozhodneme.
Když se takto rozhodneme, začneme o sobě přemýšlet. Kdo vlastně jsem? Proč tu jsem? Co tu dělám? Jaký mám úkol? Jaký smysl má, že jsem zde? Z čeho jsem stvořen? Mnoho a mnoho otázek. A tak začneme hledat odpovědi. Pomocí článků, pomocí knih. Problém je ten, že protože nic nevíme a neznáme, lehce uvěříme tomu, co někdo napsal. Že to je pravda. Jenže, to je pravda toho dotyčného, tak, jak on ji chápe. My si to pouze můžeme přečíst, brát to něco jako návod a pak nad tím přemýšlet. Hledat chybky. Pochybovat. Co když to tak není, co když je to jinak? Takto najdete svou vlastní odpověď.
Protože jsme nezkušení, nevyznáme se v tom, nevíme, jak na to, jak se to dělá, je pro nás nejlepší si najít nějakého terapeuta, který nám s tím pomůže. Člověka, který již má nějaké zkušenosti a schopnosti. Proč je to potřeba? Protože náš rozum se tomu všemu bude bránit. Bude nám lhát a říkat přesně to, co chceme slyšet, abychom se cítili v bezpečí a nabyli pocitu, že se nic neděje. Vše je v pořádku. Rozum totiž vytěsní vše, čemu nerozumí. Co není schopen pochopit. Tak to, co není schopen pochopit, nahradí podobnou věcí nebo přijatelnou lží. A my jako začátečníci nedokážeme poznat a rozlyšit, kdy nám rozum lže a kdy nám tlumočí odpověď naší duše.
Jaký by měl tedy být náš terapeut, nás učitel, náš průvodce?
Měl by to být člověk, který nám nic nebude vnucovat. Nebude nám vnucovat svůj pohled na věc, svůj názor, že to tak je a basta. Nebude nám říkat udělej tohle a tamto. Nebo že to udělá a vyřeší za nás. Tento člověk nám bude pouze ukazovat způsoby, jakými se mohu dostat k pravdě. A nechá na nás, jaký způsob zvolíme. Nechá na nás, co zjistíme a jak si to vyložíme. Nechá na nás, abychom našli své vlastní prostředky, skrze které se dopátráme. Abychom našli svou vlastní pravdu a pochopení. On nás pouze vede. Hlídá, s kým mluvíme a na to nás vždy upozorní. Hládá, kdy mluvíte s duší a kdy s rozumem. Pokud něčemu nerozumíme, vysvětlí nám to na nějakém příkladu, abychom byli schopni pochopit a porozumět tomu, co se s námi děje. A nechá nás to pochopit po svém. Takovýto terapeut má zpracováno většinu svých emocí. Nemá potřebu vám něco nutit, ovládat vás, povyšovat se nad vás, mít nad vámi moc. Nechává vám vaši svobodnou vůli, kdykoliv toto ukončit a odejít. Rozhodnout se pro jiného terapeuta. Rozumí zlu, chápe ho a nebojí se ho. Takový terapeut není bohatý. Nemá mnoho klientů. Je to zajímavé, ale je to tak. Není závislý na kvantitě, ve smyslu klientů a peněz, ale je pro něj důležitá kvalita. Kvalita odvedené práce. Nemá potřebu k sobě lákat lidi tím, že předvádí, to, co umí. On ví, že se k němu dostane pouze ten, kdo se k němu má dostat. Tomu pak může pomoci. Tak proč by ho lákal na hezká slovíčka a nabízel své schonosti. Proč by se tímto způsobem prodával.
Tak, a nyní ten příběh.
Jedna má známá začala mít z ničeho nic velké bolesti v rameni. Domnívala se, že jsou způsobeny tí, co předešlý den dělala, že si tím to rameno namohla a že to samo odejde, pokud bude v klidu. Jenže ono se to nezklidnilo, spíš naopak. Ono se to zhoršovalo. Bolest byla čím dál větší, až se nedala vydržet a ochromovala myšlení. Ustavičná bolest, která vám nedobolí usnout a když, tak jen na pár minut. Po čtyřech dnech ustavičných a nepřetržitých bolestí byla tato žena nevyspalá, vyčerpná, bez energie a síly. A tak mi zavolala, zdy bych jí nepomohla. Byla jsem požádána. Nenabídla jsem jí pomoc já, ale byla jsem požádána. To je důležité. Pokud mám někomu pomoci, je potřeba, aby mne o to požádal. Bez tohoto požádání to není možné. To by bylo z mé strany zasahování do jeho osudu a jeho svobodné vůle. Již bych ho ovlivňovala. První, co jsem udělala bylo, že jsem se zeptala, zda je to potřeba. Odpověd zněla ano. Pak jsem se zeptala zda smím já. Odpověď zněla ano. A tak jsme začali hledat příčinu té bolesti. Víte, někdy totiž můžete dostat zápornou odpověď. V takovém případě, pokud zasáhnete a pomůžete, důsledky svého konání si ponesete vy sami. Protože v tu chvíli jste nekonali jako bezpodmínečná láska, která ví, ale jako člověk, který si myslí, že ví a je poháněn nějakou svou emocí. Ta totiž v této práci s klientem nemá co dělat.
