BÚH A ANDĚLÉ

Tak jakpak to je s těmi anděli? Jsou? Nejsou?

Narazila jsem na mnoho lidí, co nevěří na Boha, ale na anděly ano. Není to zajímavé?

Jde o to, že si lidé vlastně nedokáží představit, co je to Bůh. Ono to samotné slovo Bůh už v člověku budí averzi. Je to díky tomu, jak je toto slovo uloženo v kolektivním vědomí a s čím je spojeno, že? Ten, co ví, ten, co rozhoduje, ten, co trestá, ten, co vše řídí, ten, co je dokonalý, nedosažitelný, ten, co nám nepomůže, když ho žádáme, když ho potřebujeme, ten, co je nespravedlivý, ten, co toto, co se zde děje dopustí, nezasáhne, ten, kvůli kterému se vedli války, ten, kvůli kterému lidé trpěli, byli upalováni, stahováni z kůže, zabíjeni ....   A takto ho máme zapsaného v kolektivním vědomí. A všichni se ho vlastně bojíme, že nás potrestá. Přijde trest za to, že nejsme dokonalí a děláme chyby, máme negativní emoce.

Jenže ...  Toto NENÍ ten Bůh. Toto je Bůh, kterého si vymysleli lidé. Jako někoho, kdo vypadá jako člověk, má ty nejryzejší a nejušlechtilejší lidské vlastnosti bez jakýchkoliv špatných a negativních vlastností a který ví vše, tedy když ví vše, je zákonitě moudrý. A který po nás chce, abychom byli jako on. Jak toto vše chcete proboha jako člověk splnit? To není možné, není to v lidských silách. A tak se od nepaměti snažíme naplnit tento ideál a když selžeme, tak sami sebe trestáme a bičujeme. Skutečně, tak pomyslně. Nejsem dost dobrý. Nejsem hoden Boha. Nejsem hoden lásky.

Velice umně vymyšleno a propracováno skrze přikázání a tento ideál,  tohoto Boha, udržet morálku a v podstatě vydítar druhé, mít nad nimi moc, manipulovat s nimi a ovládat je. Skrze strach z trestu. A lidé milerádi zaplatí, když jim někdo slíbí, že je toho břímě, toho klopítnutí, selhání zbaví. Za peníze si koupí u Boha milost, smazání a vymazání. Co na tom, že jsem ublížil druhému. Já jsem čistý. A jedeme na novo. Vše je zpomenuto a já mohu opět dělat to, co doposud. Jak pokrytecké, že?

Víte, lidé od nepaměti hledají lásku. Hledají ji všude, u druhých, u rodičů, u partnerů, skrze zážitky, prožitky, skrze věci a stále ji nanacházejí. Stále to není ono. Stále nám něco schází, někde uvnitř, ten pocit, který je tak neodbytný a kterému nerozumíme. A vlastně si vůbec neuvědomujeme, že podvědomě hledáme Boha. Ne toho Boha, ale to, čím doopravdy je, láskou, tedy lásku v sobě a k sobě.

Lidé stále přemášlí a hledají smysl toho, proč tu jsou, proč jsme tady a proč potřebujeme tolik životů, když je to jen samé utrpení, trápení ...  Ty životy nám slouží k tomu, abychom poznali, pochopili skrze mnohé životy a zkušenosti s nimi spojené, které nás bolí, kde ta láska není. Toto se pak stává zkušeností duše a skrze ní naší pravdou, naší moudrostí jako člověka.  Až když máme za sebou mnoho takovýchto životů, mnoho zkušeností, kdy víme, kde a v čem láska není, narodíme se a začneme hledat jinde. Utomaticky již víme, kde ne. Co nám zbyde? Tak nějak intuitivně se dostaneme k Bohu. To jediné nám začne dávat smysl, i když nevíme proč.  A tak začneme přemýšlet, kdo nebo co je to vlastně Bůh. Co pro mne to slovo znamená. Co ve mě to slovo dělá. Mám k němu odpor? Proč? Pokud dám pryč vše, co s ním mám spojeno, co o něm vím, co o něm bylo napsáno, řečeno a zaměřím se jen na pocit uvnitř sebe, bez jakéhokoliv názvu, podoby, najednou mi to dojde. To je to, co jsem celé životy hledal. Pocit, který se nedá popsat, ve kterém je vše, ve kterém je klid a láska. Bůh je pocit uvnitř nás. Není ho možné vyjádřit, jedině ho cítit. To je Bůh. Láska. Nic jiného. Není ho potřeba hledat. Je v nás v podobě lásky. Není to nic racionálního, co se dá vysvětlit. V tomto pocitu je vše, aniž by jste měli potřebu tomu porozumět. Prostě víte. Když víte, věříte.

Bůh, tedy toto slovo NENÍ to, co máme uloženo v hlavě, co nás od nepaměti učili a je vtisknuto do kolektivního vědomí. Vše, co jsem napsala výše.

