EGO
Ego je jakási nadstavba, bratříček rozumu.
Je to jedno z našich energetických těl kolem nás a je spojeno s hmotou a druhou stranou.
Ego využívá ke svému životu naše emoce a projevuje se opět skrze naše emoce. Ego chce mít vždy navrch, chce mít vždy a za každou cenu pravdu, chce mít nad vším kontrolu. Nad naším tělem, nad našimi myšlenkami, nad naším konáním. V podstatě by se dalo říci, že ego chce ve všem nahradit duši, mít toto tělo jen samo pro sebe.
Smysl a chování ega v naší myslích vidím totožné - maluje obraz sebe, jaký chce být a popisuje, co vidí a vymýšlí si ...
Je zajímavé se podívat na sebe svou duší, tedy nezúčastněně, jak to vypadá s člověkem, když pracuje rozum a ego ruku v ruce. Když rozum a ego začnou vyhodnocovat vzniklou situaci a hledají řešení, nebo tomu chtějí rozumět. Vypadá to asi takto. Vy, vaše fyzické tělo sedí na sedadle v první řadě a je celkem v pohodě. A na jevišti je váš rozum a ego. Mají vaše tělo, které si přetvořili ku obrazu svému, tak trochu ho vylepšili, nejen vzhledově a jsou zároveň režiséry i herci v dramatu = příběhu = problému, který řeší. Obsazují různé lidi a vytvářejí pomocí nich simulace, absurdní situace, které by mohli nastat a vkládají jim do úst i věty, které by mohli pronést. Co věty, ale i emoce, které by třeba možná mohli cítit. Protože je potřeba být na vše připraven. Být připraven na všechny alternativy, které by mohli nastat. Mít jistotu, že to budu vědět, že to budu mít pod kontrolou, že mě nic nezaskočí, že to udělám správně. Takže na jevišti žije a odehrává svou neexistující partituru ego a rozum. Je to guláš, ve kterém se sami nevyznají, ale to nemohou přiznat že? A tak dál hledají řešení pomocí dalších a dalších výmyslů, vzorečků, pouček, informací... a nám z toho může prasknou hlava. Ale jim to je jedno, protože musí být po jejich.
Rozum a ego chce mít jistotu, potřebuje řád, pravidla, stále hledá a vyhodnocuje z nepřeberných informací, které v hlavě uchováváme, aby se jistilo proti nezdaru, aby našlo to nejlepší řešení vzhledem k budoucnosti a tak vytváří různé scénáře a hledá pro ně řešení, aby bylo připraveno, kdyby. Hledá výmluvy a omluvy, kličky, jak co nejlépe obejít to, co nám vadí. Protože ono ví vše nejlépe. Ego zadupe hlas duše a jede si jen tu svou. Ego nás dokáže pěkně ošálit, kdy si myslíme, že víme, protože nám to dokáže tak nádherně vysvětlit za pomoci našich lidských ušlechtilých vlastností a převrátit to naruby, že si myslíme, jak nejsme dobří. Ego mistrně využívá lidských obratů a pojmů, kterým jsme dali názvy a přijali je jako to nej pro člověka, co z nás dělá lidskou bytost. A mnohdy je to naopak. Jako slovo nezávislost. Ono vypadá tak dobře, že? Jenže ono ve skutečnosti znamená přesně opak. Stáváme se závislými na touze být svobodný. Soucit. Opět jedna z ušlechtilých vlastností. Jenže tento náš soucit nás může přivést i do záhuby. Jo egonek. To je třída. Jenže na druhou stranu ho také potřebujeme. Mnohdy nám ego dodá sílu, když si nevěříme, dodá nám sebevědomí, postrčí nás kupředu. Ego a emoce jsou naším hnacím motorem kupředu. Bez těchto dvou bychom se nic nenaučili, nic nevytvořili, protože by nás k tomu nic jako ego nenutilo. Bez ega a jeho popichování a zkreslování nás samých bychom nemohli dělat chyby a poučit se z nich. Změnit se.
Ego nám pomáhá růst. Ego by mělo být dobrým sluhou, nikoliv naším pánem.