Bolest teď a tady, kterou cítíme je vždy způsobena emocí, která vznikla někde v minulosti na základě nějaké události. A nyní, skrze tuto bolest v našem těle nám naše duše říká, že je čas to vyřešit. Že jsme připraveni to pochopit, k čemu tam doopravdy došlo. Co se tam doopravdy stalo. Co se nám tam doopravdy stalo.
Tak jsme se zeptali, kdy a kde vznikla příčina této současné bolesti. Zjistili jsme, že tato moje kamarádka byla mužem, který chtěl pomstít svou dceru za to, co jí udělal jeden muž. Měl v sobě v tu chvíli zlost, nenávist, pomstu. On nevěděl, že mu jeho dcera lže a že si vše vymyslela. Tak s těmito emocemi v sobě šel učinit nápravu, pomstít dceru, spravedlivě toho druhého potrestat. Pak to bylo ráz na ráz. Ten dotyčný obviněný se začal bránit. Nejdříve slovně a pak i fyzicky. Vzniklo tam veliké napětí a zlost na obou stranách a díky tomu ani jedna strana nebyla schopna poslouchat a chápat tu druhou. Vygradovalo to a došlo k fyzickému napadení. Díky němu tento muž, co toužil po spravedlnosti přišel o ruku. Nejdříve byl zraněn v oblasti ramene, měl ho rozdrcené, kdy mu pohyb ruky působil nepředstavitelnou bolest, pak mu ruka ochrnula a nakonec o ni přišel. A tento muž se s tím nikdy nesmířil. Do konce svého života v sobě živil nenávist, hněv a zlobu vůči tomu, kdo mu to udělal. On neznal skutečnou pravdu. Ta se objevila až nyní. Díky tomuto duše nemohla odejít. Co s tím? Promluvit s ní. Tak s ní promluvila kamarádka. Přeci jenom je to její část duše z minulého života. Vysvětlila a ukázala jí, co se doopravdy stalo a proč se to stalo. Pokud bylo potřeba, některé věci jsem vysvětlila já. Jde o to, aby duše pochopila, že díky neznalosti a lži druhého se stalo to, co se stalo. Že to v ní vyvolalo jako v člověku emoce, které zatemní rozum. Jde o pochopení. Pak následovalo odpuštění tomu, kdo způsobil celou situaci - dcera i tomu, kdo způsobil zranění a ochrnutí – obviněný muž. A pak následovalo odpuštění sobě. Tedy bylo potřeba, aby si odpustil ten muž vše, co se stalo. Že uvěřil lži a že díky tomu začal mít zlost a tak dále. Aby pochopil, že to byla jeho zkušenost, která ho měla něčemu naučit. Čemu, to vám vysvětlovat nebudu. To je na každém z vás, co na tom pochopíte. Zde mnohdy narazíme na bariéru. Duše si nedokáže odpustit. Takže opět vysvětlování a vysvětlování. Pokud si duše odpustí, již ji zde nic nedrží a ona odejde do světla.
Je zajímavé, že když tento muž, tato duše mé kamarádky z minulosti, kterou byla, odpustila, během pěti minut byla bolest pryč. Rameno bylo v pořádku. Nic. Žádná bolest.
Takže zde, na tomto příběhu mé kamarádky vidíte, co znamená práce sama na sobě. Že to není nic lehkého. Že se mnohdy dozvíte i velice nepěkné věci, které jste dělali, když jste měli jiné tělo, tedy jiný kabátek a v něm byla vaše současná duše. A že zjistit pravdu není nic lehkého, protože váš rozum to bude omlouvat a okecávat. Bude vám lhát a našeptávat, že to není pravda, že tak to nebylo.
A to nejpodstatnější? Že není možné, aby to za vás udělal a vyřešil někdo druhý. Aby to za vás pochopil a odpustil.