To něco, čemu jsme dali název, vtiskli podobu pomocí slova Bůh je jen energie, tedy vše, všechny energie, všechny barvy a všechny druhy vibrací a informací.  Z tohoto všeho je stvořen Bůh. Je všude kolem nás. Je součástí nás, je součástí vody, vzduchu, země, planet, vesmíru, stromů, zvířat. Je ve všem. To něco je život úplně se vším, co k životu patří. Je to láska, bezpodmínečná láska, ve které je vše a ze které vše vzniklo a vzešlo. Různými kombinacemi všech energií, které jsou součástí této bezpodmínečné lásky, která zůstává v samé podstatě neměnná a která sama ze sebe pak utváří vše, co existuje, život a hmotu. Tedy je i v nás, jsme z ní utvořeni, stvořeni. Naše duše, naše fyzické tělo i ostatní těla. Jsme utvořeni z bezpodmínečné lásky, ve které je vše, tedy jak dobro, tak zlo. A uvnitř máme tu malou jiskřičku, čistou bezpodmínečnou lásku, která čeká na to, až ji sami v sobě najdeme a rozsvítíme. Až v sobě najdeme Boha, tedy bezpodmínečnou lásku. O ničem jiném to není. Nic jiného za tím nehledejte. Jiskřička, pocit, rozpomenutí se na bezpodmínečnou lásku uvnitř sebe. To je celý smysl našeho bytí, našich životů a hledání skrze poznání, kde není, v čem není. Skrze pocit, který se nedá uchopit a vysvětlit rozumem. Bůh, tedy to, čím doopravdy je se nedá pochopit rozumem. Jen cítit.

A andělé? Ano, jsou, existují.

Je zajímavé, že mnoho lidí nevěří a přímo odmítá existenci Boha, ale na anděli věří bez jakýchkoliv pochyb. Není to zajímavé?

Andělé jsou také utvořeni z této energie, z bezpodmínečné lásky, tedy z té lásky, z Boha.

A tak, jako máme anděly utvořené pouze z bezpodmínečné lásky, bílé anděly, tak v rámci rovnováhy máme anděly utvořené z té druhé energie, tedy černé anděly.

Jsou také pouze energií, která se nám sformuje do podoby podle našeho přání, tak, jak ji mi sami chceme vidět. Vezme na sebe podobu skrze náš rozum a naši fantazii. Přizpůsobí se našemu vnímání, schopnosti vidět a cítit. Je to vzájemná akce a reakce této energie a energie našeho mozku a rozumu, myšlenky. Což je někdy problém. Protože náš rozum nedokáže rozlišit, co je a není pravda.

Mám na mysli to, že nedokáže poznat, jakou informaci tato energie v sobě nese, z jaké energie je ve skutečnosti to, co vidíme utvořeno.

Lidé si mylně myslí, že se jim zjevují pouze bílí andělé. Víte, ti černí na sebe dokáží vzít podobu toho krásného bílého anděla a tak nádherně k nám dokáží mluvit. Proč? Protože to tak moc chceme. Tak moc chceme vidět a mluvit s anděli. Tak proč ne? A my to ani nepoznáme. Nemáme jak.  A tito nádherní andělé, kteří ve skutečnosti jsou černí, nám radí a říkají nám, co máme dělat. Ví přesně, co mají říci, po čem toužíme.

A tak zde máme odborníky na anděli. Odborníky, kteří ani neví, s jakým andělem doopravdy mluví. Kdo jim vlastně radí. Věří pouze tomu, co vidí, co slyší, bez pochyb, bez obezřetnosti v sobě a nemají schopnost, jak zjistit pravdu. A tak zde pak máme ta krásná poselství, která nám zapadají do našeho smýšlení a do našeho obrazu mysli.

Víte, andělé zde nejsou od toho, aby nám radily a říkaly, co máme udělat, jak se máme rozhodnout, co je a není správné. Že když je požádáme, tak za nás vyřeší naše problémy. Zbaví nás našich negativních vlastností a emocí. Řeknou nám, udělaj tohle a tohle a budeš mít klid, zbavíš se toho.

Oni nás pouze upozorní skrze pocit, skrze vzkaz, skrze hudbu, skrze slovo, obrázek či předmět. A v nás to zarezonuje.

A někdy, když je potřeba, kdy ještě nenastal náš čas, tak nám pomohou skrze druhého, promluví skrze něj slovem či skutkem, skrze lidskou bytost, do které na chvíli vstoupí,  nebo oni sami udělají zázrak, sami zasáhnou.  Protože jinak to není možné.  Oni nemohou jednat a konat proti naší vůli a nutit nás k něčemu. To by bylo v rozporu s bezpodmínečnou láskou, kterou oni jsou a která nám dává svobodu se samostatně rozhodnout, rozhodnout o své volbě. Oni nás pouze mohou upozornit, že tato naše volba není správná. Nic víc.

Takže, nevěřte všemu, co se na internetu a v knihách píše o andělech.  Jak říkám, důvěřuj ale prověřuj skrze obezřetnost, že to nemusí být pravda. Oni ani ti duchovní rádci nemusí být takoví, jak se nám ukazují a presentují. Skrze moudro, které vypadá tak moudře a v podstatě nás jen utvrzuje v tom, co si myslíme. Tak, jak jsme si to ve svém rozumu sesumírovali, aby nám to dávalo smysl. To je to úskalí. Přitáhneme si k sobě pouze a jenom takovou energii, která souhlasí a rezonuje s naším rozumem, s naším modelem rozumu, jak to má být, jak chceme, aby to bylo. Vždy jde o motiv, proč chci mluvit s andělem. Proč chci mluvit se svým duchovním rádcem. Motiv, proč, co mě k tomu vede.  Pokud je motivem strach, zbabělost, neochota, samaritánství, zvědavost, touha či jiný takovýto motiv, jakou asi energii si k sobě přitáhnete? Jakého anděla?

Nehledě na to, že pokud v sobě máte jakékoliv  negativní emoce, tak není možné, aby k vám bílý anděl bezpodmínečné lásky přišel. Vůbec se k vám nedostane, protože tyto negativní emoce a motivy ho k vám nepustí. Udělají kolem vás hradbu. On k vám může přijít, až když jste v klidu, tichu, bez myšlenek, bez emocí, beze strachu, co bude, co se stane, bez očekávání, co se dozvíte.  Pak k vám může promluvit a vy ho můžete uslyšet či uvidět.