MECHANISMY VÁLKY
Psala jsem si s jednou paní a ta se mě ptala, proč se lidé zabíjejí. Proč jsou války, když je to zlo. Proč se lidé naponaučí.
Proč? Z jednoho prostého důvodu.
Lidé mají ego a díky měmu chtějí mít moc, a mocí ovládat, manipulovat a vlastnit.
A tak mě napadlo napsat opět jeden článek, kde vysvětlím, jak, jakým způsobem vzniká válka a proč. Co jí vlastně dává hnací motor. Opět to berte jen jako můj vlastní způsob porozumění. Pokusím se vám to přiblížit na dvou příkladech.
Válka vzniká dvěma způsoby.
První způsob:
Máme dvě země, dva státy, které se sebou sousedí a jsou úplně stejné. V každé zemi žije jiný národ a má svého krále. V první zemi mají moudrého krále, který svůj lid učí, že je potřeba se o svou zemi starat, aby byla stále plodná a stále jim poskytovala vše, co potřebují a to prací. Aby si každý vzal jen to, co doopravdy potřebuje a ostatní nadbytek se prodá. Lidé v ní jsou pracovití, dobře hospodaří se zdroji. Půdou, lesy, nerostným bohatstvím. Starají se o tu svou zemičku pěkně. Za každý pokácený strom vysází nový. Čístí rybníky, řeky, kultivují, pěstují si vše sami. Dalo by se říci ráj na zemi.
Druhá země má vše stejné, ale jejich král je jiný, hamižný a chce mít vše a lidé, národ je také jiný. Lidé v této zemi chtějí mít vše, co má král. Stejný luxus. A tak pracují stejně, jako u sousedů s tím rozdílem, že vydrancují a rozpordají celou zemi za věci, které se jim líbí a nadbytek jídla, které nestačí sníst. Za pár let je tato krajina chudá. Není již co jíst, není co pít, není co vytěžit a prodat. Lidé začnou být nespokojení, že nic nemají, jsou zoufalí a staví se proti králi. Začnou nepokoje. A tak král vymyslí rychlé řešení a slíbí lidem, že se opět budou mít tak dobře, jako předtím. Naverbuje lidi do vojska a vytáhne proti druhé zemi, kde je všeho dostatek. Takže zde máme VÁLKU. Válku mezi dvěmi zeměmi. Jedni jsou usurpátoři, druzí ji brání.
V druhé zemi mohou žít i obyvatelé - národ, který je v uvozovkách, takzvaně líný. Nebo je to něco jiného? Chce mít vše, konečný produkt ihned, bez práce. Chce si pouze užívat. Chce vlastnit hmotný majetek, aniž by k tomu vynaložil nějakou snahu, práci tento majetek vytvořit prací. Žijí ze dne na den a vše hned spotřebují. Nědělají si zásoby, nemyslí na zítřek. Když něco dojde, jdou si to vzít. Převládají u nich pouze primitivní, základní pudy, které jim velí přežít za každou cenu. To jim dává obrovskou sílu. Pud sebezáchovy bez jakýchkoliv výčitek a odpovědnosti za své činy a chování. Takto byli vychováváni po staletí. Vem si, co chceš. Lidský život druhého pro ně nic neznamená. Zabíjí bez výčitek, jen tak, protože jim někdo stojí v cestě. Oni vlastně nepotřebují žádný důvod. To neznamená, že jsou hloupí. To ne, jen své znalosti a um využívají k tomu, jak dostat to, co chtějí. Na co si myslí, že mají právo. Je to jejich způsob života. Je to jejich přirozenost, mají to geneticky zakódováno již po celá staletí a tento genetický kód není možné změnit. Takovým národem byli třeba germáni, nebo tataři. A co takový národ dělal po celá staletí? Pořádal válečné výpravy, invaze do cizích zemí. Zabíjel, raboval, drancoval, podmaňoval a využíval druhé jako otroky. A opět zde máme naši nenáviděnou VÁLKU.
Tento první způsob války se odehrával dříve, při nájezdech kočovných kmenů, jako byly Tataři, nebo seveřané a přetrvává dodnes.
Druhý způsob :
Opět zde máme dvě země, dva státy s odlišnými národy. V první zemi mají moudrého krále, který svůj lid učí, že je potřeba se o svou zemi starat, aby byla stále plodná a stále jim poskytovala vše, co potřebují a to prací. Aby si každý vzal jen to, co doopravdy potřebuje a ostatní nadbytek se prodá. Lidé v ní jsou pracovití, dobře hospodaří se zdroji. Půdou, lesy, nerostným bohatstvím. Starají se o tu svou zemičku pěkně. Za každý pokácený strom vysází nový. Čístí rybníky, řeky, kultivují, pěstují si vše sami. Dalo by se říci ráj na zemi. Jenže král jednoho dne zemře a na jeho místo nastoupí jeho syn. Ten je jiný. Vystudoval ekonomiku a dovede si to vše pěkně spočítat, jak vydělat co nejvíce. Začne přemýšlet nad tím, jak to udělat, aby se měl lépe, měl více bez války, beze strát, bez kradení. Ale ne pro lid, pro zemi, ale sám pro sebe. A tak vymyslí peníze. Nejdříve z kovu, a pak papírové, které nahradí zboží, které se do té doby měnilo jedno za druhé. Určí, že jeden tento papír má hodnotu jednoho gramu zlata. Kdo chce kupovat a prodávat, musí mít papírové peníze. Začne tedy tyto papírové peníze vyměňovat za zlato a jiné hmotné hodnoty. Kdo chce peníze, musí za ně složit zástavu ve zlatě, či jiným majetkem. Koupí si tedy papírové peníze od krále. A král má zlato, které má nevyčíslitelnou hodnotu. Tomu se říká zlatý poklad. A začne prodávat nadbytek i jiným státům, ale ne již zboží za zboží, ale za zlato, nebo za peníze.
