BOHYNĚ A PAN BOŽSKÝ
Stále zde čtu různé příspěvky jak na to a upoutávky na kurzy, kde ženu naučí být bohyní a muže opravdovým mužem. Kde vás naučí, jak najít správného partnera nebo jak získat stávajícího partnera opět zpět. A co potom ty různé články o spřízněné duši.
Vždy se tomu směji a zároveň mi je smutno, protože nic takového nelze naučit.
Co je to vlastně vědomá žena, bohyně? A co je to pravý muž? Co je to spřízněná duše? Ví to někdo? Nebo si myslí, že to ví? Protože abych pravdu řekla, já sama to nevím.
Jsou to pouze vzletná slova, sny, iluze, naše touha a představa, která se skutečným životem nemá nic společného. Nedosažitelný ženský nebo mužský ideál, který jsme si v hlavě vysnili. Představa druhých, kteří o tom píší, kteří to učí a kteří nám tím nutí pocit, že nejsem podle nějakých vymyšlených esoterických měřítek.
Jak jsem psala v jednom svém příspěvku. Zpřízněná duše je zpřízněná duše. Pokud nejste připraveni a neumíte pracovat s minulými životy, je jedno jak a odkud se znáte. A proč vás to k sobě táhne. Vaše duše si pamatují příběh, který se kdysi dávno mezi vámi odehrál a milují toho člověka z té doby. Jenže v tom je ten problém. Vy jste v té době mohli milovat nějakého hajzla. Nebo naopak úžasného člověka. Jenže v současnosti je to jinak. Duše se mohou milovat, ale lidé nemusí. Duše nezasahuje do rozhodování a konání člověka. Duše pouze ví a dává nám to najevo skrze srdce. A možná po nás chce, abychom to jednou provždy vyřešili. Je potřeba si uvědomit, že teď a tady je to úplně někdo jiný, než jak si ho naše duše pamatuje. Duše může být krásná a čistá, plná lásky a přesto její nositel může být naprostý vůl, slaboch, žárlivec, sobec, záletník, násilník atd. Nebo k nám nemusí vůbec energeticky či fyzicky pasovat.
A dvojplamen? Opět esoterický blábol. Nic takového není. Je to opět něco nedosažitelného. Mýtus. Každý člověk má pouze jednu duši a každý člověk je unikát, jedinečný a jediný exemplář díky svým znalostem, zkušenostem, umu, projevu a charakterovým vlastnostem, které s duší nemají nic společného, protože jak jsem napsala, duše nezasahuje. Jak by mohla? Nemá ruce, nemá oči, nemá hlas, nemá chuť, nemá sluch, nemá emoce a pocity, nemá rozum a schopnost rozhodovat a vyhodnocovat, co je a není správné. Projevuje se pouze a jenom skrze naše tělo a mezi námi, naše tělo si mnohdy dělá, co chce právě díky těmto smyslům a emocím a díky našemu rozumu, který mnohdy tyto impulsy špatně vyhodnotí, špatně vyhodnotí vzniklou situaci.
Tím se dostáváme k bohyni a panu božskému. Opět, nikdo neví, jak má bohyně vypadat, jak se má chovat, co má umět, jak se má rozhodovat, co má znát. Já se přiznám, že to nevím i bez mučení. Já pouze vím, co chci já sama a proč to chci. Nebo lépe řečeno, co je pro mne to nejlepší a co mě dělá šťastnou. Ne to, co mě udělá šťastnou, ale to, co mě dělá šťastnou.
Ono to není jednoduché, stát se vědomou ženou nebo vědomým mužem.
Mnoho lidí si myslí, že to vyřeší jejich manželské problémy. Nevyřeší.
Proč?
Protože stát se a být vědomou ženou či mužem je velice dlouhá cesta sebepoznání, kdy se nejdříve přijmu takový, jaký jsem. I s těmi negativními charakterovými vlastnostmi a omezeními, že prostě nejsem dokonalý. Že nikdo není dokonalý. Tomu se říká sebeláska. A pak začnu pracovat na těchto svých negativních vlastnostech, které způsobují, že nejsem šťastný, které mi dělají problémy ve vztahu. Pracovat na sobě a ne hledat problém u toho druhého, ale u sebe. Proč mě to rozčiluje, proč mi to vadí, proč mě to vzteká a vytáčí. Proč mi to ubližuje, proč cítím bolest, smutek, nenávist, zlobu, beznaděj, bezmoc, strach.
Toto je jediný způsob, jak se stát vědomou ženou či mužem.
Jenže, s tím přichází také probuzení o sobě samém, o své iluzi o partnerovi, o našem lpění na partnerovi, na majetku. O naší závislosti na snu a představě našeho rozumu o dokonalosti.
Mnoho lidí si myslí, že když se stanete vědomými, tak milujete a přijímáte partnera takového, jaký je a zůstanete s ním. Proč by jste to dělali, když ten druhý se nesnaží? Když ten druhý na sobě odmítá pracovat a jen se veze? Proč by jste mu měli promíjet jeho neomalené nebo násilnické chování? Proč by jste si vědomě nechali ubližovat? Proč bych měla nechat toho druhého po sobě šlapat? Jen pro to, že to chápete?
