PROČ SE BOJÍME SMRTI
Tazatel: Jaká je příčina toho, že se bojíme smrti?
Krišnamurti: Myslíš si, že list, který padá na zem, se bojí smrti? Myslíš si, že pták žije ve strachu ze smrti? Vypořádá se se smrtí, až smrt přijde; ale jinak se o smrt nestará, je příliš zaneprázdněn samotným životem, chytáním hmyzu, stavbou hnízda, zpěvem písní, létáním pro samotnou radost z létání. Pozorovali jste někdy ptáky vznášející se vysoko na obloze, jak se bez jediného máchnutí svých křídel nechávají unášet větrem? Jak nekonečně si dokáží užívat sebe sama! Nestarají se o smrt. Pokud smrt přijde, tak to bude v pořádku, oni skončí. Nestarají se o to, co se stane; žijí z okamžiku na okamžik, nebo ne? Jen my lidské bytosti se neustále zabýváme smrtí – protože ve skutečnosti nežijeme. Naše potíže je ta, že my umíráme, my nežijeme. Staří lidé se nachází nad hrobem a mladí nejsou příliš daleko za nimi.
Víte, toto neustálé zabývání se smrtí existuje proto, že máme strach ztratit to, co známe, věci, které jsme nahromadili. Máme strach ztratit ženu či muže, dítě nebo přítele; máme strach ztratit to, co jsme se naučili, co jsme nahromadili. Kdybychom si s sebou mohli odnést všechny věci, které jsme nahromadili – své přátele, své majetky, své ctnosti, svůj charakter – pak bychom se smrti nebáli, nebo ano? A proto si vymýšlíme různé teorie o smrti a o posmrtném životě. Ale fakt je takový, že smrt znamená konec, a většina z nás tomuto faktu není ochotna čelit. My nechceme opustit to, co známe; to, co v nás vytváří strach, není neznámo, ale naše lpění na tom, co známe. Neznámo nemůže být spatřeno skrze to, co známe. Avšak mysl, která je vytvořena z toho, co zná, říká: „já zaniknu“, a proto má strach.
Pokud dokážete žít z okamžiku na okamžik a nestarat se o budoucnost, pokud dokážete žít bez myšlenky na zítřek – to však neznamená pouhou povrchnost zabývání se dneškem; pokud si dokážete uvědomit celý proces známého a dokážete se tohoto známého zříci, dokážete ho zcela opustit, pak objevíte, že se odehraje úžasná věc. Zkuste to na jeden den – dejte stranou vše, co znáte, zapomeňte na to, a jen pozorujte, co se stane. Nepřenášejte si své starosti ze dne na den, z hodiny na hodinu, z okamžiku na okamžik; nechte je všechny odplynout, a spatříte, že z této svobody povstane mimořádný život, který v sobě bude obsahovat jak žití, tak umírání. Smrt je pouhým koncem něčeho, a v samotném tom konci se nachází obnova.
Tazatel: Říká se, že pravda je v každém z nás trvalá a bezčasová, avšak pokud jsou naše životy pomíjivé, jak by v nás mohla být pravda?
Krišnamurti: Víte, my sami jsme z pravdy učinili něco trvalého. A je pravda trvalá? Pokud ano, tak se nachází uvnitř pole času. Říct o něčem, že je to trvalé, vyžaduje, aby to něco pokračovalo, aby to mělo kontinuitu; a to, co má kontinuitu, není pravda. A právě to je krása pravdy: musí být objevována z okamžiku na okamžik a ne uchovávána ve vzpomínkách. Vzpomínka na pravdu je mrtvá věc. Pravda musí být objevována z okamžiku na okamžik, protože žije, je živá a není nikdy dvakrát tatáž; a přesto pokaždé, když ji objevíte, tak je tatáž.
Důležité je to, aby si člověk o pravdě nedělal žádné teorie, aby neříkal, že pravda je trvalá v každém z nás a podobné věci – to jsou výmysly starců, kteří se bojí jak smrti, tak života. Všechny tyto báječné teorie – že pravda je trvalá, a že nemusíte mít žádný strach, protože v sobě máte nesmrtelnou duši atd. – byly vymyšleny vystrašenými lidmi, jejichž mysli jsou v rozkladu a jejichž filosofie nemají žádnou hodnotu. Skutečnost je taková, že pravda je život sám, a život nemá nic trvalého. Život je třeba objevovat z okamžiku na okamžik, ze dne na den; on musí být objevován, nelze jej považovat za předem daný a zaručený. Pokud budete považovat za dané a zaručené, že znáte život, tak nebudete žít. Jídlo třikrát denně, oblečení, bydlení, sex, vaše práce, vaše zábavy a váš proces myšlení – tento hloupý a opakující se proces není životem. Život je něco, co je třeba objevovat; a nemůžete jej objevovat, dokud neztratíte a nenecháte odejít všechny věci, které jste našli. Experimentujte s tím, co říkám. Dejte stranou všechny své filosofie, svá náboženství, své zvyky, svá rasová tabu a všechny ty další věci, protože ony nejsou životem. Pokud budete v těchto věcech chyceni, tak život nikdy neobjevíte; a funkcí správné výchovy by mělo být, aby vám neustále pomáhala objevovat život.
Člověk, který říká, že ví, je již mrtvý. Avšak člověk, který říká „já nevím“, který neustále objevuje, nalézá, který nehledá žádný cíl, nemyslí v rámci dosahování či stávání se – takový člověk žije a takové žití je pravdou.
Převzato. Velice moudré. Lépe bych to nenapsala.