No a pak zde máme tu druhou zemi, kde je to stejné, jako v prvním případě. Druhá země má vše stejné, ale jejich král je jiný, hamižný a chce mít vše a lidé, národ je také jiný. Lidé chtějí mít také vše, co má král. A tak pracují stejně, jako u sousedů s tím rozdílem, že vydrancují a rozpordají celou zemi za věci, které se jim líbí a nadbytek jídla, které nestačí sníst. Za pár let je tato krajina chudá. Není již co jíst, není co pít, není co vytěžit a prodat. Lidé začnou být nespokojení, že nic nemají, jsou zoufalí a staví se proti králi. Začnou nepokoje. Již nemají nic, co by vyměnili za peníze. Nemají zlato. Nemají nic na prodej. Žádnou půdu, žádné obilí, vodu, ovoce, dobytek. Král sice má zlato a majetek v podobě půdy, domů, koní, ale proč by dával ze svého. A tak si jejich král půjčí od toho prvního peníze na dluh, že ho splatí až se jim povede lépe. A za tyto peníze nakupuje od prvního krále přebytky. Jenže hamižnost krále i lidu nezná mezí a brzy jsou opět na mizině. Půjčí si jednou, půjčí si dvakrát, třikrát, až prvnímu králi dojde trpělivost a chce dluh splatit. Ale čím? A tak mu král dá v zástavu kus půdy. Z lidí se stanou nevolníci. Pracují teď jak na prvního, tak na druhého krále. Pak již není čím splatit, není nic, co by ten první král chtěl. Zdroje došly a lidé jsou nespokojení, bouří se a začnou být zoufalí. Zde se vždy objeví člověk - spasitel, který lidem poskytne naději, že bude lépe, když sesadí krále, udělají krále z něj a on nastolí nový řád, nový pořádek, novou reformu. Jenže ono to nefunguje. Lidé stále nemají z čeho brát. A lidé volají, jak je to možné? My se chceme mít dobře, jako předtím. Kdo za to může? Začnou hledat viníka svých problémů. Začne rabování a občanská válka. Jenže ta nic nevyřeší. Jak z toho ven? Starý král padl a nový král přemýšlí a přemýšlí, jak z toho ven, aby nedopadl jako jeho předchůdce. Jak to udělat, aby neměl on sám dluhy a zůstalo mu vše, co má, všechen majetek. Vymyslíme důvod, proč napadnout vedlejší stát a zničit ho. Třeba z náboženských důvodů. Nabulíkujeme lidem, že oni jsou jiní, jsou pohané, nečistí, používají čarodějnictví a okultismus proti nám a proto se máme tak špatně. To oni nás začarovali, protože toho se lidé bojí. Je potřeba je zničit, abychom se měli lépe. Nebo, v dnešní době velice oblíbená strategie strachu, že nás chtějí napadnout a něco nám vzít. A proti tomu je potřeba učinit opatření, že? Vymyslet a vyrobit nějaké zbraně, pokud možno lepší, než má soused. Využije lidí a jejich neznalosti k tomu, aby je zmanipuloval a oni byli ochotni bojovat. Král moc dobře ví, že když zabije sousedního krále, zničí, smaže tím dluhy. Nebude nikdo, kdo by je po něm chtěl zaplatit. A opět zde máme VÁLKU.
Mezi tím si král z první země nakoupí pozemky v jiné zemičce, kam si převede veškeré své bohatství a když vypukne válka, zavčasu se tam přemístí a ukryje. Co se stane s jeho zemí je mu úplně jedno. On má své zlato a svůj majetek o který vlastně nepřišel, protože za něj vytiskl jen bezcenné papíry.
Tato druhá varianta je více propracovaná a děje se právě nyní. Rozlézá se jako síť utkaná z různých nepravd a lží a vine se a omotává kolem jednotlivých států, kde v menších pavučinách / státech bojují pavouci mezi sebou a pavouk uprostřed - černá vdova jen sedí a čeká a pak pohltí vše, po čem touží a zanechá za sebou jen mrtvolky much a ostatních pavouků.
Takže lidi, nesvalujte vinu za válku na druhé. I vy sami jste k ní přispěli svým dílem. Buď svou slepotou, odmítáním vidět své skutečné potřeby a důvody, proč jsem nespokojený, nebo něčím jiným.