Problém je v tom, že lidé zaměňují lásku za závislost a hledají u toho druhého to, o čem si myslí, že jim chybí a co je udělá šťastnými. Že jim to ten druhý může dát a splnit.
Nemůže. Pouze nás může doplnit v tom, co neumíme a naopak. Učíme se jeden od druhého právě skrze naši nedokonalost. Tam, kde nestačí ženská síla, doplní ji muž a naopak. A žena učí muže, že ne vždy je potřeba hrubé síly. Že muže nedělají svaly a rozum, ale také cit. Že není pro muže ostudou si přiznat, že jsem slabý, že na to nestačím, že si nevím rady, že je mi do pláče, že cítím. Naučit muže, aby si uvědomili, že jsou zranitelní skrze city a pocity, jako každý člověk a aby se za to sami v sobě nestyděli. Vědomá žena tohoto nikdy, NIKDY NEZNEUŽIJE.
Není to o tom, že pokud jsem vědomou ženou či mužem, tak s tím druhým zůstanu, protože ho chápu a přijímám ho takového, jaký je.
Pokud se i partner sám rozhodne na sobě pracovat, může být tato naše cesta společnou cestou, kdy se učíme jeden od druhého. Jinak to nejde.
Být vědomým znamená také přijmout rozhodnutí, že toto já odmítám. Umět říci dost, toto se mi nelíbí. Být vědomým znamená rozhodovat se srdcem a ne rozumem. Ne tím, co říká společnost, co říká maminka, co říká společenská norma. Vědomě se rozhodnout, že toto mi již nevyhovuje i přes to, že toho druhého miluji a odejít.
Proto je to tak těžké, stát se vědomou ženou či mužem. Protože najednou začnete dělat a řešit věci jinak, než ostatní. Jdete proti proudu. Stanete se pro druhé sobeckými.
Vědomá žena či muž ví, co chtějí a proč to chtějí. Jednají skrze srdce, které ví, co je dělá šťastnými. Uvědomují si, že jsou svobodné bytosti, které nikomu nepatří a které netouží někoho vlastnit a předělat. Vnímají toho druhého jako někoho, kdo kráčí vedle nich a nic po nich nežádá. Kdo udělá, co je potřeba, aniž by za to cokoliv očekával.
Vědomá žena si je plně vědoma toho, jakého muže si vybírá a proč si ho vybírá. A pokud mu již nemá co dát, nemá ho v čem podpořit a čemu naučit, pokud již dosáhl svého limitu, vědomá žena ho svobodně nechá odejít ze svého života. Svou úlohu již splnila a tento muž je připraven sdílet život s jinou ženou, pro kterou se hodí a která mu dá to, co potřebuje.
A vědomá žena je s tím smířena. Miluje tohoto muže pro to, kým se stal a že ho to mohla naučit. A jde dál. Neohlíží se nazpět. Rozhoduje se svobodně, sama za sebe a nenechá se spoutat nějakými měřítky. Ví a cítí, co je pro ni správné, i když je to zrovna bolestivé.
Toto je síla ženy, naučit muže milovat bez vlastnění a lpění. Pokud se jí to podaří, je to ten nejkrásnější dar, který může muži dát opět pro jiné ženy, které skrze tohoto partnera mohou poznat a zažít, jaké to je být ženou.
Vědomé ženy učí muže být muži a vědomí muži učí ženy být ženami.
Takže milé dámy, jste na to připraveny? Jste připraveny i něco ztratit a obětovat? Obětovat své sny a představy?
Ano, muž má nádhernou sílu, pokud si je jí vědom a umí ji používat a každý muž ji má jinou. Jeho síla spočívá v jeho umu, vlastnostech a charakteru. V schopnosti cítit a nebát se toho.
Ženy touží po dokonalém muži, jenže sami nevědí, co to znamená.
Pokud by existoval pan dokonalý, sice by chápal nedokonalou ženu, ale pochybuji, že by s ní chtěl být. Proč?
K čemu? Co by jí tak mohl naučit svou dokonalostí, že? Proč by měl žít s někým nedokonalým, když si zaslouží něco lepšího. A jsme u toho. Všechny ty články o tom, jak mě má muž milovat takovou, jaká jsem, ale on má být dokonalý. A co takhle to obrátit dámy.
Vtip je v tom, že lidé, muž a žena by se právě v té jejich nedokonalosti měli doplňovat. A pokud to neklape, pokud je něco, co mi doopravdy vadí a nelze dál s tím druhým žít, jako třeba chorobná žárlivost, tak se rozejít a ne čekat, že se ten druhý změní jen pro to, že já to chápu. To je to, proč jsme se s tímto partnerem potkali. To je ta jeho nedokonalost, která mě má naučit říci dost, pokud se mi to nelíbí. Nedokonalost, která mě má naučit nenechat po sobě šlapat. Až se ženy opět stanou ženami, možná se muži stanou muži.